Výnimoční

"The Specials" je najnovším filmom z dielne režisérov a scenáristov Oliviera Nakache a Erica Toledana. A hoci si nemyslím, že niekedy prinesú niekedy niečo tak silné ako bolo "Intouchables", tentokrát predsa len priniesli niečo zaujímavejšie, než sme tu mali naposledy. Myslím si, že je potrebné, aby boli ľudia, ktorí sa starajú o autistických ľudí a netreba to s nimi vzdávať. Lebo zavrieť niekoho v ústave a iba ho dopovať liekmi nie je riešenie. A rozhodne to môže viac poškodiť, než pomôcť. A film to celkom slušnou cestou adresuje. Osobne si ale myslím, že tento príbeh je podaný s nesprávnymi hlavnými hrdinami. A to je aj môj najväčší problém s celým filmom. Nemyslím si, že Bruno je zlá postava. Dokonca je zaujímavé ho sledovať a ako stále musí lietať z miesta na miesto a koľko sa snaží pre všetkých urobiť. No na druhú stranu som nemal pocit, že by jeho príbeh, alebo príbeh Josepha bol natoľko zaujímavý, aby ma nejako vysoko chytil. Kde však film fungoval a naopak som chcel vidieť viac je príbeh Dyllana a jeho zverenca Valentina. Tam si myslím, že bolo hlavné srdce celého filmu. Všetko s týmito postavami je skvelé. Budovanie dôvery medzi nimi oboma, Dyllanova dôvera v seba samého a podobne. A myslím si, že keby bola toto naša hlavná dejová línia a film by sa na ňu viac sústredil, tak sme tu mohli mať niečo vynikajúce, čo by som si zapamätal na dlho. Všetko ostatné okolo je podľa mňa fajn. Je to spracované dobre, Len nie som v tých dejových líniach tak veľmi zaháknutý. Myslím si, že Nakache s Toledanom urobili jeden element filmu tak dobre, že to v podstate zakrýva pre mňa zvyšok filmu. Ale aj tak som rád, že som to videl. A radšej mať film, kde je jeden element absolútne skvelý a zvyšok okey, ako keby bol celý film priemerný. Som zvedavý s čím príde táto dvojica nabudúce. Hodnotenie: B+ (02.06.2020)

Bruno a Malik jsou výjimeční stejně jako jsou výjimeční jejich svěřenci. Bruno s Malikem totiž neřeší, zda mají příslušná povolení a kvalifikovaný personál, ale zcela se věnují svým svěřencům. Autistům, které nikde nechtějí a doma nezvládají. Nejsou to totiž ti zábavní autisté typu Rain Mana, ale jsou mezi nimi ti, kteří nemluví, ubližují sobě nebo jiným, mají záchvaty. A pak na ně přijde kontrola, která jim vyčítá všechny formální nedostatky. Obrana je jednoduchá: proč, když děláme všechno, má na seznamu 50 dalších žádostí, kterým nemůžeme vyhovět, proč nám každý den volají, zda bychom nepřijali někoho dalšího? Tempo je sice trochu mdlé a film trpí až velkou doslovností s mírným tahem na uspání, ale zaobírá se tématem, u kterého nelze usnout. (28.11.2019)

S "Nedotknutelnými" od stejných tvůrců má tento film několik styčných bodů - umné balancování mezi humornou a dramatickou složkou, inspirace skutečně žijícími postavami a hlavně společensky závažné téma života handicapovaných lidí, v tomto případě autistů. Hlavní hrdina Bruno (ztvárněný vynikajícím Vincentem Casselem) provozuje azyl pro děti a mladistvé, od kterých dala ruce pryč jejich rodina a se kterými si neví rady ani nemocnice a specializované ústavy. Bruno pro svoje "chráněnce" žije a pomáhá jim začlenit se do běžného života. Sám má tedy v příběhu nejvíce prostoru a film sleduje jak jeho marnou snahu o navázání partnerského vztahu, tak hlavně jeho boj se "zlými" úřady a hloubkovou kontrolou z ministerstva zdravotnictví. Bezmála dvouhodinová stopáž obsahuje ale i další minizápletky, které bohužel nejsou dotaženy do konce a zbytečně tak odvádějí pozornost od toho hlavního. Nedozvíme se například, kolik poboček Bruno vlastně vede, nebo odkud na jejich provoz bere peníze. I přes tyto drobné nedostatky se ale jedná o velmi kvalitní snímek. (17.12.2019)

O problémech se začleněním autistů do společnosti, očekávaném konfliktu s generální inspekcí, obavách rodičů, kdo se o jejich děti později postará a především o lidech, kteří nezištně žijí svůj život pro druhé. Na rozdíl od Nedotknutelných, a teď si s dovolením půjčím výraz od Faidry, vyvanul puch „navoněné zdechliny“ a stojí za tím větší míra civilnosti a zacílení do společenských vrstev, s kterými se lze lépe ztotožnit. Navíc tradičně perfektní monsieur Cassel a hudba, která umí ve spojení s obrazem vyvolat emoce. Když člověk vidí, jak je toto poslání i u nás státem podhodnoceno a zároveň ví o roční gáži osvětimanského dickheada z Hradu, dělá se mu zle a nejraději by mu nablil do ksichtu (nebo alespoň skartovačky).. (12.01.2023)

(5,5/10). Tady toto bylo velké zklamání co se týče zábavy.. Čekal jsem kvalitní komedii jako jsem už u Francouzů zvyklý.. Bohužel jsem dostal průměrné drama, které má velice silný příběh, hlavní herec podává oscarový výkon, ale chyběl mi tam humor.. U tohoto tématu se ovšem nedivím, že se to s humorem nedalo moc šťastně skloubit. Snad mě režiséři Nedotknutelných překvapí příště.. Ale dnes to nebylo.. Bohužel. (07.09.2020)