Siedma pečať

Schválně jsem si pročetl mnoho zdejších komentářů, abych zjistil, kde se skrývá ona proklamovaná genialita, jenže těch pár, kteří se o to pokusili, s ničím objevným nepřišli a ti ostatní jen mlžili. Za sebe můžu říct, že jsem si velkolepou partii se smrtí představoval úplně jinak. Moje první setkání s Bergmanem tak bylo hodně utahané a podobalo se tomu prvnímu s Tarkovskijm, jenže u něho jsem jistou působivost zaznamenal a těšil se na jeho další snímky. To Bergmanův divadelní styl mě moc neoslovil. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak to bude Smrtka, Jons a samozřejmě pochod mučedníků, jediná skutečně silná pasáž filmu. (31.05.2012)

Boj protikladů. Smrt hraje šachy s rytířem.. o život. Otázky života a smrti v obrazech (v symbolech). . „Já jenom ukazuju, jak se věci mají, pak ať každý dělá, jak myslí“ Otázky víry „Jak máme věřit věřícím, když sami nevěříme? Co bude z nás, když chceme věřit, a nemůžeme? A co bude s těmi, kdož věřit nechtějí ani nemohou?“ ..“Chci dospět k poznání.Nechci věřit. Nechci tušit.Chci vědět“ Otázky smyslu života, jeho nicotnosti a strachu „Pak není život ničím jiným než nesmyslnou hrůzou“ Když jsem si tento film po mnoha letech znovu připomněla, musím opravit své původní hodnocení ze 4* na 5*. Smrt ... vítězí nad životem, ale úplně ho zahubit nedokáže. (07.04.2005)

Plagát a celkový mediálny obraz okolo filmu so smrtkou na čele by mohli naznačovať, že sa jedná o ťažkú depku, no nie je tomu úplne tak. Príbeh ponúka mnoho námteov na premýšlanie, môžete rozoberať metafory a rozmýšlať, v čom spočíva výnimočnosť tohto diela. Ja som na to úplne nedošiel, možno opätovné vzhliadnutie pomôže. Rozhodne sa nejedná o žiadny môj top art film, ako pre mnohých kritikov. VIDENÉ ZNOVA: Siedma pečať je rozjímanie nad smrťou, ktorá ukončuje našu pozemskú existenciu, ktorá sa javí bez posmrtného života ako ničomná. Dostihne nás všetkých a tak by sme sa mali snažiť dať našemu životu, ktorý je iba divadlom, zmysel. Tak, ako to v poslednej fáze svojho života urobil rytier. Bergman používa aj zrozumiteľné symboly, ako lebku, ktorá ako hrozba tróni nad hrdinami, alebo čiernu a bielu farbu šachových figúrok, ktoré symbolizujú život a smrť. Môže nám stačiť k spokojnosti púha viera, alebo potrebujeme o bohu dôkaz už počas života? Bergman nenudí dlhými artovými zábermi plných mlčania, otázky pokladá na rovinu a k veci a tak nikdy divák nestráca pozornosť. (09.08.2009)

Kde jsi, má životní jistoto? Jak vypadáš, kdy ke mně promlouváš? V okamžiku smrti? V onom momentu naprosté jistoty, že se o tvou podobu nepodělím s nikým dalším? Je to život sám, pro který žijeme a smrt, jejíž vinou život smysl postrádá? Nemám se ptát, chci-li žít? Film, který se táže. A artikuluje dostatečně srozumitelně, aby mu porozuměla každá přemýšlející dospělá bytost, bez ohledu na náboženskou víru/nevíru. Postavy, z nichž každá zosobňuje určitou životní filozofii, nemají minulost, o kterou by herci opřít své výkony. Každá doplňující informace podporuje, nebo podkopává jistou ideu, pevně dané charakterové vlastnosti nemění. Životem i jeho uměleckým ekvivalentem (divadlem) otrkaný režisér přesto herce nevyužívá jenom jako kartičky s textem. Vkládá do nich velkou důvěru a kdykoli se mu nabízí možnost ušetřit záběr-odpověď setrváním kamery na hercově tváři, využije ji. I autor Bergmanova literárního talentu musí občas připustit, že ta nejzásadnější sdělení slovy neřeknete. 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, CheGuevara, numi, rawen, crozet (06.09.2011)

Nádherné vykreslenie náboženskej metafory spájajúcej dva základné živly - dobro a zlo a zároveň láska a nenávisť s tým súvisiaca. Smrť - nevyspytateľná a neľútostná, život čoby dar, ktorý nemôžeme premrhať, pominuteľné okamihy šťastia, večná nádej a sila ducha konfrontovaná s posadnutosťou a mylným chápaním ,,vyššej moci". Stredoveké pohľady, túžby ľudí zaradiť sa po smrti na miesto, ktoré im mnohokrát nepatrí, jednoduchosť života odkázaná na prirodzené zákony prírody.... toľko myšlienok, obrazov a poetiky. Bergman bol iba človek?! (19.03.2010)