Muž so zajačími ušami

Od té doby co Miroslav Krobot nepočítá ty vrácené podšálky je loterií, zda se objeví v něčem děsně in zábavném, nebo naprosto mimozemsky mimózním, jako když se chopí režie. Spíše ten druhý případ je tento skoropseudoartový komediální kousek, který mi moc vtipný nepřišel. Jedna hvězda za autorskou odvahu něco takového natočit, ale pro mne byl už odrazující Kaiser, který tam hned na začátku v depresi ukazuje nekonečně dlouho svůj penis. No ani moc nepomůže, když tam Babišová ( ne Monika ) ukazuje prsa. (18.12.2021)

Šulík si nakrútil tento film presne tak ako chcel, čo ale v tomto prípade znamená, že pre seba, ešte inými slovami, že jeho novinku pochopí určite menej ľudí, než dúfa. Krobotov ultimátny poker face sa k jeho celkom nesympatickej postave skvele hodí. Film o kríze umelca, ktorý sa ocitá v záverečnej tretine života je možno autobiografický, ale načrtáva témy, ktorým sa mohol venovať viac na úkor tých ďalších. Osobne by som si pozrel napríklad celý film venovaný plagiátorskej kauze, ale zase som pritom, že Šulík urobil film presne tak ako chcel. (02.07.2021)

Tento film (případně Prušinovského Chyby) měl pobrat České lvy. Bohužel, dala se přednost mainstreamovému spektáklu bez přidané hodnoty (Zátopek), který je celý postaven jen na jednom hereckém výkonu. Když jsem byl v říjnu loňského roku na setkání s Miroslavem Krobotem, Zaječí uši jen letmo zmínil a poznamenal, že "všechny ceny a Oscary by dal Chybám". Správný úsudek, ale zbytečná skromnost. (14.03.2022)

Režisér prý řekl: „Chtěl bych, aby náš film hovořil o vážných věcech se sarkastickým humorem.” Jestli měl Martin Šulík něco podobného v úmyslu, tak mám pocit, že se mu to opravdu povedlo, protože přesně tímto způsobem Muže se zaječíma ušima vnímám i já. Jde o poněkud zvláštní a občas těžko uchopitelný snímek, jenž se mi z nějakého (mně neznámého) důvodu dostal pod kůži. Hodně mě oslovily názory a postřehy hlavního hrdiny Josefa (v civilním, avšak naprosto přesném podání Miroslava Krobota), který zde dost svérázně bilancuje svůj dosavadní život a přitom se dostává do řady bizarních situací. Diváckou pozornost si rozhodně zaslouží také skvostná kameramanská práce Martina Štrby a nesmírně působivý herecký výkon Oldřicha Kaisera ve vedlejší roli, za nějž byl po právu oceněn Českým lvem. Už to nebudu moc okecávat, prostě jsem si jistá, že jsem tento film neviděla naposledy. (85%) (02.04.2022)

Cynismem nasáklé poetické dílo plné fantazie je na míru ušité právě Krobotvi, který je zde opět skvělý. Výborně mu sekunduje v této poloze celkem nezvyklý Kaiser, i když Setkání v červenci také balancovalo mezi sarkasmem a poetikou. Slovenský Gondry Šulík opájí diváka fantaskními výjevy, za nimiž skrývá klaunsky smutný příběh s veselou tváří o bilancování života. A já se nemohu ubránit dojmu, že v té lehkosti vyprávění, v její hravosti, černohumornosti i laskavosti cítím silný závan z Radošiny, jen tohle divadlo vážně nebylo naivní. (10.06.2023)