Vůně vanilky

touha je zázrak, kámo, zázrak... a ta zdejší vytvořila silně emotivní film o duševním rozkolu a velkém dilema... herecké výkony (nepočítaje ty dětské) jsou úchvatné, příběh jednoduchý, ale účinný natolik, že jsem na 85 minut zapomněl na vše ostatní kromě obrazovky, vztek se střídal s dojetím, obočí padalo střídavě nahoru a dolů... za mě vanilkou provoněných 90%. (16.03.2008)

Do takové 25. minuty je to velmi solidní vesnické drama, kdy člověk čeká, co se z toho vyvine. Jenže pak přijedou američtí vojáci a celé do té doby stavěné drama je na kusy. S americkými vojáky přijely i nelogičnosti v příběhu, různá drobná wtf, a i když jsou vizuál a detaily výpravy stále vymazlené, lidsky mě to tak už nějak štve. Nehledě na to, že k Onch jsem si za tu dobu nezískal takový vztah, abych šel s ní. Chápu její pohnutky, naději, ale víc je mi sympatičtější postava Jiřího Schmitzera, a dokonce i Jany Hlaváčové - jsou uvěřitelnější, lidštější. U holky, která sloužila v Londýně a má tedy rozhled, nadhled a zkušenosti, by člověk čekal, že nenalítne prvnímu frajírkovi, kterého náhodně potká, a že je jí jasné, že mu nejde o tlumočení, ale jen o to jedno jediné. A že při jejích zkušenostech si dokáže už doma na vesnickém dvorku domyslet, kam by to (ne)vedlo. Ale ona jako trdlo jde, jako nějaká obyčejná vesnická nána, jako hrála Míša Maurerová - té by tuhle historku člověk věřil spíše. Režie, herci, výprava, kamera, to vše je nadprůměrné, ale příběh je od své hlavní zápletky kýčovitý, klišovitý a nevěrohodný, a nenabízí moc dalších možností. Schválně, jestli Lucie Konášová viděla rok předtím Čokoládu a má ten film ráda. --- Průběžné poznámky: Velmi slušný vizuál, kamera, výprava. Velmi dobré režijní vedení dětských herců, to se málokdy vidí. Postavy zatím "nahozeny" dobře, nejednoznačně, což je dobře. Uvidíme, co příběh a jak dál. Trochu mi vadí sousedka drbna, jak je přepjatě pojatá, je to trochu klišé. A i "teta" je až nějak moc nabručená a lakotná, přes čáru. Opět tradiční chyba - film z konce 2. světové a hlavní hrdinka má vyholené podpaždí? (04.01.2013)

Božínku, já už začínám mít z téhle televizoidní dvojky Strach & Konášová téměř strach. Bez ohledu na mé subjektivní pocity je však každopádně tahle inscenace jeden těžkopádný velký blábol s přehrávajícími zasloužilými umělci, tlačícími ze sebe vykonstruované dialogy o ničem a rádobymoderní kamerou, snímající toto snažení bez vůně a zápachu... Nebo že by to bylo jako fakt ze života? Nebo že by to byl ten kunst? Vlastně sorry - art! . . . Něco tady ale trošku smrdí, páni artisti, obzvláště to adorantské hodnocení. Marketing zjevně funguje... (01.05.2007)

Anna je frustrovaná ze svého manželství a okolí. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se její příběh neodehrával na konci války a kraj právě neosvobozovali američtí vojáci. A právě jeden z nich se do Anny zakouká a slibuje jí lepší život... Vůně vanilky je hezký film, jenom pro Českou televizi typicky bezkrevný a kupodivu i bez nějakých vypjatých emocí. P.S. Jiří Dvořák umí výborně anglicky, jenom se v tom cizím jazyce ztratila ta typická stopa ironie, kterou na jeho hlase miluju. (10.03.2011)

Ta školská angličtina amerických hrdinů tahá za uši i mě. Divím se, že Anna nepoznala, že ti američtí vojáci vlastně nejsou američtí vojáci, protože jestli fakt uměla jazyk perfektně, nemohlo jí uniknout, že kluci hovoří, jak když předčítají ze slabikáře.:-)) Ale jinak celkem dobrý. Na české poměry určitě.:-) (01.05.2014)