Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Réžia:
Alan ParkerScenár:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrajú:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (viac)Obsahy(2)
Režisér Alan Parker nakrútil hudobný film Pink Floyd: The Wall podľa scenára Rogera Watersa, speváka a basgitaristu kultovej skupiny Pink Floyd. Snímka je filmovou vizualizáciou rockovej opery z roku 1979 The Wall, ktorú skupina už predtým niekoľkokrát realizovala vo výpravnej javiskovej verzii. Hudobný námet, hrané pasáže a animované výjavy sú spojené rámcovým príbehom rockera Pinka, Watersovho autobiografického alter ega, ktorého traumy z detstva a frustrácia z úspechu doviedli k úplnej sebadeštrukcii. Počas amerického turné v hlbokých depresiách zostane zamknutý v hotelovej izbe. Vracajú sa mu spomienky na detstvo, poznačené smrťou otca - vojnového hrdinu, ale aj prehnanou materskou láskou a despotickou výchovou sadistických učiteľov. Každý negatívny zážitok sa stal len ďalšou tehlou do múru, chrániaceho Pinka pred okolitým svetom. Postupne sa tak odcudzil nielen fanúšikom, ale aj svojej nevernej manželke. Cestou po špirále depresií a excesov drogovej závislosti upadá do halucinácií, v ktorých vidí sám seba ako nacistického vodcu zástupov. Po precitnutí pred symbolickým súdnym tribunálom skladá účty z rán i previnení a musí sa podrobiť rozsudku: zbúrať múr a otvoriť sa svetu. Film bez lineárne budovaného deja a bez tradičných dialógov len prostredníctvom sugestívnych animovaných obrazov Geralda Scarfea a apokalyptickej hudby z albumu The Wall vypovedá o izolácii, šialenstve a skrytých traumách, ktoré z týraného môžu urobiť tyrana. (RTVS)
(viac)Recenzie (583)
Velkolepé filmové zpracování legendární Zdi. ()
Takový obraz dějů uvnitř a to nejen umělcovi duše nemá snad obdoby. Spojení filmu, animace a především hlasu ďábeslého RW a vykulených očí BG mně přikoval k židli. Dělá to dodnes... ()
Táto hudba nie je nejaká moja obľúbená, animácie sa mi celkom páčili, dej sa dal pochopiť, no nejaký silný dojem na mne nezanechal, podľa mňa sa tam veľa vecí opakovalo, veľa pocitov a akoby to dlho nevedelo ako z toho von sa mi zdalo, ale fajn prevedenie, je to skoro ako muzikál. ()
Vlastně se ani nedá mluvit o filmu, jak ho všeobecně chápeme, jako spíš o precizně poslepovaném, psychedelicky laděném souboru videoklipů k albu „The Wall“, mapujících zlomové momenty Pinkova života. Zkrátka jako o audiovizuálním klenotu. Právem jeden z nejuznávanějších a nejkultovnějších filmů zaobírajících se hudební tematikou. A právem jedno z nejvýznamnějších alb v dějinách rockové hudby. ()
Toto nieje film pre divákov stredného prúdu, pre nich to bude určite utrpenie. Je to dlhočizný klip na brnkanie skupiny Pink Floyd ( osobne proti nim nič nemám, v tom čo robia sú naozaj dobrý ), kde najviac zaujmú animované sekvencie a práca s kamerou. ()
" All in all you´re just an another brick in the wall ... " ()
Hodně depresivní kritika všeho možného zabalená do nádherné hudby a místy až surrealistického obrazu. Pink Floyd: The Wall je jeden z těch snímků u kterého jsou slova zbytečné - je nutné ho vidět a "prožít". Jasných pět hvězd. He's a maniac! He's an artist! ()
Absolutní genialita a dokonalý hudební film ()
Dokonalé propojení hudby a obrazu tak, jak se to naposledy dařilo Stanleymu Kubrickovi. Udělá vám to do mozku rýhu, které se už nezbavíte. The Wall je po několika letech první film, při jehož sledování jsem si zakrýval oči. Tu scénu s žiletkou, nahým tělem a zrcadlem bych jinak asi těžko zvládl... ()
velká síla - to jsou písničky Pink Floydů... a to že dokázali vyprodukovat takový film ukazuje, jaký má skupina přesah... ()
Působivé, ohromující. K hudbě mám dost blízko, hodně se jí od mala věnuju a studuju ji, tak jako filmů už jsem taky pár nakoukal a škol s tímto zaměřením navštívil, takže jsem se na film těšil jak malé dítě na kolotoč. Každopádně tohle veledílo je svou originalitou a uměleckou ztvárněností snad nezařaditelné. Jjde o vysoce umělecké audiovizuální dílo, které jistě předčí veškeré divákovy předtuchy. Ano, prakticky jde ve skutečnosti o jeden veliký videoklip na stejnojmenného alba. Pink Floyd je hudební legenda. Pink Floyd: The Wall je filmová legenda. Myslím že tyhle fakty nezmění ani to, že někteří lidé bohužel nemají cítění pro takové umění. Už teď se těším až si najdu tu nejvhodnější chvíli, opravdu zvláštní chvíli, kterou vyplním skvělým zážitkem v podání tohoto filmu. ()
Co dodat. Film o hudbě, která je nedílnou součástí mého života. Film, který jsem viděl asi nejvíckrát a přesto, když se mě někdo zeptá o čem je, tak nevím jak odpovědět. není na něm dokonalá jen ta hudba, nebo dokonalé splynutí hraného filmu a animací, ale hlavně to, že pokaždé když ho vidím, dochází mi nové věci. Dochází mi, jak se od doby, kdy jsem jej viděl naposledy, změnilo mé myšlení. Jak jsem jednotlivé scény chápal tenrkát a jak je chápu teď. To jiný film prostě neumí. ()
Jen doplním,co tu nikdo nenapsal. Válečný film ,který běží v tv, na který se B.Geldof dívá se jmenuje http://www.csfd.cz/film/15918-dam-busters-the/# ()
Hudba je s obrazem sladěná opravdu výborně a taky obdivuji některé bizerní výjevy (ty animované), které se ve filmu objevily. Tvůrce musel mít krutou fantazii. ()
vynikajuce pesnicky, snove a fantazmagoricke sekvencie priliehajuce jednotlivym textom. hey, teacher!!! leave the kids alone!! ()
Je fakt obdivuhodný, že se člověk ve filmu, který je v podstatě jeden ohromný lyrickoepický řetězec metafor a symbolů, nemá jak ztratit a rozumí téměř všemu, co se před ním odehrává. Sice dost často nebudete vědět, kde jste chronologicky, případně jestli se pohybujete ve světě reálném či snovém, ale nepochopit, co se tu básník pokouší sdělit? To sotva. The Wall je nezaměnitelný audiovizuální zážitek, který strhne city, představivost i rozum. Ale já vám nevím, něco mi tam chybělo. Nebo možná ani nechybělo, jen jsem se nezamiloval. ()
Takový antiválečný psychidelický. trip se spoustou krve a televize. Asi bych hodně spekuloval jestli ten antiválečný postoj souvisí s traumatem z války ze Vietnamu, když nejsem ani amatérský historik, každopádně je tahle linka velmi silná. Místy mi to bylo dle očekávání snad jen lehce odpudivé (třeba když Pink házel tu láhev po té holce), nejsem zase takový divočák, ale jednou za rok (teda rok po Doors) není určitě podobně šílená rocknrollová dávka od věci. Hudba Pink Floyd je na mě trochu patetická a depresivní, ale The Pink Floyd. The Wall mě navíc opravdu fascinovali střihovými kolažemi, propojením animace, hraného filmů, i různých jiných typů záběru, spojením hudby a obrazu a možnosti, jak i takhle lze silně a snově vyprávět depresivní život jednotlivce a jeho vzpomínek. Je to snové, je to emotivní, je to jako na horské dráze...a to je asi dobře. Opravdu něco nezapomenutelného, jiného, zpestřujícího, s krásnými dobovými scénériemi navrch. A taky karikaturatou typického učitelského sboru.:o ()
Dost ujetý a depresivní film, kterému asi né každý porozumí. Jedná se vlastně spíše o jeden dlouhý hudební videoklip, takže záležitost víceméně jen pro fanoušky Pink Floyd a nejnáročnější filmové fajnšmekry. Běžnému divákovi to, ale asi moc neřekne. ()
Miluju hudbu a animované sekvence (i když jsem z nich měl v dětství trauma). Samotný film je pro mne zcela zbytečná nadstavba. ()
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (viac)
Wow, uz dlouho jsem nevidel takhle cistokrevne umelecky expresivni dilo. Nebo mozna jinak, videl jsem vubec nekdy takto pusobivy audio-vizualni masterpiece? Nikdy jsem nebyl buhvijaky hardcore Pink Floyd fan, takze sem nic moc necekal, ale tohle me totalne rozsekalo. Sel jsem si uvarit veceri a The Wall mi melo podle puvodniho planu poskytnout background k jeji tvorbe a nasledne konzumaci. Skoncilo to tak, ze mezitim co se tam neco smazilo jsem cumel s otevrenou pusou na tuhle dokonalost az do konce a to, ze tam po hodine a pul nekde v kuchyni lezelo pripalene cosi co melo byt puvodne jidlo bylo v porovnani s timhle zazitkem naprosto irelevantni. Ano, tak moc me to pohltilo. Je ale fakt, ze se to do meho nitra muselo prokopavat tak 15 minut. Ze zacatku to pusobilo dost pochybne, jakoby se nekdo snazil vytvorit za kazdou cenu art snimek a sekal tam radoby umelecke zabery dohromady s radoby umeleckou hudbou hlava nehlava. Nenechte se ale odradit a doprejte zdi nejaky ten asimilacni cas. Pro me prisel bod zlomu v moment, kdy zacaly pulzovat prvni rytmicke tony Another Brick In The Wall a do toho tam roztocil svoji evil show na houpackach demonicky vypadajici infant, ktery jakoby vypadl z oka Damianovi z kultovniho hororu The Omen - jedna z nejlepsich scen. Dalsi highlight je excelentni zobrazeni skolniho brainwashingu, destrukce individualniho mysleni a transformace deti do formy prasat jdoucich bezhlave na porazku do masokombinatni masinerie zvane spolecnost. Koukam, ze malo tohle vsechno totalne zripoval Trent Reznor o par let pozdeji, ale i dalsich xx umelcu, coz jen dokazuje vizionarstvi tohoto dila. Kapitola sama pro sebe jsou potom vsechny animovane sekvence, ktere spolehlive valcuji ty hrane. Napr. kresleny flower sex byla jedna z nejlepsich erotickych scen, ktere jsem kdy videl, nebo temne apokalypticke vize, a krvacejici krize za doprovodu Goodbye Blue Sky byl znacne dechberouci stuff. Moje umelecka kompatibilita s timhle dilem je az zarazejici, znalci tusi, napr. pouziti zminenych nebeskych bleeding crosses na obalu meho posledniho alba, evil flowers atd. dalsi z mnoha duvodu proc mi to hned po 1 shlednuti tolik prirostlo k srdci a vubec nevaham nad maximalnim hodnocenim. Jakozto kriticka vytka by se dalo namitnout obsazeni hlavni role, kterou ztvarnil neuveritelne nesympaticky Bob Geldof, vetsiho slizouna byste tezko pohledali, ale zamyslete se nad tim - jeho role byla zahrat ultimatni junkie zdevastovanou trosku krizenou s Hitler-type diktatorem, na takovou roli si proste nemuzete poridit nejakeho charismatickeho sympataka a Geldof sem tak svou odpudivosti padne jako ulity. Jedna z nejlepsich veci na cele filmove zdi je fakt, ze se zde temer nemluvi a veskery lyricky a pribehovy obsah je vyjadren skrze vybornou hudbu a predevsim zpivane texty, ktere jdou ruku v ruce s tim, co se zrovna deje vizualne. V podstate se jedna o jakysi 95ti minutovy videoklip, ktery ale nepostrada koncept, story a predevsim smysl. Vetsina beznych videoklipu ma tendenci ruinovat sonickou predstavivost, kterou hudba poskytuje a casteji znici celkovou atmosferu a vyznam songu, nez ze by je podporila. Ne tak The Wall, kde je to presne naopak a jedna se o idealni pripad harmonickeho souzneni audia a videa. Nemate radi Pink Floyd? Nevadi, tahle filmova bomba to cele dostava do naprosto nove dimenze pusobivosti. Navic je tenhle pocin dokonale nadcasovy, je to sice ctvrt stoleti stara zalezitost, ale vubec to na tom neni poznat. Kousky v me soucasne filmove TOP10 se zacinaji opravnene trast strachem, protoze uz podvedome tusi, ze jeden pujde nejspis v brzke dobe z kola ven a uvolni misto Pink Floyd - The Wall. Ja si jdu mezitim doplnit vzdelani a prozkoumat, jestli Pink Floyd maji jeste neco podobne pozornosti-hodneho krome proflakle The Wall a Dark Side Of The Moon. 10/10 () (menej) (viac)