Réžia:
Pier Paolo PasoliniScenár:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Luis BacalovHrajú:
Enrique Irazoqui, Margherita Caruso, Susanna Pasolini, Marcello Morante, Mario Socrate, Alfonso Gatto, Luigi Barbini, Paola Tedesco, Rossana Di Rocco (viac)Obsahy(1)
Jeden z nejznámějších snímků Piera Paola Pasoliniho patří mezi nejvýznamnější filmová díla s biblickou novozákonní tematikou. Kontroverzní italský autor v něm použil striktně doslovné citace z Matoušova evangelia (byť některé části vypustil a jiné přesunul), ale při inscenování se vůbec neohlížel na historickou věrohodnost: celý snímek vznikl v autentických prostředích nejzaostalejšího jihoitalského kraje Basilicata a objevují se v něm ve stylizovaných kostýmech výhradně neherci (Ježíše ztvárnil španělský student, zestárlou Marii Pasoliniho matka, Jidáše hraje řidič náklaďáku). V době uvedení však snímek vyvolal rozruch nejen svým zpracováním, ale i faktem, že jej natočil marxisticky smýšlející homosexuál. Tvůrce tak vzbudil nedůvěru u ateistické části publika i v náboženských kruzích (kde však bylo dílo nakonec přijato). Pasolini byl znám jako odpůrce církve, avšak jeho (milovaná) matka byla oddanou katoličkou; dílo je navíc věnováno papeži Janu XXIII. Ten prosazoval mj. reformy uvnitř církve a dialog se socialistickými státy.
Pasoliniho pojetí nemá nic společného s výpravnými biblickými eposy, jež v padesátých a šedesátých letech produkovala hollywoodská studia. Navzdory tvůrcovým postojům však není ani kritikou či polemikou s jakýmkoli náboženským chápáním Krista. Pasolini neváhá inscenovat andělská zjevení či zázraky; interpretuje ovšem Ježíše jako mladého (vzezřením jemného a krásného) netrpělivého revolucionáře, jenž věnuje veškerou energii naplnění svého poslání a jemuž patří významné místo v duchovním vývoji lidstva. Proto se v dlouhých sekvencích objevuje doslovné znění Ježíšových kázání. Náboženské pojmy (Syn Boží, křest ohněm, království nebeské) zde mohou být dobře chápány i v přeneseném smyslu, jako metafory pojmů z marxistické filozofie (ideologický vůdce, revoluce, spravedlivé společenské zřízení). Pasoliniho dílo je však především jedinečnou filmovou básní, v níž klasická látka dostává nové rozměry díky nezvyklému, ale funkčnímu a mimořádně působivému hudebnímu komentáři (kromě klasických skladeb se objevuje i africká hudba) a díky filmařským postupům, inspirovaným neorealismem a cinéma vérité, zejména v dokumentárním zachycení rozmanitých lidských typů (každý protagonista je charakterizován zpravidla "pouze" výmluvným portrétem). Tvůrce přitom částečně odkazuje na zobrazení příslušných postav v italském výtvarném umění (Giotto, Donatello, Botticelli aj.).
Pasoliniho neorealistický styl jeho prvních děl je zjevný i v tomto filmu, natočeném s přísnou prostotou a čistotou historického koloritu. Pro režiséra nejsou prvořadé peripetie biblického syžetu či biblická podobenství, ale vroucí kázání prudkého, nesmiřitelného a odvážného Krista, který se jako osamělý "revolucionář" snaží vzbudit duch odporu v utlačené, ustrašené mase otroků, ale neuspěje. Starobylá Judea tu není zobrazená jako legenda; vyprahnutá země, ubohé chatrče pastýřů a kamenný palác ohromují svojí prvotní divokostí. Kristus je nad tento ubohý svět povznesen, je to člověk, přicházející v roztrhaném plášti a sandálech na zaprášených nohách napravit svět plný předsudků, krve a strachu. Použitím dokumentarizujícího stylu, dynamické ruční kamery, neherců (jeho přátelé, matka, rolníci, španělský student ekonomie v úlohe Krista) a současných oděvů ukazuje Pasolini Krista jako živou, skoro současnou postavu. V hudební rovině a obrazové kompozici cituje mýtus a přirovnáváním zpřítomňuje a mýtizuje "realitu". Pokouší se o vytvoření bezprostředního obrazu mravní krásy asketicky čistou černobílou tonalitou, zdůrazněnou znakovým použitím ticha, detailů tváří a linie krajiny.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (90)
Mám velké pochybnosti o filmových zpracování evangelia (potažmo Bible) obecně, vpodstatě mi příjde že to nejde...tento film se, podle mě, přesto velmi povedl... ()
Film jsem měl nahraný již nějaký týden a stále se mi nechtělo na něj dívat z obavy, že budu zklamán. O to více jsem byl potěšen jeho shlédnutím. Výborná kamera a skvěle skloubená hudba, pro Pasoliniho typičtí oškliví neherci, atmosféra a prostředí filmu zcela evokuje období Ježíše. Ježíš sám z velké části působí jako záporák, zkrátka snímek mě úplně dostal. 85%. ()
viz Aidan a giblma ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1989/90. ()
Film naprosto minimalistickými prostředky vytváří neskutečně silnou atmosféru režií, hereckými výkony a podmanivou hudbou. Vše je dokonale spojeno. Hypnotizující, téměř beze slov, pokud se mluví, je to strhující, jako třeba v kázání na hoře. ()
Nejlepší zpracování evangelia vůbec. Passolinnimu – komunistovi – se podařilo zobrazit Ježíše a jeho pozemský život „nebeským způsobem“. Passolini je téměř doslovně věrný biblickému textu, přesto je to dech beroucí poselství. A není ani trochu barvotiskové jako většina filmů na toto téma. Nádherná hudba, především Missa Luba, kterou jsem díky Passolinimu objevila. Film „nevyčichl“ ani za 50 let. ()
Zaujímali ste sa niekedy ako by vyzeralo filmové spracovanie života Ježiša Krista očami homosexuálneho komunistického intelektuála. Evanjelium svätého Matúša v réžii Piera Paola Pasoliniho (spĺňa všetky tri podmienky), vám ponúka odpoveď na túto otázku. Začalo by to dlhými zábermi na tehotnú Pannu Máriu a zmäteného Jozefa, ktorý následne sklamaný odchádza do mesta len aby sa po jednom šlofíku na kameni (počas ktorého ho navštívi niekto? netuším ako neznalec Biblie som videl len dievča) vrátil domov a pojal Máriu za svoju právoplatnú manželku. Skok v čase a my vidíme Jána Krstiteľa, konajúceho si podľa prívlastku svoju povinnosť. To, že zvyšný neherci sú z neho tiež zmätený riešiť nebudeme. Kamera, detail na tvár, prichádza Ježiš, pozrie do kamery, tá sa pozrie na Krstiteľa a rýchlo sa vráti k Ježišovi (aspoň vidno, kto má väčšiu autoritu). Kristus prednesie zopár viet z evanjelia (podľa Matúša), Krstiteľ ho pokrstí a začína sa dvojhodinová púť po chudobnom juhu Talianska, sprevádzaná biblickými múdrami jemne poupravenými ľavicovým zmýšľaním. Kamera je z neznámych dôvodov čiernobiela, rekvizity viditeľne hračkárske, napriek tomu dej celkom rýchlo odsypá, monológy majú niečo do seba a Ježiš je konečne vyobrazený ako fanatický revolucionár, ktorým podľa všetkého aj bol. Ako človek netiahnuci k náboženstvu, uznávam, že napriek (pre mňa) nezáživnému námetu, Pasolini vytvoril zaujímavú interpretáciu Biblických textov, oslabenú jeho humánnymi tendenciami (obsadzovanie nehercov, natáčanie v exteriéroch...) a povýšenú silnými myšlienkami (ak viete čítať medzi riadkami). ()
Proč už se netočí takové filmy? Škoda. Velmi jednoduše natočený film, bez zbytečných odboček a kudrlinek. Přesto velmi efektní. To je to filmové umění umět udělat z obyčejných obrázků celek, který funguje a strhne diváka. ()
Komunista Pasolini natočil skvelý film o Ježišovi. Film je realisticky natočený, nepridáva vlastné, často hlúpe myšlienky k slovám Ježiša ako mnohé iné filmy. Až na malé nepresnosti (napr. v tých časoch aj v ranej cirkvi sa krstilo ponorením do vody nie pokropením, túto tradíciu vymyslela cirkev až omnoho neskôr) je film natočený realisticky podľa textu evanjelia. Pasolinimu asi celkom sadol Ježiš ako niekto, kto odhalil pokrytectvo farizejov a predstaviteľov náboženského systému svojej doby. Ježiš je zobrazený chladne a zachmúrene, tvrdo. V skutočnosti možno skôr reflektuje chlad, zachmúrenosť a kritiku spoločnosti samotného režiséra, ako Krista Biblie. Napriek všetkému veľmi dobrý film. ()
Čekal jsem od PPP nějakou kontroverzi, ale byl jsem příjemně překvapen. Jako přítel katolíků oceňuji důsledné dodržení textu evangelia a zároveň formální soudržnost celého snímku. Režisér se do konce filmu neodchýlil od nastavené formy z úvodu, což je v dnešní době, kdy nás většinou film naláká kvalitním úvodem, aby pak poslušně zapadnul do předem daných komerčních schémat, velice vzácné. 90% ()
Reklama