Siedma pečať

A On mlčí... Sedmá pečeť je snímkem, který ve vás zanechá spoustu otázek o smyslu bytí. Otázky si můžete klást shodné jako potulný křižácký rytíř Antonius Block, ale "... z temnot se nikdo neozývá". Nic více/méně od ní nečekejte. Tyto otázky však podává v ohromně silných scénách a tak i po vícenásobném shlédnutí stejně budete s napjetím sledovat Blockovu marnou hru o život. Zcela výjimečný snímek, který je po právu klasikou a spolu se Scorseseho Posledním pokušením Krista i nejlepší "otázky kladoucí" dílo. (12.01.2007)

Sedmá pečeť je film plný duchovních hodnot. Navíc má i komické prvky a společensko-sociální témata.Náboženský fanatismus středověku místy nechá vzpomenout na jiný skvělý film, o 12 let novější snímek Otakara Vávry KLADIVO NA ČARODĚJNICE. Sedmá pečeť ale nemapuje konkrétní skutečnou událost a inkvizice zde není téma. Podobnost s Vávrovým filmem je spíš ve myšlení člověka tehdejší doby. Obsahová šíře je mnohem větší. Bergman klade otázky týkající se Boha. Neřeší přímo otázku jeho existence, ale snaží se naznačit, jak může ovlivňovat chápání nebo nechápání boží existence život člověka. Hlavní hrdina rytíř Antonius Block došel v poznání života již na samý kraj. Při návratu z křížové výpravy zjišťuje, že již nemá domov. Těžko se vrátit ke starému životu, který již nemůže považovat za svůj. Jeho vlastní život pro něj nemá význam. Čas, který mu zbývá, chce zasvětit hledání Boha. Až se mu to podaří, bude konečně moci odejít z tohoto světa. Čas se snaží získat hrou v šachu se smrtí. Tato metafora je do filmu zhmotněna, čímž nepůsobí tak abstraktně, ale zároveň zachovává svůj význam. Antoniusova bezradnost se odráží v rozpravě s dívkou odsouzenou z čarodějnictví. Žádá jí, aby ho naučila mluvit s Ďáblem. „Chci se ho (Ďábla) zeptat na Boha. Snad alespoň on o něm něco ví.“ V dalším rozhovoru se smrtí říká „Chci vědět, ne věřit ani tušit, nýbrž vědět!“ Je v tom skrytá skepse vůči boží existenci, kterou chce vykládat pouze racionální podstatou. Jeho hledání je tak od samého začátku odsouzeno k nezdaru. Nelze říci, zda nakonec našel nebo nenašel Boha. Poznal cosi na místě, kde nic nečekal a nehledal. V rodině komedianta Jofa našel svůj vnitřní klid. Našel něco, co už od života nečekal. Můžeme tomu říkat, jak chceme, jedno jak to nazveme…….. Život ve středověku měl své formy strachu. V tomto filmu prezentovány morem a obavou z Posledního soudu. Zatímco jedno je reálná hrozba, druhá je uměle vytvořená. Vznikají tu tak dvě formy zla. Reálná a fiktivní. Tyto poznatky z kulis středověku můžeme přenést i do naší doby. I dnes zužují lidstvo nejrůznější formy zla. Jsou v podstatě stejná jako ta dřívější. Pouze jim dáváme jiná jména. Obraz středověku ztvárněný Bergmanem nikdy nezestárne. Vždy bude inspirující. 95% (22.11.2010)

Na film se dá dívat tak, že v atmosféře morové epidemie nahánějící hrůzu a do karet hrající náboženskému fanatismu, v němž se hledají "původci" spolčení s ďáblem, se rytíř setkává se skupinkou kočovných kejklířů, pro které má život přes všechny útrapy svůj půvab , i když je to třeba jen v podobě misky lesních jahod. Pod tímto dějovým povrchem se ale odehrává něco daleko hlubšího, každá zdánlivě banální věta je vlastně metaforou k čemusi, co hrozí zavařením mozku, pokud se do toho ponoříte tak, jak si jistě pan Bergman přál. Smrt - život?, Bůh - Ďábel? Pomíjivost - věčnost? Poperte se s tím. (02.05.2005)

Na tomto filmu jsme byli se školou a mnohým spolužačkám se o něm ještě v noci zdálo! Myšlenka personifikované smrti hrající šachy s rytířem je skutečně jedinečná...Film odvážný jako každý od I. Bergmana..Na samém začátku efektní citát z Bible (Zjevení S. Jana, kap. 8., verš 1.). Film, co není jen konsumní, má mnoho vnitřních rovin, které mnohdy člověk pochopí až po několikátém zhlédnutí. Jistě má co řící i dnes! Chybička: Zhruba ve 25. minutě filmu se Antonius Block sklání před kaplí k dívce nařčené z čarodějnictví. Můžeme si všimnout, že herečka je vyholená v podpaží, což ve středověku určitě ženy nedělaly... (06.12.2006)

,,PŘESTO NECHCEŠ ZEMŘÍT?“ … ,,ALE ANO, CHCI.“ … ,,TAK NAČ ČEKÁŠ?“ … ,,CHCI VĚDĚT.“ … ,,CHCEŠ ZÁRUKU?“ … ,,ŘÍKEJ TOMU, JAK CHCEŠ.“… /// Spousta minut nesourodýho děje, kterej ani moc nebaví. Artový přednosti vylejzaj s každou minutou na povrch a blázen (tedy já) je ten, kdož očekává jakousi šachovou partii, vedoucí k orgastický filosofii. Hra tu je, bohužel má ,,svůj čas“. Stejně jako filosofie, nehádám se. Spousta nevyřčenýho… jen mi to (bohužel) nedochází. Mám dojem, že sleduju historickou road movie, jenž má vést k odhalení tajemství smrti, ale to odhalení je pouze pro vyvolený. Několikrát čekám, že na (filmovou) pomoc rytíři Blockovi přijde Armin von Heide, ovšem i bez něj je to na mě moc velký umění, který těm mejm 3* vodpovídá, páč jsem neusnul a ta poslední scéna na mě zapůsobila. Přemejšlím nad tím okamžikem, kdy dokonáno jest, a všichni jsou vidět na temném bouřlivém nebi. Kráčejí rozbřeskem pryč v slavnostním tanci vstříc temné krajině… (A cos čekal vole… Bergman!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád hraju šachy se smrtí (jízda na červenou, podjíždím šraňky, píchám Afričanky…). 2.) Protože BERGMAN! 3.) Thx za titule ,,DJLonely“ a ,,majo0007“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.03.2014)