Čas sluhů

Dnes jsem po opravdu dlouhé době oprášil Čas sluhů a rozhodl jsem se ponechat mu své původní hodnocení. Film na mě sice nepůsobil nikterak dokonalým dojmem a hodnotil bych ho maximálně třemi kousky, čtvrtou hvězdičku jsem ale musel přidat za herecké výkony Karla Rodena a hlavně Ivany Chýlkové. Přerod ušlápnuté šedé myšky v bezskrupulózní mrchu byl v jejím podání fakt silným zážitkem. (26.04.2020)

Jak je možné, že nejsme současnou světovou kinematografickou velmocí, když se u nás v roce 1989 natočil takový film? Hluboká myšlenka, skvěle podaný příběh, parádní kamera i střih, vynikající výkony hlavních představitelů, na svou dobu pokroková hudba, a jako zlatá třešnička - žena na režisérské stoličce. Čas sluhů je prvním českým filmem z osmdesátých let, který u mě nevyvolává záporné pocity z tehdejší doby. Na svědomí to má již předeslané moderní zpracování, ve kterém i Eva Holubová (můj věčný problém) působí sympaticky. (14.09.2010)

Je známo, že filmové dílo musí obsahovat nějaký konflikt, aby se mohl rozvinout nějaký děj a aby bylo co řešit, zkrátka se tam kromě dobra musí vyskytovat i zlo. I filmy natočené ve stylu socialistického realismu, kdy byl optimistický pohled na život povinností, takový konflikt obsahovaly. Buď tam figuroval nějaký ideově dosud tápající soudruh, případně vázlo plnění pětiletého plánu, a v pozadí byl imanentně přítomen nepřítel číslo jedna: světový imperialismus. Příběh ukazující šťastný a spokojený život s bezkonfliktním průběhem se prostě nedá zfilmovat, protože takový film by nebyl koukatelný. Ale zkusit by se to mohlo. Navrhoval bych předělat scénář takto: Studentka medicíny Dana není díky svému hezkému zevnějšku žádnou zakomplexovanou stydlivkou. (Proč by také byla, když vypadá jak filmová krasavice Chýlková!) Spousta mužů o ni stojí a ani ona se jich nestraní. Mladé ženy potřebují nasbírat nějaké sexuální zkušenosti, aby později v manželství neměly pocit, že o něco přišly, a aby pochopily, že k fungujícímu společnému životu je zapotřebí nejen uspokojivý sex, ale i souznění duší. Dana posléze obojí najde u studenta ekonomie Marka, který ji navíc vysloveně zbožňuje. Její spolužák Milan se ožení s její nejlepší kamarádkou Lenkou. Obě manželské dvojice spolu udržují přátelské vztahy – spousta příležitostí ukázat, jak je přátelství v lidském životě důležité. Po čase najde Dana zalíbení ve své profesi lékařky a začne ji vnímat jako své poslání. Stane se z ní výborná lékařka, která dokáže využít všechen svůj um, aby pomohla pacientům. Dana objeví nový léčebný postup a neváhá přemluvit svého kolegu Milana, aby jí pomohl vyzkoušet tuto terapii na jednom pacientovi, jehož stav je pokládán za beznadějný. Pacient se uzdraví. Dana se tak zapíše do dějin medicíny, ale i nadále zůstává skromnou a laskavou ženou oddanou své profesi a svému milujícímu manželovi. Otázkou však je, kolik lidí by takový film chtělo vidět. Ale kdyby režisérka položila důraz na to sbírání sexuálních zkušeností, tak by to nějaké diváky přitáhnout mohlo. Nahatých scén tehdy ve filmech moc nebylo. – Zkusil jsem si takto pozměněný film promítnout v hlavě a zjistil jsem, že scénář je třeba doplnit. První třetina filmu zobrazující Danino hledání vhodného partnera pro život by mohla mít didaktický aspekt a měla by ukazovat muže, kteří se pro ni nehodí. Tak třeba jeden z nich by se nezajímal o kulturu, takže by s ním nešlo mluvit o literatuře, filmech ani o výtvarném umění. Byl by to normální hodný chlap, ale jeho hlavními zájmy by byl fotbal a pivo. S takovým by se intelektuálka ukousala nudou. Jiný by jí navrhl sex s obojkem. Dana, otevřená všem možnostem, by na jeho návrh přistoupila. Nechala by si nasadit obojek s vodítkem, lezla by po čtyřech, krmila by se z misky a pak by se nechala ojet zezadu. Zjistila by však, že takto opentlený sex ji nebaví a doporučila by muži, ať si najde ženu, která bude mít pro jeho záliby větší pochopení. Však takových běhá po Praze spousta. No a tak dále. (09.04.2022)

Bál som sa nesmiernej kŕčovitosti a úvod ma nepresvedčil o opaku. Nakoniec sa však z Času sluhú vykľula uveriteľná psychologická dráma s uveriteľnými scénami zo života. Občas trochu prehnanými, ale to patrí k veci. Príbeh jednej naoko sebavedomej ženy, ktorá je jednoducho iba nešťastná sama so sebou. Chýlkovej premena zo študentskej puťky v dominu je fascinujúca. Páčil sa mi kvázi uťatý záver, dáva priestor na premýšľanie "čo bude ďalej?" a nie je to nič optimistické. Možno Chýlkovej životná úloha. Z Kalouskovej Čas sluhú sme boli kedysi všetci v prdeli. (27.05.2015)

O neprůbojné puťce která se stala chladnou mrchou. Trochu se divím že tohle prošlo přes tehdejší cenzuru, protože postavy nedělají hezkou vizitku ideálu socialistického člověka, a v ději se hromadí závadné společenské jevy. Ve své době to mohlo vzbudit poprask, jenže dnes je většina kouzla pryč. Z tehdy jistě působivé sžíravé kritiky odolala času jen vynikající Ivana Chýlková a perfení hudba. Zbytek nezestárl zrovna se ctí. (30.08.2022)