Reklama

Reklama

Evanjelium sv. Matúša

  • Česko Evangelium sv. Matouše (viac)
Trailer

Obsahy(1)

Jeden z nejznámějších snímků Piera Paola Pasoliniho patří mezi nejvýznamnější filmová díla s biblickou novozákonní tematikou. Kontroverzní italský autor v něm použil striktně doslovné citace z Matoušova evangelia (byť některé části vypustil a jiné přesunul), ale při inscenování se vůbec neohlížel na historickou věrohodnost: celý snímek vznikl v autentických prostředích nejzaostalejšího jihoitalského kraje Basilicata a objevují se v něm ve stylizovaných kostýmech výhradně neherci (Ježíše ztvárnil španělský student, zestárlou Marii Pasoliniho matka, Jidáše hraje řidič náklaďáku). V době uvedení však snímek vyvolal rozruch nejen svým zpracováním, ale i faktem, že jej natočil marxisticky smýšlející homosexuál. Tvůrce tak vzbudil nedůvěru u ateistické části publika i v náboženských kruzích (kde však bylo dílo nakonec přijato). Pasolini byl znám jako odpůrce církve, avšak jeho (milovaná) matka byla oddanou katoličkou; dílo je navíc věnováno papeži Janu XXIII. Ten prosazoval mj. reformy uvnitř církve a dialog se socialistickými státy.
Pasoliniho pojetí nemá nic společného s výpravnými biblickými eposy, jež v padesátých a šedesátých letech produkovala hollywoodská studia. Navzdory tvůrcovým postojům však není ani kritikou či polemikou s jakýmkoli náboženským chápáním Krista. Pasolini neváhá inscenovat andělská zjevení či zázraky; interpretuje ovšem Ježíše jako mladého (vzezřením jemného a krásného) netrpělivého revolucionáře, jenž věnuje veškerou energii naplnění svého poslání a jemuž patří významné místo v duchovním vývoji lidstva. Proto se v dlouhých sekvencích objevuje doslovné znění Ježíšových kázání. Náboženské pojmy (Syn Boží, křest ohněm, království nebeské) zde mohou být dobře chápány i v přeneseném smyslu, jako metafory pojmů z marxistické filozofie (ideologický vůdce, revoluce, spravedlivé společenské zřízení). Pasoliniho dílo je však především jedinečnou filmovou básní, v níž klasická látka dostává nové rozměry díky nezvyklému, ale funkčnímu a mimořádně působivému hudebnímu komentáři (kromě klasických skladeb se objevuje i africká hudba) a díky filmařským postupům, inspirovaným neorealismem a cinéma vérité, zejména v dokumentárním zachycení rozmanitých lidských typů (každý protagonista je charakterizován zpravidla "pouze" výmluvným portrétem). Tvůrce přitom částečně odkazuje na zobrazení příslušných postav v italském výtvarném umění (Giotto, Donatello, Botticelli aj.).
Pasoliniho neorealistický styl jeho prvních děl je zjevný i v tomto filmu, natočeném s přísnou prostotou a čistotou historického koloritu. Pro režiséra nejsou prvořadé peripetie biblického syžetu či biblická podobenství, ale vroucí kázání prudkého, nesmiřitelného a odvážného Krista, který se jako osamělý "revolucionář" snaží vzbudit duch odporu v utlačené, ustrašené mase otroků, ale neuspěje. Starobylá Judea tu není zobrazená jako legenda; vyprahnutá země, ubohé chatrče pastýřů a kamenný palác ohromují svojí prvotní divokostí. Kristus je nad tento ubohý svět povznesen, je to člověk, přicházející v roztrhaném plášti a sandálech na zaprášených nohách napravit svět plný předsudků, krve a strachu. Použitím dokumentarizujícího stylu, dynamické ruční kamery, neherců (jeho přátelé, matka, rolníci, španělský student ekonomie v úlohe Krista) a současných oděvů ukazuje Pasolini Krista jako živou, skoro současnou postavu. V hudební rovině a obrazové kompozici cituje mýtus a přirovnáváním zpřítomňuje a mýtizuje "realitu". Pokouší se o vytvoření bezprostředního obrazu mravní krásy asketicky čistou černobílou tonalitou, zdůrazněnou znakovým použitím ticha, detailů tváří a linie krajiny. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (88)

Sandiego 

všetky recenzie používateľa

Italské kulisy, hudební dramaturgie, tváře, sociální výklad Nového zákona, asketický návrat k počáteční přirozenosti a zárodkům mýtu - Pasolini si zvolil výborná východiska, která však působí stále značně intelektuálním dojmem, kterému se nedostalo živé náplně. Sledování filmu není zrovna jednoduchou a naplňující činností, ale v řadě momentů je velmi působivé a inspirativní. Rozhodně jeden z nejzajímavějších a nejautentičtějších počinů ze života Krista. ()

Krt.Ek 

všetky recenzie používateľa

Dovolte mi komentář začít úslovím, jež vychází z nedávné aféry českého společenského klimatu, tezi, kteréžto má za úkol uvolnit atmosféru, jelikož chápu, že následující text může budit nesouhlas, některé mé názory jsou holt kontroverzní a tenhle k nim pravděpodobně bude patřit. Nezbývá než doufat, že mi výrok, jehož se chystám použít, nezlomí u adminů vaz, což v obdobném duchu platí u dalšího textu, který by mohl ovlivnit pohled čtenářů . :-) Takže nebudu to zbytečný protahovat, samotný Pasoliniho film by se dál shrnout i takto: Marxistická buzna zdraví Vatikán. ___ A teď možná k tomu provokativnímu, musím přiznat, že jsem se filmu bál. Přece jen jsem o Evangeliu sv. Matouše četl mnohé, prý se jedná o nejkontroverznější Pasoliniho film, kontroverze prý budí v zobrazení Krista, jenž je zde vylíčen jako revolucionář. Bál jsem se, že bude Pasolini žonglovat s Písmem a zachytí Ježíše Nazaretského ve špatném světle. Naštěstí se zde tak neděje. Kristus je zde sice opravdu radikální (alespoň radikálnější než v ostatních biblických adaptacích), ale to nic nemění na mém kladném vztahu k němu. Nebojím se tvrdit, že byl Ježíš Kristus největším mužem světové historie, a ne li tím největším, tak bezpochyby jedním z největších, samozřejmě v tom pozitivním duchu. To je prostě axiom přes něhož nejede vlak. ___ Nejsem znalec hudby, ale zvuky, které nám jsou předkládaný nemohu nazvat jinými, než nebeskými. Zkrátka úchvatná složka, palec nahoru. ___ A ještě jedna věc, Kulmona si pro některé věci velice vážím, ale nemohu souhlasit s jeho tvrzením, v němž říká, že v blablabla buřičství převažuje ukrutná nuda, to snad ani není možné. Nesmíme zapomínat, že zde bylo zfilmováno evangelium, biblický motiv - IMHO evangelium by nebylo nudné, ani v případě, kdy by kamera snímala pouhého recitátora (v běžném případě kněze, pastora), v Písmu se vždy najde cosi zajímavého. 85% ()

Reklama

Ony 

všetky recenzie používateľa

Plno ticha, plno hudby, plno slov, plno obrazu. Dohromady je to prostě evangelium. Hodí vám ho a dělejte si s ním, co chcete. Je jen na vás, co si v něm najdete, nikdo vám nic necpe. A v tom spočívá kouzlo tohoto snímku. Zásluhu na něm mají rozhodně všichni ti herci neherci, kteří hraný film proměnili téměř v dokument. Pasolini si uměl vybrat. Výborný výkon tu podává i jeho matka, které prý při natáčení závěrečné scény připomínal smrt vlastního syna, aby v ní probudil co nejpřesvědčivější a nejlidštější zoufalství. Není to zkrátka žádný středověký nebo barokní obraz. Ježíš se nevznáší metr nad zemí s beránčíma očima k nebesům, není to ani Buňuelův kámoš. Je to docela drsný chlapík. ()

Adam Bernau

všetky recenzie používateľa

Hvězdičkově nehodnotím, opravdu nevím, jak se k tomu postavit. Vizuálně velmi působivé dílo, ale celkově jsem byl zklamán. Čekal jsem víc než strohé, statické předvedení textů Matoušova evangelia. Začátek filmu se mi velmi líbil (jakoby se snažil postihnout hranici mezi realističností a snovou legendárností příběhu o Ježíšově narození, Mariina až provokativní obyčejnost, Josefova nedůvěra, zoufalství, pak přijetí andělova vysvětlení, potom silné setkání Ježíše s Křtitelem). Pak už to byla strašná nuda (nehodnotím slovní obsah, který znám z četby Bible) a nedokázal jsem přijít na to, proč to Pasolini vlastně točil. Některé scény (např. činnost Jana Křtitele) jakoby záměrně kopírovaly kýčovitou katolickou svatoobrázkovost, někde je impozantní zveličení statického stylu tradičních "pašijových her", ale ani s těmito dojmy si nevím rady. Posledních pár vteřin celého filmu na mě působilo strhujícím dojmem a věřím tedy tomu, že chtěl autor vyobrazit Ježíše především jako sociálně burcujícího kazatele. To se mu celkem povedlo a nemá cenu o tom s filmem diskutovat, je to prostě jeho pohled. Ale celé to přebíjí nuda, která mě po celý film mučila. I přesto považuji tento film za poctivou, umělecky zajímavou osobitou výpověď o dávném kazateli, který se stal jediným Bohem naší civilizace - a "bezbožník" Pasolini mu prostě jen dává slovo, protože si myslí, že stojí za to ho slyšet. Ostatně domnívám se, že tak pokorný a tak účinný "mediální servis" poskytl tomtuto Slovu za celá staletí jen málokdo - ať už byl Pasoliniho záměr jakýkoli. A jako kuriozitu se nestydím přiznat, že nejsem ani schopen rozhodnout, jestli chce tento film Ježíše, případně křesťanskou zvěst o něm, předvést jako "to zlé" nebo "to dobré" nebo obojí ve vzájemné opozici. Tuto svou neschopnost ovšem neváhám přičíst filmu na vrub jako jeho velký klad. Určitě si to někdy pustím znova. Záměrnou strohou doslovnost trochu kazí český překlad názvu (správně "Evangelium podle Matouše"). ()

Dan9K 

všetky recenzie používateľa

Uf...Mám se bát dát jednu hvězdičku, abych nebyl pozér, jak tvrdí belldandy? Ale mě prostě nic jiného nezbývá. Kdybych měl dát víc, byl bych pokrytec a nedostal bych se do Božího království! Ale vezmu to postupně. První a kratší kapitola byla esencí nudy (a to ne, protože bych vyžadoval akční honičky na oslech, ale našel jsem v ní zoufale málo podnětů). Záběry na Ježíše, který jakoby vystupoval z pozadí, byly sice fajn, mladá Mária byla možná až moc pohledná, ale už si z té části nic víc nepamatuji. To druhá kapitola je nesporně zajímavější. Opravdu nevím, z jakého pohledu ji uchopit. Nedokážu se přesně vžít do pocitů homosexuálního komunisty Pasoliniho, ale pokud to bral jako odstrašení potencionálních věřících, pak fajn (i když některé konkrétní pasáže mě z tohoto pohledu celkem odrazují). To, co se mi skutečně líbilo, byla postava samotného Ježíše, kterou Pasolini zobrazil bez jakýchkoliv okolků. Většinu času byl z mého pohledu dosti zlý a abych řekl pravdu, pokud bych v té době žil a viděl a slyšel, co říká, za jeho smrt bych se postavil rovněž. Tolik otázek mi vyvstanulo při jeho dogmatických monolozích a při tom žádná odpověď. Nejednou mi přišla na mysl teze, kde asi vzali v argumentačních schopnostech jeho stoupenci inspiraci. Tím ale rozhodně nechci tvrdit, že to, co se odehrává v tomto filmu, beru jako bernou minci, i přesto, že je to přesně podle ekumenického překladu. A to zejména z důvodu vynechání některých ne zrovna podřadných prvků (o, kterých nevím jistě, že byly přímo v Matoušovi, ale opak by mě upřímně překvapil). Musím ještě zmínit velmi divně vybranou (respektive ukradenou) hudbu, která rozhodně nepůsobila stmelujícím dojmem a celý snímek do značné míry zdivnila, což mi v příběhu o Ježíši nepřijde zrovna účelné. Z jiného soudku, opět mě zklamalo zabodávání kolíků do dlaně a nikoliv do zápěstí, častý to jev Kristových pašijí. A nakonec nesmím zapomenout na časté vyskytování "WTF scén", z nichž bych jmenoval především Jidášovu sebevraždu, uzdravování, trojnásobné Petrovo zapření a jako bonbónek - odvalení šutru z jeskyně za zvuků spirituálu, které byly zkrátka úžasně špatně natočeny a sestříhány. I když možná vyprsknutí smíchem učelem bylo, to nevím. Co říci závěrem? Pokud jsem vás dostatešně naštval, stačí si připustit, že jsem pozér a hned bude líp. Vyzkoušejte! ()

Galéria (18)

Zaujímavosti (15)

  • Pier Paolo Pasolini nahlížel na Ježíše jako největšího rervolucionáře všech dob a uvažoval, že do jeho role obsadí Jacka Kerouaca nebo Allena Ginsberga. Změnil názor poté, co potkal španělského studenta literatury, Enrique Irazoquiho. (džanik)
  • Ač byl Pasolini komunista a atheista, snažil se film natočit z pohledu věřícího. (gjjm)

Súvisiace novinky

Martin Scorsese a další pokušení Krista?

Martin Scorsese a další pokušení Krista?

29.05.2023

Uznávaný režisér Martin Scorsese v předešlých dnech oslavil poměrně silný úspěch na festivalu v Cannes se svým nejnovějším snímkem Killers of the Flower Moon. 206 minut dlouhé epické dílo o tajemných… (viac)

Reklama

Reklama