Vyvraždění rodiny Greenů

V konkurenci s detektivními příběhy slavného Sherlocka Holmese nebo později belgického detektiva Hercula Poirota ustupují další autoři kriminálních románů do ústraní, ačkoli řada z nich patřila ke stejně talentovaným tvůrcům jako byli Doyle a Christie. Nesporně k nim náleží i americký spisovatel S. S. Van Dine (vlastním jménem Willard Huntington Wright), podivínský estét, který si předsevzal, že americkou detektivku pozdvihne z bahna braku; jeho hlavní hrdina, Philo Vance je supervzdělaný knihomol a snob, který oplývá citáty, svědčícími o encyklopedických vědomostech. Ale abychom mu neublížili: nejen tím. Vnesl do americké detektivky noblesní, vytříbený styl, dokonalou dějovou konstrukci, přísnou fair play. Van Dine, vypravěč příběhů, funguje jako Vanceův doktor Watson, spolupracovníky a protihráče nachází v okresním prokurátorovi Markhamovi a v inspektoru Heathovi. Van Dine sám kdysi prohlásil, že i nejgeniálnější autor má náměty pouze na šest dobrých detektivek, a nechtěl jich proto sám původně napsat víc. Nakonec jich vytvořil přesně dvakrát tolik a Vyvraždění rodiny Greenů (v originále The Greene Murder Case) z roku 1928 patří mezi ty nejlepší. Lehce hororový příběh vyniká perfektně vypointovanou zápletkou, která se v závěru mění ve zcela nečekané rozuzlení se zcela nečekaným pachatelem. Režisér Jiří Strach obdaroval televizní adaptaci přesně postižitelnou atmosférou, neklidem, hrůzou a konsternací, tedy tím, co je pro skutečně kvalitní detektivku nutností. Tou se zdají být i herecké výkony většiny zúčastněných v čele s charismatickým Jiřím Dvořákem, talentovaným členem činohry pražského Divadla na Vinohradech, ale o nic míň nezaostávají ani další (Somr, Preiss, Švehlík, Vaculík, Stivínová, Holub, Jirásková, Táborský). Určitou výtku bych adresoval slovenské krásce Danice Jurčové, která psychologicky náročnou roli Ady, nejmladší členky rodiny Greenů, viditelně nezvládla. Milé překvapení, jenž tentokrát přichystala Česká televize pro své diváky, je o to vzácnější, uvědomíme-li si globální absenci vkusných detektivek na domácích obrazovkách a požitek z celého díla je vskutku gurmánský. Pro doplnění doporučuji i mluvenou verzi (de facto se jedná o totožný záznam s absencí obrazové složky), která nabízí mnohem sugestivnější výsledek. (27.07.2010)

Dvořákův výkon bych zas tolik nehanil. On to zahrál dobře, to jeho postava byla tak cynicky napsána. Ostatně i ostatní herci v čele se Švehlíkem a Preissem předvedli dobré výkony – dost mě překvapila Danica Jurčová (moc tuhle herečku neznám). Co se týká samotné knižní předlohy, tak tu jsem bohužel nečetl, takže nemůžu srovnávat, ale režisér Strach dle mého odvedl vcelku dobrou práci. Mělo to zajímavou atmosféru, logika tu místy haprovala – to už je věc druhá. Taky si myslím, že by to měl pachatel hodně těžké všechno přichystat, udělat v domě plného lidí, aniž by si toho někdo všiml. (26.12.2020)

Český detektivní film natočený podle románu S. S. Van Dina odehrávající se v New Yorku ve 20. letech 20. století. V domě zámožné rodiny Greenů dochází k záhadným vraždám, policie si neví rady, a proto je k případu pozván soukromý detektiv D. P. Vance v podání výborného J. Dvořáka, jenž diváka ihned zaujme svým vystupováním, mluvou a dedukční schopností. Spolu se svým přítelem a zapisovatelem J. Somrem (snad sám autor S. S. Van Dine?) začnou bydlet v domě rodiny Greenů, aby lépe poznaly vztahy mezi rodinnými příslušníky. Velmi podivná rodina sestává ze staré paní Greenové upoutané na lůžko (J. Jirásková), jejího nejstaršího syna Chestera (M. Táborský), velmi přecitlivělého Rexe s oblibou se skrývajícího pod postelí (R. Holub), sebevědomé a cynické Z. Stivínové a osvojené Ady D. Jurčové, mezi nimiž bylo jasně patrné nepřátelství. V okamžiku, kdy byla vyloučena teorie o vrahovi zvenčí, bylo nutné vybírat podezřelé pouze mezi obyvateli domu, neboť začalo být zřejmé, že se záhadná úmrtí dějí v souvislosti se zvýšením podílu z dědictví. Ačkoli se vrah snažil smýt ze sebe podezření důmyslně tím, že se záměrně sám zraňoval a podával nepravdivé svědectví, přiznám se, že intuitivně jsem jeho totožnost odhalil velmi brzy. To však nic nemění na zajímavě a poutavě napsaném příběhu. Ve filmu J. Stracha, jenž byl velmi dobře obsazen, se kromě výše zmíněných herců objevil V. Preiss coby veřejný žalobce, který povolal k objasnění případu onoho charismatického detektiva, představitel neúspěšné policie A. Švehlík a rodinný lékař L. Vaculík. V každém případě se jedná o velmi příjemnou detektivku s vynikajícím J. Dvořákem. (08.03.2019)

Dokonalé spojení humoru s napětím, slušná výprava, celkově pevné režijní vedení a jasné směřování, plus dokonalé detaily, a konečně už ty vtípky, které u Strachových filmů oblibuji, a kromě Mladého chemika, bráno chronologicky, v jiných jeho filmech doposud chyběla. Za ocenění rovněž stojí, že v podstatě jde o konverzačku ve třech místnostech, a přesto už od začátku jsou dialogy natočeny vtipně, akčně, s nějakými vypointovanými vsuvkami. Funguje i druhý plán obrazu, ať jde o neustálé odnášení věcí psem do boudy, nebo scénu, kde policista říká, že mrtvá měla oči otevřené a v pozadí státní návladní v Preissově podání začne přičinlivě mávat fotografií na důkaz. Líbilo se mi začlenění Rudolfa Hrušínského osm let post mortem do filmu, vlastně by měl být uveden jako jeden z herců. Ačkoliv měla jen pár scén, dokázala svoji semetriku paní Jirásková zahrát skvěle, s přesným důrazem na věty, a její herectví bylo rozhodně oživením příběhu. Poněkud mi vadil Leoš Suchařípa, kterého mám jako herce rád, ale zde je vidět, jaký problém mu dělaly dialogy a člověku je ho spíše líto. Nu a Jiří Dvořák v roli, která mu dokonale sedne a v jaké ho osobně vidím nejraději (a jen škoda, že takových nemá ve své kariéře víc) - mírně cynický detektiv s pobaveným úsměvem na tváři, který je nad věcí. Avšak nejenom to - on dokáže perfektně pronést i ony poetické věty, obraty a pasáže. („Taková krásná vražda, a vy na ni jdete s politikou!“). Pobaví i schovávačky Rexe Greena v Holubově podání. K Danice Jurčové se nevyjadřuji, jako herečka mi osobně vyloženě vadí pro její hysterické herectví, takže by moje hodnocení bylo tímto ovlivněno a až příliš subjektivní. Velmi pečlivě jsou vymyšleny vstupy postav na scénu, zvláště pak služebnictva ve druhé půli příběhu. Divák není zbytečně zahlcen množstvím postav hned od začátku, a má tak čas přemýšlet, kdo by mohl být vrah a zda ta stará skutečně nechodí po domě. Myslím, že se povedlo i kolorování obrazu ve stylu starých fotografií u scény výletu - dodává to onen historický šmrnc. A potěšilo mne, že i zde si našel Jirka Strach možnost, jak ukázat Bibli a dokonce nechat zaznít citát z ní. :-) Vlastně mi k dokonalosti vadilo jediná drobná věc, a totiž že v jedné scéně u staré paní je nahoře vpravo dvakrát vidět mikrofon. Příběhu není co vytknout, je veden srozumitelně, dojde na všechny "pušky visící na zdi", a to včetně dva roky staré propriety. Právě závěrečná tečka je velmi příjemným sražením z výšin zpět na zem, k obyčejné lidské (ne)dokonalosti. (05.09.2013)

Chválit herecké představenstvo je už dávno zbytečné, protože tady zkrátka vidět je, co za talenty se skrývá v našich končinách. Jenže po technické stránce jsem na rozpacích (kroužení kamery kolem postavy nepochopitelně přerušené střihem v půlce, či rozmazaná postava v pozadí, která momentálně mluví) a v té dramaturgické zklamán. Adaptovat totiž knižní strukturu je vždycky sázka do loterie, ale zrovna tato jen v podstatě trochu variuje a vykrádá proslule známého Sherlocka Holmese, přičemž možná se zasazuje do prostředí amerického, ale i to je tady málo. Celkový zločin totiž místo aby někam směřoval, jen v zásadě pomalu plyne, detektivové se vrací neustále na místo bez jakýchkoliv řešení a nakonec to celé má možná ten pomyslný plot twist, kdy hlavní hrdina vypustí ego do éteru naplno, epilog ukončí to, co konec nestihl dořešit a titulky hlásí, že venku je taky život. Na mě je to až příliš tuctové, co se sice snaží chytře tvářit, ale přitom jde o nepravděpodobnou a hlavně naprosto zaměnitelnou věc. Jasně, může za to předloha, ale tvůrci s tak jednoznačným talentem před i za kamerou by si mohli uvědomit, zda něco má, či nemá cenu adaptovat. (14.03.2023)