Výnimoční

Čekala jsem podobně laděnou komedii jakou byli Nedotknutelní, dostala jsem krásný kousek čisté filmařiny. Bez sentimentu, křečí, kýčovitosti a citového vydírání natočený realisticky působící snímek o skupině lidí, která se rozhodla naplnit svůj život péčí o autistické mladistvé. Slovy filmu pravím, že Vincent byl boží. (11.07.2021)

Páčilo sa mi to viac ako vychvalovaná pecka od týchto tvorcov The Intouchables. Je to síce natočené podobne chladne dokumentárne so snahou nebyť prvoplánovo dojímavý. Ale vďaka oveľa silnejšej téme, ktorá pôsobí viac ako dokument ako filmový príbeh, k tomu ten prístup sedí. Proste sledujeme jak funguje organizácia starajúca sa o najťažšie prípady autistov, ktorá existuje v šedej zóne. Nemajú oficiálne povolenie, ale keďže nie je nikto iný, kto by sa o tieto prípady postaral, tak ju roky úrady tolerujú. Na základe niekoľkých mikropríbehov (starostlivý vedúci, ktorý zanedbáva svoje súkromie, mladík z ulice, ktorý začína pracovať s autistami, extrémne neprístupný autista, ktorý mláti hlavou o všetko možné alebo autista s nutkaním zatiahnuť vo vlaku ručnú brzdu) získame celkom dobrú predstavu jednak jak funguje táto organizácia, jak je systém slúžiaci na starostlivost o týchto ľudí nastavený až príliš zle a hlavne, že autista sa nerovná roztomilý geniálny Rain Man. Čiže film fungujúci hlavne ako poučná exkurzia do sveta, ktorý málokto z nás pozná. Štvrtú hviezdičku dávam jednak za tému a zároveň za záver v ktorom ten autista tú brzdu konečne nepotiahol. To ma jak rozosmialo, tak aj dojalo. Plus scéna v ktorej pozerá na brzdu jak vyhladovený pes na kosť je neskutočne roztomilá a pustil som si ju viackrát. 8/10. (26.04.2020)

O problémech se začleněním autistů do společnosti, očekávaném konfliktu s generální inspekcí, obavách rodičů, kdo se o jejich děti později postará a především o lidech, kteří nezištně žijí svůj život pro druhé. Na rozdíl od Nedotknutelných, a teď si s dovolením půjčím výraz od Faidry, vyvanul puch „navoněné zdechliny“ a stojí za tím větší míra civilnosti a zacílení do společenských vrstev, s kterými se lze lépe ztotožnit. Navíc tradičně perfektní monsieur Cassel a hudba, která umí ve spojení s obrazem vyvolat emoce. Když člověk vidí, jak je toto poslání i u nás státem podhodnoceno a zároveň ví o roční gáži osvětimanského dickheada z Hradu, dělá se mu zle a nejraději by mu nablil do ksichtu (nebo alespoň skartovačky).. (12.01.2023)

Společnost si s nimi neví rady, nebo spíš možná nechce vědět. Žabožrouti přicházejí s tématem, který diváka chytne a zároveň ho donutí k zamyšlení. Jeden vede dvě dekády spolek pro děti s těžkým autismem, které by byly jinak odkázané na čtyři stěny, jednu postel a spoustu prášků. Nikde je nechtějí, tudíž úřady tak trochu přivírají oči nad jeho netradičními metodami. Chybí mu totiž adekvátní prostory, příslušná povolení či kvalifikovaný personál. Druhý, jeho kamarád, zase učí dospívající ze sociálně slabých rodin, kteří nevědí, co se s načatým životem, jak se o mladé autisty postarat. Dvě skupiny, které rozhodně nemají na růžích ustláno a na které systém tak nějak zapomíná. Jenže teď přichází do multikulti spolku kontrola z vyšších míst. Ač velmi těžké téma, pořád jsme tak nějak na odlehčené vlně. Máme tu tak hříšníka se záchrannou brzdou ve vlaku, který rád pokládá druhým hlavu na rameno, máme tu Vincenta Cassela, který opakovaně absolvuje seznamovací schůzky s náhodně dohozenými protějšky, máme tu neustálé výmluvy, proč daný pečovatel přišel pozdě. Přestože na plátně vystupují postavy projevující se abnormální sociální interakcí a s velmi netradičními vzorci chování, až na jednu výjimku (noční hledání ztraceného mlátiče do hlavy) se do toho nikdy neobujeme, nikdy nepadneme na hubu. Rozhodně to neznamená, že by tvůrci nešli k jádru problému a jen přešlapovali na místě, to vůbec, vidíme každodenní realitu, ale tak nějak pořád s jistou dávkou nadsázky. Nějaký jasný dějový oblouk chybí, spíš jde o jakési naléhavé svědectví o potížích těch, kteří pomáhají, ale jsou na to tak trochu sami. Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po skutečném případu a vrací se (samozřejmě i mezitím nějaké projekty měli) ve velkém stylu, jen fyzické postižení vystřídalo duševní. Ožehavá problematika, dávno prohrané bitvy, přirozené charisma obou hlavních představitelů, rozostřená kamera i poutavý hudební podkres. Za mě spokojenost. 80% (05.05.2020)

Pokud si někdo pustí film proto, že se chce zasmát při další z  francouzských komedií, bude s největší pravděpodobností zklamán. Diváka čeká drsná realita ze života lidí, pečujících o malé, velké i věčné děti s vážným psychickým postižením. To, co měl film sdělit, tedy objasnit problematiku, svízele a těžkosti, s jakými se rodiče a organizace při každodenní práci s těžce hendikepovanými potýkají, se povedlo velmi dobře. S kritikou vůči nechápající společnosti a s laskavým nadhledem ke klientům pečující neziskovky. Všichni herci hrají jako o život a Vincent Cassel tady předvádí zřejmě jeden ze svých nejlepších výkonu. Ta role mu ohromně sedla. (19.06.2021)