Muž so zajačími ušami

Od té doby co Miroslav Krobot nepočítá ty vrácené podšálky je loterií, zda se objeví v něčem děsně in zábavném, nebo naprosto mimozemsky mimózním, jako když se chopí režie. Spíše ten druhý případ je tento skoropseudoartový komediální kousek, který mi moc vtipný nepřišel. Jedna hvězda za autorskou odvahu něco takového natočit, ale pro mne byl už odrazující Kaiser, který tam hned na začátku v depresi ukazuje nekonečně dlouho svůj penis. No ani moc nepomůže, když tam Babišová ( ne Monika ) ukazuje prsa. (18.12.2021)

Režisér prý řekl: „Chtěl bych, aby náš film hovořil o vážných věcech se sarkastickým humorem.” Jestli měl Martin Šulík něco podobného v úmyslu, tak mám pocit, že se mu to opravdu povedlo, protože přesně tímto způsobem Muže se zaječíma ušima vnímám i já. Jde o poněkud zvláštní a občas těžko uchopitelný snímek, jenž se mi z nějakého (mně neznámého) důvodu dostal pod kůži. Hodně mě oslovily názory a postřehy hlavního hrdiny Josefa (v civilním, avšak naprosto přesném podání Miroslava Krobota), který zde dost svérázně bilancuje svůj dosavadní život a přitom se dostává do řady bizarních situací. Diváckou pozornost si rozhodně zaslouží také skvostná kameramanská práce Martina Štrby a nesmírně působivý herecký výkon Oldřicha Kaisera ve vedlejší roli, za nějž byl po právu oceněn Českým lvem. Už to nebudu moc okecávat, prostě jsem si jistá, že jsem tento film neviděla naposledy. (85%) (02.04.2022)

Chlupaté slechy Miroslava Krobota jen stěží odvrátí nezajímavý ráz filmu. Oldřich Kaiser v úvodu sedí nahý v kuchyni, kdy je možné mezi nohama zpozorovat jeho odhalenou chloubu, končí po úmyslné otravě v psychiatrické léčebně. Scény z tohoto zařízení, jehož léčebné metody jsou uzpůsobeny potřebám filmu, jsou celkem zajímavé. Dále už to tak valné s filmem není. Stárnoucí spisovatel má o generaci mladší partnerku (Alexandra Borbély), se kterou čeká dítě. Při své okružní cestě autem stihne navštívit své dvě dospělé děti z nefunkčního manželství, po letech se mu jeho manželka, kterou přišel požádat o rozvod, přizná k dávné nevěře s jeho nejlepším kamarádem. Ano, Zuzaně Kronerové tvůrci za milence přisoudili právě Kaisera. A teď ta hlavní atrakce filmu, co je experimentálního rázu, a sice zaječí uši, se kterými náš hrdina slyší úplně vše. Jde o muže z jeho nové knihy, který sní autem sraženého zajíce a na druhý den se probudí s extrémně kvalitním sluchem a schopností zaznamenat myšlenky druhých lidí. Tyto pasáže se slechy jsou natočeny umělecky černobíle a nechybí ani promluvy různých postav na kameru. Většina prezentace působí nezajímavě, prolínání experimentálních pasáží s normálním průběhem příběhu stárnoucí muže nevykazuje ideální kompatibilitu. A film má tendence nudit. Martin Šulík měl k dispozici schopné herce, nedokázal ve mně ale vzbudit zájem o jejich osudy a postřehy ve chvílích, kdy promlouvají na kameru. Nejblíže úspěchu byl, když na place pobývali Oldřich Kaiser a Zuzana Kronerová. Celkově jsem ale film z podstatné míry protrpěl. 4/10 (17.06.2023)

Tento film (případně Prušinovského Chyby) měl pobrat České lvy. Bohužel, dala se přednost mainstreamovému spektáklu bez přidané hodnoty (Zátopek), který je celý postaven jen na jednom hereckém výkonu. Když jsem byl v říjnu loňského roku na setkání s Miroslavem Krobotem, Zaječí uši jen letmo zmínil a poznamenal, že "všechny ceny a Oscary by dal Chybám". Správný úsudek, ale zbytečná skromnost. (14.03.2022)

Poslední filmy věčného experimentátora Martina Šulíka mě nijak nenadchly, ale tenhle je o dost lepší. Sice jsem původně čekal nějaký skoro domácí magický realismus, ale autoři se vydali jinou cestou, která také dává smysl. Miroslav Krobot v hlavní roli exceluje a vlastně si ani neumím představit, kdo jiný by tuhle roli mohl hrát. Ostatně na něm a jeho nejednoznačné postavě celá tahle existenciální komedie stojí. (14.06.2023)