Straw Dogs

Světonázor opravdu zručného Sama Peckinpaha mi nikdy nešel pořádně pod vousy a v tomto díle to dotáhl do naprostého absolutna, zejména jeho postoj k ženám. Po celou dobu filmu jsem se nedokázal ubránit pocitu, že starý známý Sam to točí pro svoje potěšení, nikoliv proto aby zhnusil obecenstvo. Stylisticky dokonalé dílo, které mě však doslova odrazuje svými postoji. (12.07.2007)

Tenhle film jsem sledovala s otevřenou pusou...Panebože, něco takového se jen tak nevidí. Absolutně špičkový Dustin Hoffman, jehož samotářský intelektuál, který je nucen bránit se tyranizování primitivního okolí, je prostě k nepřehlédnutí a celý film vlastně patří jemu. Vyvrcholení mi pak vyrazilo dech, a to právě díky Hoffmannovi. Poslední věta doslova obnažuje pravou podstatu filmu a ukazuje, kam až lze zajít a jak hodně člověka změní jedna noc. Z násilí ve filmu se mi nikdy nedělalo špatně, dokud nepřišel Sam Peckinpah. (17.07.2005)

Strašáci servírují studie násilí, proměny lidských povah nebo vrstvy strachu, ale v tak mdlé podobě, že ani tradičně precizní Dustin Hoffman nic nezachrání. Když chci vidět přechod hrdiny z nekňuby na chladný obranný stroj, tak čekám víc než bezradného chlapíka, který najednou přimhouří oči a začne konat. To pro mě není uvěřitelně budovaný zvrat, ale deus ex machina ve prospěch Peckinpaha, který se tak může vyžít v krvi, akci a střihu. (06.07.2007)

Další ze zdařilých kusů Sama Peckinpaha, u nějž by prostě nenajdete slabé místo. Obzvláště nečekaný (ale realistický) vývoj obou hlavních vyčleňuje Strašáky mimo kategorie obyčejného krimi žánru. Mistrovská studie toho co se může pod vlivem extrémních prožitků vyklubat z ušlápnutého vysmívaného intelektuála a jeho primitivní, byť komplikované manželky. Oba protagonisté umně ztvárnili, jak se na povrch dostávají hluboko ukryté živočisné vlastnosti, jež vygradují v krvavém závěru. Díky hercům a umění střihu jeden z těch opravdu nadčasových filmů. (23.01.2013)

Je mezi nimi čtyřicet let, přesto je hloupé házet na remake Peckinpahova originálu špínu. Obě verze spojuje dostatečně intenzivní scéna znásilnění, která se dočkala velkého odsouzení ze strany feministických a jiných organizací. U novější verze mi přitom přijde přirozenější a lépe vybudovaná/vygradovaná. Nejsem odpůrce remaků, Susan George není o moc lepší než Kate Bosworth, proto vlažné přijetí novinky z roku 2011 příliš nechápu. Zvlášť, když je Lurieho verze výrazně šťavnatější.. Hoffman pochopitelně skvělý. (31.01.2012)