Kde je moje tělo?

Více takovýchto filmů prosím. S originálním nápadem, provedením, nádhernou animací a nosnou myšlenkou, která mě donutí už v průběhu uvažovat nad tím, co se zrovna odehrává v ději. Připomnělo mi to a vidím tam v určitém směru i návaznost na dnes již klasiku žánru animáky pro dospělé - Persepolis. Prostě animák, co má co říct, a těch se netočí mnoho. Spokojenost a pěkné 4 hvězdy. (Netflix 4k, orig.) (10.02.2020)

Že Kde je mé tělo? nebostalo oscara kvůli Toy Story 4 je ohavný zločin, Jérémy Clapin zachytil dospívání a první lásky z velmi nečekané perspektivy s dechberoucí poetičností. Navíc je to jeho celovečerní debut, tak můžeme doufat že i v dalších dílech vrátí francouzskému animovanému filmu jeho už poněkud zašlou slávu.. (30.03.2020)

[2,5*]     Toto ma teda neoslnilo, ani animáciou, ani príbehom, ani sprievodnou hudbou a ani k postavám som si nedokázal vytvoriť nejaký vzťah. A to mám inak takýto typ melancholickej atmosféry celkom rád. Nápad s rukou mi pripadá veľmi divný a to sa zvyčajne divnosti nebránim. Prekážalo mi, že tvorcovia, ktorí animovali pohyb ruky, nemajú zrejme o fyzike ani páru. Celé ma to nechalo chladným, možno až na pár momentov (scénky s dieťaťom). (16.08.2021)

Je to skvělý pocit, když jsi pustíte film o kterém slyšíte, že je dost dobrý a pak se o tom přesvědčíte na vlastní oči. Připomnělo mě to ránu na solar. Režisér Jérémy Clapin odvedl výbornou práci. Jeho film má poutavý příběh, zajímavé a působivé vyprávění, postavy se kterými lze soucítit a neposlední řadě přesnou animaci, která krásně prodává všechny emoce, a dokáže vytěžit z filmu maximum. Clapin má velkou oporu v hudbě, která umocňuje to co vidíme, a pomáhá dotvářet dost specifickou atmosféru. Je to silné a dobré. Mrzí mě, že mě to nesedlo o trochu více, protože na to film má, ale asi mě chybí jistá doslovnost. Doporučuji si nic nezjišťovat a jít do toho. PS: Je to na Netflixu. (20.12.2019)

Kde je moje tělo? je vskutku povšimnutíhodný snímek, jenž zaujme diváka netradičním, syrově melancholickým námětem. Ruka hledá svého "pána", zatímco "pán" má životní krizi a zároveň zažívá hluboké city vůči knihovnici. Za zvuků podmanivé hudební stránky se odehrává místy až bizarní sled událostí, které vedou až k (ne)uspokojivému konci. Osobně jsem měl problém se identifikovat s postavou Naoufela, který se kvůli své dětské nerozvážnosti a později dospělácké nepozornosti dostal do prekérní situace (takřka vlastní vinou) - z mé strany jde možná o příkrý soud nad hlavním hrdinou, ale prostě mi to tak přišlo. Nicméně to nic nemění na tom, že jde o solidně natočený kousek, který si zaslouží diváckou pozornost. (05.02.2020)