Náruživosť

Subjektivně vrchol ostrovní trilogie. Tečka. Uvedl bych důvody, ale přiznávám, že je neznám, zkrátka neumím racionálně vysvětlit, proč mne Náruživost na rozdíl od předchozích dvou části výše zmíněné trilogie zaujala až tak, že jsem chvíli váhal nad absolutním hodnocením. Nebudu po tom ale pátrat, stačí říct, že Náruživost je filmem, který si zaslouží divákovu pozornost. ___ Jen ještě malá zmínka o civilním výstupu jednotlivých herců, tento Bergmanův tah je skutečně zajímavý. Proto si zaslouží, abych ho alespoň takto zaznamenal ve svém komentáři. 80% (27.05.2013)

84% - Opět... Opět Bergmanovské moudro, opět výtečná studie postav, opět skvělé výkony čtyř autorových dvorních hereckých hvězd, opět Nykvistovy úžasné záběry, opět absence hudby s výjimkou v pozadí znějícího Bacha, opět opět opět... Kdyby to byl můj první Bergman, asi by plný počet tomuto filmu neunikl. Takto jsem bohužel místy cítil svou vlastní ironii, vždy, když nějaká postava opakovaně pronáší dlouhý a chytrý monolog, jakoby přebírala Nobelovu cenu... Passion je rozhodně skvělý film, ale fanouška Bergmana překvapí pouze interaktivními hereckými zpovědmi a magickými kontrasty v podobě Anniných snů... Když to tak po sobě čtu, je mi fakt líto, že jsem tu pátou hvězdu nedal. Měnit to ale nebudu! (05.11.2006)

Pět * spíš kvůli neskutečné kameře a dokonalé formě. Ta tam je NUTNOST vrcholných Bergmanů. Ale copak jsme tu na závodišti, ptá se to hned ve mně??? Každopádně mi u dřívějších Bergmanů nebývala dlouhá chvíle (snad je to redukcí, možná je jejím důsledkem i jistý nedostatek); nechyběly mi u nich ani expresionisticko/naturalistické gradace pomocí zachycení vraždění. V tom mi to evokuje úpadkového Triera. Poprvé jsem si uvědomil, kolik si Dogma95 z Bergmana tohoto stylu vzalo. (29.05.2022)

Moje druhé setkání s těžko stravitelným Bergmanem dopadlo oproti Sedmé pečeti mnohem lépe. Film stojí zejména na hereckých výkonech a tíživém příběhu krize mezilidských vztahů. Vložený příběh se zmrzačenými zvířaty ještě umocnil dusnou atmosféru snímku. Zkrátka pěkně natočené drama, které nevyprchá hned po závěrečných titulkách. (16.08.2012)

Hovorí sa, že ak dvaja robia to isté, nikdy to nie je to isté. Ťažko posúdiť, každopádne ak Bergman točí to isté, nikdy to nie je to isté, rozumej ak opakuje posolstvo, myšlienku, inšpiráciu, dokonca námet, prostredie, situáciu, reakciu, mimiku, gestá (...) nikdy nepôsobí dojmom stokrát videného, pretože vytvoril geniálnu estetiku filmovej komunikácie s divákom pôsobiacu mimoriadne efektívne i v prípade, že sa menej vydarí scenár, čo je zjavne prípad tohto filmu. Vďaka utlmenej obraznosti "Náruživosť" nezapôsobí na diváka tak intenzívne ako iné Bergmanove diela (ktoré sú akoby permanentným make-upom pre dušu), ja však poslušne hlásim, že po dlhšej dobe som mal opäť ten "religiózny" pocit, že som bol svedkom čohosi veľkolepého a teda pod 81% ísť nemôžem. "More katov a more obetí", prehovára Sydow k divákovi, vlastne k niekomu inému ale veľký detail je veľký detail a my teda dobre vieme, že prehovára k nám a panikárime, lebo dobre vieme, že sa nás to týka. PS: Estetikou "filmu o filme" (herci pod vlastným menom uvažujú o svojich postavách) Bergman znepokojivo zbližuje fikciu s realitou a teritoriálne tak rozširuje plamene svojej "Náruživosti". Doteraz som si myslel, že čosi podobné prvýkrát použil Fellini v diele "A loď pláva". Omyl, druhýkrát. (17.10.2010)