Divadlo a jeho dvojník (S02E07)

Jeden velký experiment pod sebevědomou taktovkou Sam Levinsona. Ač na diváka tentokrát dvakrát nemyslí, to bych rád podotknul. Na řadě je totiž premiéra hry s třeskutým obsahem, kdy Lexi sice změnila jména postav, ale to je asi tak celé. Cynismus šlape na maximum. Vzpomíná se tu na otce, na to být šťastnou rodinou, na to, jak byla Rue nejlepší kamarádkou s Lexi. Fezco, který má být už dávno v sále, má doma neohlášenou návštěvu. Když publikum propuká v jásot a potlesk, nejednomu z aktérů není příjemně. Práce se svérázným vizuálním a hudebním mixem pokračuje. Příště tu máme závěr. Doufám, že se na uzdě držet nebude. Tady slabší 4 hvězdy. (03.03.2022)

Kdybych napsal, že byla sedmá epizoda nezajímavá, znamenalo by to, že jsem definitivně přišel o zrak. Příběh se, pravda, prakticky nikam neposunul, protože tohle bylo vlastně jedno velké shrnutí již viděného (doplněné o nějaké ty dosud neznámé detaily), ale provedení mě jaksi chytlo. Za mě se tento díl tvůrcům povedl a pátý kousek jsem nepřihodil jen pro ten chybějící progres příběhu. / Poučení: Když zjistíš, jak vnímají události, které si pamatuješ, jiní lidé, může to s tebou ošklivě zamávat. (27.07.2022)

Lexxina psychohra...ehm. Ať je Nate jakýkoliv hajzl a _________ (doplňte si dle libosti), toto si snad ani nezasloužil. Buuuuu z hlediště. Jakob Elordi je vynikající herec...Jules mám méně a méně v oblibě, tak mě její absence nijak extra nemrzí. Austin Abrams je božan. Ten jeho výraz šílenství se mi vypálil do sítnice. (21.02.2022)

Mistrovské dílo v seriálu všeobecně, čistý art na obrazovkách, který se jen tak nevidí. Houby. Levinson nastavuje svým postavám zrcadlo (uuuu) a asi to má zaujmout především umělecky - divadelní hra (která je mimochodem naprosto příšerná - opravdu) na prknech středoškolního divadla (!) má precizní set design i choreografii včetně světel(?) - ok. Já vlastně nevím jak tuhle masturbaci vlastního pinďu nazvat. Pokolikáté již Levinson s další a další epizodou zdržuje, hádám zatím tak skoro z poloviny seriálu? Díl který je postavený zbytečně na repetitivním vyprávěním přes divadelní hru, abych sledoval jakože reakce postav v hledišti, kteří se ve hře vidí? To mělo ze mě dostat emoce? Nebo to měl být nový pohled na hrdiny seriálu? Mělo to otevřít oči aktérům seriálu nebo divákům? Tohle je "pure wannabe something" jaký jsem dlouho nikde neviděl. Tenhle blábol a naprosto zbytečný díl je zatím to nejhorší pseudo(doplňte si samy) co se v euforii mohlo objevit. Ne-li v kvalitním seriálu všeobecně. "Okay, this is it people! It's fucking showtime, let's go!" - zařve Lexi v backstagi a mě přeběhne mráz z toho, jak to její postavě nevěřím. Na to jakej je Euforie pojem - 30% (21.02.2022)

Zatiaľ najväčší experiment v rámci histórie celej Eufórie, a to je čo povedať. Epizóda štylizovaná ako divadelná hra asi chce od diváka, aby si celú sezónu pozrel naraz a docenil tak všetky detaily. Levinson ale zároveň riskoval, a na hodnoteniach to vidno, že časť fanúšikov môže byť menej, ale skôr viac, sklamaná. No a aby toho nebolo málo, tak tu máme vstup nielen do Lexinej hlavy, ale aj do sna hlavnej mužskej postavy. Až vám bude chlapca po tom všetkom nakoniec ľúto. (21.02.2022)