Vůně vanilky

Ve všech ohledech naprosto průměrný film. Jak zpracováním, tak scénářem, režií, hereckými výkony... vším. K tomu byla velmi úsměvná (ne že bych to dokázal líp) czenglish Aleše Hámy. Ať už je to ale jakkoli nevýrazné, tak je to bohužel pořád ještě na běžnou českou produkci nadprůměr, což je hodně smutný fakt. 55% (03.02.2017)

Strach patří dlouhodobě mezi moje nejoblíbenější české režiséry a třeba jeho televizní „Silver A“ si opravdu zasloužila velké plátno, tak byla nadprůměrná. Na „Vůni vanilky“ se teprve rozjížděl, je to také méně výpravný, komorní příběh, ale rozhodně má své kvality. Všichni herci jsou vedeni k výborným výkonům, vzhledem k mým zálibám jsem kvitovala také fakt, že hlavní hrdinka je cukrářka, ale výprava je opravdu chudinká a navíc jsem se úplně nesrovnala s hrdinčinými motivacemi (tedy proč žila tak, jak žila). Skoro 4*. (28.05.2020)

Dráma o vojne, ktorá sa o vojnu obtrela iba pár guľkami, skôr by som ju zaradil k červenej knižnici. Ale takej prijateľnej, keď nevyteká med z televízora, len občas kvapká. Zároveň si je možné film pustiť ako cvičenie z angličtiny pre mierne pokročilých a pokúšať sa priraďovať cudzie anglické hlasy známym českým tváram. Film na jedno pozretie, výkony hercov nesklamali, ale zároveň scenár nenadchol. (01.05.2014)

Docela by mě zajímalo, jak by dopadl celovečerní kinofilm z druhé světové, když by na něj Jirka Strach dostal dostatečně obsáhlý pakšiš, už operace Silver A (ačkoli, možná je to trochu nefér, ona sama je vskutku interesantní a rozpočet naň byl dozajista štědrý) jasně ukazuje, jak zajímavý počin by to mohl být. U vůně vanilky televiznost díky dobře zvolenému scénáři nijak nevadí, snad až na moment vjezdu do Plzně, kde v šest ráno v samém centru pobíhá jeden jediný člověk a druhého dne zas jen dva metaři, to ale výsledku nijak nepřekáží, to jen lehká rozháranost a fakt, že ani jeden z aspektů příběhů není dostatečně vytěžen. Mimochodem, příslušníci 2. pěší divize byli předabováni do angličtiny výtečně, hlasová podoba s českými herci je neskutečná. (07.08.2013)

Nuž, co dělat, v těle se duše rozpíná a chtěla by víc, mnohem víc, než má teď. Touhy, sny a i vzpomínky kalí každé ráno a den se stává nocí. Těžko se pak radovat z dnů příštích, když život smyslu nemá a lásky kolem dokola široko daleko člověk nenajde. A když přijedou Američané ve dnech květnového vítězství, přivezou ducha svobody a vítr do už unavených plachet. Jenže odejít není tak snadné, hrouda nohu víže, a vzhůru k nebesům letět zkrátka není tak snadné. A tak Anna nakonec musí najít své místo a přestat utíkat sama před sebou. Smitzer jako stálice českého filmu spolu s ostatními zmákli povedený film, který jako jeden z mála svědčí o tom, že nás ti Američané přece jen osvobodili taky....70% (04.05.2014)