Accattone

Upraveno v březnu 2021. Film Accattone je stylovou režijní prvotinou Piera Paola Pasoliniho, je jeho niterně rozervanou poezií, uměleckým i politickým manifestem a jeho nejintimnější zkušeností. Accattone je básní o pýše a slávě italského muže a trpkém údělu italské ženy. Accattone je nechtěným plodem, vzešlý z fašistického patriarchálního řádu společnosti, je paličatým vzdorem proti establishmentu a jeho pokrytectví, a je taktéž touhou a nadějí k dosažení nesmrtelné velikosti života. Pier Paolo Pasolini vytváří svou niterně rozervávanou poezii z niteček kontrastů a do religiózního uspořádání Bachových not vpouští svět chudiny a spodiny, vyděděnců, pasáků, povalečů, darmošlapů, prostitutek a zlodějů, jejich nitra však planou vášní a touhou na jevišti života, kde pro ně nechává volnost a tábor pro opulentní rejdy. Kameraman filmu Tonino Delli Colli se svým estetickým komponováním dostává až k vlastní intimitě vnitřních světů, to jeho obrazy dotváří svazek stylizované podoby Padoliniho intimní poezie. Hrdinou ódy krásy života niterně rozervávané poezie je Vittorio Cataldi, známý pod jménem Accattone (pozoruhodný Franco Citti s hlasem Paola Ferrariho), mladík, neschopný se přizpůsobit bídné realitě. Tím nejsnadnějším zdrojem obživy je ženská důvěřivost, přesto v sobě stále nese zbytky ušlechtilejších ideálů. Žízeň po životě a jeho krásách, rozpolcenost nitra, sláva a nízkost té mužské podstaty bytí. Hlavní ženskou postavou je Stella (zajímavá Franca Pasut s hlasem Deddi Savagnone), prostá dívka, nevinné stvoření, kráska s bezelstnou snahou o naplnění lásky. Slabosti muže a urputná odolnost ženy v její podstatě bytí a života. Významnou postavou filmu je Maddalena (zajímavá Silvana Corsini s hlasem Ileany Zezzy), neočekávaně ukončený finanční zdroj Accattoneho pohodlí. Představa lásky je zdeformována prostředím a zkušeností. Z dalších rolí: z marnosti lásky nadobro vyléčená Accattoneho chudá a poctivě pracující manželka Ascenza (Paola Guidi s hlasem Monicy Vitti), prostitutka bez zbytečné mužské přítěže Amore (Adriana Asti s hlasem Luiselly Visconti), obezřetnější Ascenzin otec (Romolo Orazi), k potrestání mizery vždy připravený Ascenzin bratr (Massimo Cacciafeste), sebevědomý pasák z Neapole Salvatore (Umberto Bevilacqua), jeho věrný doprovod (Franco Bevilacqua, Amerigo Bevilacqua a Sergio Fioravanti), skromná a křehká manželka Salvatoreho kmotra Nannina (Adele Cambria), bezstarostný zloděj Balilla (Mario Cipriani), drzý posměváček a zlodějíček Cartagine (Roberto Scaringella), raději poctivě pracující Accattoneho mladší bratr Sabino (Silvio Citti), či Accattoneho kamarádi a povaleči všehomíru Moicano (Luciano Conti), Tedesco (Roberto Giovannoni), Piede D'Oro (Luciano Gonini), Pupo il Biondo (Alfredo Leggi) a Pio (Piero Morgia). Filmové dílo Accattone je úchvatnou básní niterně rozervané poezie toho osobitého italského umělce, jehož vůle neodmyslitelně vždy stojí proti establishmentu. Jedinečný to poetický prožitek! (12.10.2009)

Velice zdařilá prvotina. (19.10.2008)

Pokud Fellini snil nad realitou, Pasolini se do ní chtěl ponořit. Zajímavé je, že realistická linie filmu je vynikající (stávání se prostitutkou, návštěva u rodiny), zatímco snová scéna je nevěrohodná a ve filmu působí nepřirozeně. Tento slušně natočený debut sráží k zemi nepokrytě marxistická kostra příběhu - podmínky proletariátu a lumpenproletariátu se nezlepší, pokud nejdojde u nich k uvědomnění si své historické úlohy. Bez tohoto vědomí je totiž každá revoluce odsouzena k neúspěchu. Prvním krokem je obrat k práci. A ten je velmi těžký. (23.01.2010)

Pasolini natočil dobrý a silný drama, bez těch hodně kontroverzních scének jaké jsou od něj zvykem. I když i s tímto filmem měl problémy u kritiků. 4/5 (10.11.2014)

Drsnější, maskulinní protipól o čtyři roky starších Cabiriiných nocí (na kterých měl Pasolini taky scenáristický podíl), bez Felliniho lyričnosti a o krok zpátky k neorealistickým postupům; jako asi zamýšlená obžaloba kapitalismu to moc nefunguje, na to jsou Accattone a parta flákačů kolem něj vykreslení příliš jako oběti vlastního odporu k práci a příliš málo jako oběti systému, ale coby deprimující, strohá společensko-existenciální sonda to má fakt sílu. Znovu jsem si potvrdil, že rané Pasoliniho kousky si dokážu vychutnat podstatně víc než ty pozdnější. (19.09.2017)

Krásný Pasoliniho debut. Jinak viz. Radko (21.12.2006)

Myslím, že Accattone je svojim spracovaním jedným z režisérových najlepších filmov. (10.01.2007)

Skvěléééé!!!!!!!!! Pasolini měl prostě vrozený cit pro film... To co prostě člověka žádná seblepší škola nemůže nikdy naučit... Patřím mezi velké příznivce tohoto tvůrce... (21.02.2008)

Cabiriine noci to nie sú, je to tu drsnejšie a hlavne plné beznádeje. Keď sa stretnú traja Taliani, stanú sa z nich hajzlíci na pohľadanie. Accattone si vystačí aj sám, na prostitúciu by poslal aj vlastnú sestru, len aby nemusel pracovať. Vlastne tam v celom filme nepracuje vôbec nikto okrem prostitútok. Film je o mladých ľuďoch, ale nie je vtipný, ani veľmi pútavý, ide z neho zúfalstvo vrátane záveru. Ak bola vtedy v Ríme taká doba, tak dobre, že je už minulosťou. (13.03.2018)

S PPP jsem začal - nevykládejte si to špatně - odzadu. Ještě kdysi na gymplu nám osvícený profesor pouštěl Evangelium sv. Matouše a hned potom jsem měl tu čest s Teorémou, o níž jsem naprosto nevěděl co si myslet (někde se mi tu válí, takže si dám druhé kolo). Oproti excesům, jež Pasolini v době vzniku filmu teprve strojil, je Accattone nečekaně střízlivý film hemžící se i tak hojně symptomy Pasoliniho vrcholného stylu - prosté postavy trousí poetické hlášky, ulicemi neutěšeného předměstí burácí Bach, pasáci, štětky a zloději se potloukají záběry, které si ze svatých obrázků berou jen to nejlepší. Dvě hodiny je divákovi záběr po záběru indoktrinováno, že bydlení ve slumu má svoje kouzlo, zvlášť když je celé black-and-white a v sousedství žijí takoví ryzí lidé. V určitých ohledech s Pasoliniho marxistickým exkurzem do podsvětí nelze * nejspíš jen pod vlivem vizuálního obžerství * nesouhlasit. Všem, kteří s režisérem nemají zkušenosti (anebo mají zkušenost špatnou) vřele doporučuji začít / restartovat právě se Šupákem. PS Monicu Vitti jsem tam nikde nepotkal... (27.07.2011)

S touto tematikou ma oveľa viac ako Accattone oslovil film Sladká Irma, ktorý ide oveľa viac do hĺbky problematiky pasáctva a nepotrebuje ideologické barličky ani Bacha. EDIT 210722 - ale vyššie napísané je skôr o mne ako o filme. (12.03.2022)

Další klenot italského neorealismu. Pasoliniho dílo mi není tak známé, také tento film jsem viděl poprvé a musím ho označit za dílo mistrovské. Sonda do komunity pasáků, zlodějů a prostitutek, jimiž se hemžilo a hemží každé velkoměsto. Chlapci a dívky, kteří se skutečně poctivé práce štítí a vydělávají si drobnou trestnou činností. Accattone je ženatý, ale když byl příživníkem rodiny, byl rodinou manželky vyhozen a začal žít z prostitutky Maddaleny. Když ta byl zatčena, musí si najít jinou "oběť", ale zjišťuje, že se do své nové dívky zamiloval. A snaží se svůj život změnit, jenže je pozdě. Jeho smrt předznamenává těžký sen o vlastním pohřbu. Tehdy mladí herci se zhostili svých rolí na výbornou. Víc netřeba - pět hvězdiček. (19.07.2017)

Pasoliniho nekompromisní pohled na římskou poválečnou periferii okupovanou prostitutkama a jejich pasákama. Výborný debut jednoho z mých oblíbených režisérů, sledující nejúspěšnějšího z pasáků a jeho proměnu ve skutečného člověka. (09.09.2008)

V podstatě sociální drama. Banda flákačů a pasáků. Pár zajímavých scén. (23.03.2019)

Pasoliniho skvělý debut a prakticky první celá věc, kterou jsem od něho viděl. Accattoneho syn hrající si na dvoře se třemi lahvemi, to je síla. (02.04.2007)

Archeológ Pasolini odkrýva človeka a zbavuje ho všetkých mýtov. (01.06.2009)

Fantastický debut. Každá scéna je ryze filmová, vyznění filmu neobvykle silné. (09.07.2009)

Prvy Pasoliniho film ktory je obsadeny nehercami a dôraz kladie na chudobnych ludi žijucich na okraji spoločnosti (pasaci,prostitutky,zlodeji).Accattone je pasak ktory nerad pracuje ,radčej je ked iny robia nanho.Ked "jeho"prostitutku Maddalenu zavru je to začiatok jeho konca. (20.07.2017)

O filmovej tvorbe Pasoliniho nemám veľkú mienku, pretože väčšina jeho filmov sú blbosti alebo iba dementné blbosti. Tento film je výnimka... je to len nudná, nič nehovoriaca dráma. (21.07.2017)

Pasoliniho prvý film je živý nesentimentálny pohľad na zúfalú (a depresívnu) existenciu pasákov a zlodejíčkov žijúcich v slumoch Ríma. Zaujímavé je, že jedným z asistujúcich režisérov bol Bernardo Bertolucci. V USA bol film premietaný v roku 1968. (06.10.2021)