Hirošima, má láska
Hiroshima, mon amour
Nijuuyojikan no jouji
Hiroshima, My Love
Hiroshima Mon Amour
VOD (1)
Obsahy(1)
Francouzsko - japonský film Hirošima, má láska, natočený roku 1959 francouzským režisérem Alainem Resnaisem podle scénáře spisovatelky Marguerite Durasové, patří k mezníkům moderní světové kinematografie. Je to filmová báseň (někdy se o ní píše jako o kantátě) na téma lásky a zmaru, na téma věčné síly citu a neodvratného zapomenutí. Příběh francouzské herečky, která přijela do Hirošimy natočit některé scény mírového filmu a svou předposlední noc zde strávila s Japoncem, jenž v ní evokoval čtrnáct let starou vzpomínku na tragédii její první lásky v Němci okupované Francii, je vyprávěn zcela zvláštním způsobem. Pronikavě se liší od tradičního pojetí filmové epiky a vytváří nový kanón filmově estetických norem, uplatňovaný v šedesátých letech v pracích mnoha příslušníků nových vln od francouzské až po československou. Film byl uveden mimo soutěž na MFF v Cannes 1959, kde získal Cenu FIPRESCI a Cenu Společnosti filmových a televizních spisovatelů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (96)
Hirošima, moja láska je romantická dráma o stratenej láske, vojne, prianiach a obavách. Francúzska herečka prišla do Hirošimy nakrútiť film o mieri. Začne si románik s architektom. Jedna vášnivá noc oživila ich vojnovú traumu z minulosti. Protagonisti stratení vo svojich silných emociách sú bezmenní. Skúmajú vojnovú minulosť a jej prvú lásku. Tempo je skôr pomalé. Nejasný príbeh prerušili náhle flashbacky. Scenéria je akýmsi kontrastom medzi zničeným a zrekonštruovaným mestom. Smrť, choroby, utrpenie, bolesť vystriedala láska a spomienky. Hrdinovia boli zmietaní vnútorným konfliktom medzi lojalitou a nerozhodnosťou. Emmanuelle Riva ako Elle (ona) je bledá, jemná a starostlivá žena. V jej mladosti sa jej zrútil svet. Cez krátky románik sa pokúša oživiť svoju ťažkú vojnovú minulosť. Eidži Okada ako Lui (on) je zmätený milenec, ktorý sa snaží pochopiť novú situáciu. Je to človek, ktorý okolo seba cíti lásku, zatiaľ čo tá jeho z neho pomaly uniká. Resnais prostredníctvom spoločných kontrastov, flashbackov a nelineárnej naratívnej štruktúry vytvoril veľmi kvalitný film. ()
Kdysi před dlouhou dobou za mých euforických filmových let ještě za zenitu normalizace jsem si sestavil žebříček top filmů. Hirošima byla na druhém místě, předcházena i následována Tarkovským (Stalker, Andrej Rublev). Pak mne nějak nepotkala možnost (a ani jsem ji sám aktivně nevyvolal) tento film znovu vidět. Až včera (po nalezení správných titulků ke staženému filmu). Dojmy? francoužtina je krásná Hirošima v nás může propuknout kdykoliv, vyplenit nás do základů, aniž kdy poznáme příčinu je to film na rozhraní doby (řečeno s panem Patočkou) moderní a postmoderní, ztěžklá chuť řvát kritiku na tenhle svět, ale příčiny ještě neplavou na povrch, jen je tušíme a cítíme ta něvyřknutelnost a nevyřčenost nám zřejmě byla bližší před těmi 20+x lety než teď byly tam momenty vpravdě geniální, např. pár facek v restauraci Nevérs a Hirošima, probrala se ze šoku nad ztrátou své životní lásky, rodina ji skryla před lynčováním a první nadechnutí po odchodu z domova bylo plné zpráv o Hirošimě a konci války, ona také vlastně prožívala konec své války bloudění temnou noční Hirošimou setkávání vlastní samoty s nadějí personifikovanou do japonského přítele prázdnými bulváry japonského města Resumé? těžce jsem hledal to, čím jsem byl kdysi osloven a nenašel nic než pár výše zmíněných pseudointelektuálských postřehů ... ()
Nazývat ten film romatickým bych se asi neodvážila. Druuhá půlka mi přišla co do scénáře tak do výkonů herců poněkud slabší... ()
Teda od Filmu, který má názvu Hirošima, bych šel fakt něco jiného, ze začátku to vypadalo jako přesně to co jsem od snímku očekával a s radostí v očích jsem hltal co příjde dál, jenže pak se z toho staly jen patetické splašky o lásce. ()
To je docela zajímavý.... Snad vůbec poprvé jsem a priori nechtěl dát plný počet (ani nevím proč - teď vlastně) a nakonec to nemohlo dopadnout jinak. Ovšem jméno Marguerite Durasové mi není neznámé... ()
Jeho národ postihlo veliké neštěstí v podobě útoku atomovými zbraněmi. Ona prožila první lásku s nepřítelem. On nebyl přítomný oné katastrofě. Ona byla přímo poznamenána, citově. Oba ve vztahu, setkali se a zamilovali v nově vybudované Hirošimě a právě asi ta naprostá blízkost někoho druhotně poznamenaného koho už znovu neuvidí v ní probudilo to co v těch mladých létech zažila. Ta nutnost to ze sebe dostat, poprvé v životě, byla silnější než cokoli. Možná jde o trochu vyumělkovaný konstrukt, budiž. Lituju že se i později v ději nepokračovalo poetickým přednesem v kombinaci se zobrazením hrůz, ano. Přes to přese všechno jde o nadmíru povedený debut! S vědomím toho že ten japonský herec francouzsky jen hrál opravdu nadstandardní! ()
Jak nedůležitá je láska na pozadí války, světa, vesmíru, a přesto tak DULEZITA... ()
LUI : Tu n’as rien vu à Hiroshima. Rien. ELLE :J’ai tout vu. Tout… ()
Prvních 15 minut protiválečného dokumentu je vystřídáno tímto: "Byla jsem hladová po nevěře, po lžích, po smrti. Vždycky jsem byla...", "Zůstat tu je stejně nemožné jako odjet". Tyto a jiné "duchaplné" plky dělají z tohoto snímku trapnou směs pokrytectví a pozérství. Neskonalá nuda a sonda do ničeho. ()
Francouzská herečka a japonský architekt se setkají v Hirošimě a 90 minut spolu recitují poezii. Bez čehokoliv, co by tenhle páreček nějak přiblížilo divákům a umožnilo jim vcítit se do té jejich romance. To by se nejdřív museli přestat recitovat a mluvit jak normální lidi. Film postrádá cokoliv, co by z něj mohlo udělat zajímavou podívanou. Nehorázná nuda. ()
Velmi osobitý a přitom stále ještě i pro smrtelníka koukatelný snímek o lásce a zapomění. Český název je Hirošima má láska. ()
Vášnivá aférka dvou náhodných známých, podkreslená vyrovnáváním se s válečnými tragédiemi - jeho, velkou, dějinnou, a její, velmi osobní. ()
Prvních deset minut nebo tak shledávám trýznivýma a nádhernýma. Sem pelištejc. Ten vztah mě nudil a dialogy byly strašný. ()
Zvláštní komorní příběh. Má to hloubku, myšlenku..., ale mě to zas až tolik nenadchlo (začátek jsem musela trošku přetočit). Přesto musím uznat, že herectví Eidži Okady mě zaujalo, docela jsem mu ty pocity věřila. ()
Pre toto existuje kinematografia. Zobraziť na plátne príbehy väčšie ako život. ()