Pink Floyd: The Wall

Pane režisére, když se mi některý váš kolega líbí, poznám jeho styl. Jen u vás to mám tak, že čím víc vašich filmů jsem viděla, tím méně vás poznám. Pokaždé něco nového. Nyní jste se mi představil jako úžasný obrazotvůrce. Především animované pasáže překonávají hranici geniality. Tak už jste se Švankmajerem dva. Jen na okraj podotknu, že jsem ráda, že jste nenatočil poctu Evě a Vaškovi, protože se obávám, že by se mi takový film líbil a až by mi došlo, co to poslouchám, omdlely by mi uši. Hudba Pink Floydů je aspoň snesitelná, i když nepatří k mým favoritům. (15.04.2019)

Nikdy jsem nemiloval operu Leoše Janáčka, přesto mi "Lev s bílou hřívou" v průběhu let skončil ve filmové TOPce. Nikdy jsem neposlouchal a nevyhledával hudbu kapely Pink Floyd, některé skladby tady na mne působily depresivně, přesto jsem si Parkerův film The Wall, který na mne udělal silný dojem, pustil letos již podruhé a přidávám mu po opakované projekci i zbylou pátou hvězdičku. Zajímavé, jak film někdy dokáže ve mne vzbudit obdiv i k zcela jiným druhům umění. The Wall je krásným příkladem, jak lze vyjádřit pocity, názory na problém i kousek lidského příběhu různými způsoby... vizuálně, hudebně, textově... Alan Parker dokazuje, že to lze rozhodně i dohromady. Já prožil u tohoto filmu celou řádku silných pocitů, často se nacházel v nepříjemném mrazivém transu, ale tentokrát jsem se vedle obdivu nad vizuální stránkou a myšlenkovou hloubkou ještě více nadšeně zaposlouchal i do skvělé originální hudby. ,,To není bolest, to se jenom vyvíjíš..." Z veškerého dění ve dvou linkách na přeskáčku mezi současnou situací rockového hvězdy a jeho tíživých vzpomínek na dětství během války mně asi nejvíc zaujaly dvě až mrazivě podobné scény zobrazující podléhání "vůdci" a okolitému davu: poprvé v podání žáků během školního vyučování plného přísných direktiv ze strany učitele (završeno krásně výstižnou animací s masky a mlýnkem na maso!), podruhé v podání jásajících fanoušků na rockovém koncertě kapely. U holící scény vysloveně trpím, ale jsem rád, že film nekončí pesimisticky, naopak tolik něžnou písní s pozitivním poselstvím... 31.7.2020: Sbohem pane Parkere, odpočívejte v pokoji a děkujeme za úžasné filmy! 90% (01.08.2020)

"Táta odletěl za oceán. Zůstala jen vzpomínka. Fotka v rodinném albu. Táto, co jiného jsi mi zanechal? Táto, cos mi tu po sobě zanechal? Tak jako tak to byla jen cihla ve zdi. Tak jako tak to vše byly jen cihly ve zdi. Nepotřebujeme žádné vzdělávání. Nepotřebujeme žádnou kontrolu myšlenek. Žádný sarkasmus ve třídě. Učitelé, nechte ty děti být! Hej! Učitelé! Nechte ty děti být! Tak  jako tak - je to jenom další cihla ve zdi. Tak jako tak - jsi jenom další cihla ve zdi..." Znepokojivý psychedelický muzikál "The Wall" je memento voči tyranii, despotizmu a totalite. Úžasné, nadčasové hudobné a zároveň i filmové dielo. Album, ktorý bol vydaný v roku 1979, aj snímok, čo natočil režisér Alan Parker v roku 1982, partia medzi klenoty svetovej art rockovej tvorby. "The Wall" je kult! ***** (31.03.2024)

Tento snímok sa úplne vymiká filmovým štandardám, no napriek tomu ponúka silné emócie a to, čo si z neho odnesiete. Alan Parker je bohový rozprávač a to, čo s nevídanou, partnerskou pomocou grupy, akou je Pink Floyd, vsunuli do pár piesní a zároveň na plátno je dosť silný zážitok. Ani nebudem menovať, čo všetko film kritizuje. Od vojny, cez spoločnosť, školstvo, mravy, etc. Zapasovanie piesní bolo presné a čo viac, okrem jednej, mali všetky explozívny náboj a šťavu. 80%. (03.09.2007)

U hudby kapely Pink Floyd se zrovna příliš nerozplývám, ale tento film mě přesto zaujal a to hlavně svým skvělým zpracováním, za které si Alan Parker zasluhuje uznání. Je zde ovšem fakt, že jsem se v určitých zdlouhavějších pasážích nudil. To asi nejvíce uškodilo požitku z filmu. Rozhodně jsem však rád, že jsem tuto (jak již bylo poznamenáno) "povinnou četbu" mohl zhlédnout a dávám skvělých a plně zasloužených 7/10. (24.12.2006)