Kiruna - prekrásny nový svet

Přemýšlím o tom, co mi v tom filmu chybělo. Ty establishing shoty bych vydržel sledovat celých 85 minut (škoda, že úroveň kamery je tak proměnlivá, ale to se asi u dokumentu stane) a vůbec mě bavila všechna ta obrazová gesta a metafory. Tři protagonisti jsou vybraní chytře, všechny rozváděné motivy působí na papíře skvěle. Ne úplně vydařená je expozice - několikrát přímo sedíme na přednášce, a přesto jsem rád, že jsem znal námět dopředu, jinak nevím, jak by to pro mě bylo přehledné, ale to není zase takový problém, protože kdo dnes chodí na filmy opravdu naslepo? Většina věcí v tom filmu, když se pojmenuje, tak působí dobře, ale "sum of its parts" přichází nějak zkrátka. Možná mi chybí jasnější komunikace s publikem, na co se má soustředit? Docela dlouho mi třeba trvalo, než začalo být jasné, o čem to je, a i když některé věci začnou dávat smysl zpětně, pocit zmatení může v člověku zůstat, Těžko říct... V tom filmu je prostě hodně věcí hodně dobře, chci vidět další režisérčin film, ale samotné to tak nějak postupně šumí pryč. (11.11.2020)

Vždy som chcel vedieť, aké to je v Kirune. Vďaka Grete Stocklassa viem, že ospalé, s väčším vplyvom štátu ako u nás (Príspevok na zimné oblečenie). Na Slovensku sú Rusnáci, v Kirune Sámovia. Film bol úplne obyčajný, no pre mňa bol pohľad na životy obyčajných švédskych vidiečanov zaujímavý. Kiruna mi zodpovedala mnohé moje otázky. (18.08.2020)

Autorka sice zvládla zapůsobit hned pár prvními záběry, ale i přes rozumně nízký počet hlavních protagonistů mi to celkově připadá nějak nezaostřené. Sámská dívka, přibližně stejně mladý uprchlík z Jemenu, už jen jejich světy jsou neskutečně vzdálené. A každý řeší jiné problémy. Na sociologickou sondu je tu málo dat, a ani ty úžasné záběry je nedokáží nahradit. Přes to všechno vlastně pozoruhodný dokument. (17.11.2023)

O Kirune, meste na severe Švédska, tak vyťaženom dolovaním železnej rudy, až sa začalo praskať a prepadať kamsi do hlbín, otvárajúcich sa vplyvom kilometrov vyhĺbených banských štôlní a narušeného odkrytého povrchu zeme. Jednoducho, život sa v Kirune stal nebezpečný, mesto je potrebné komplet presťahovať o niekoľko kilometrov ďalej. Nepochybne interesantná téma pre dokument. Lenže autori tohto, rôznymi fondami a podpornými kinematografickými projektami významne nadopovaného projektu, siahli po hádam tom najhoršom možnom variante. Priniesli obrázky života miestnych obyvateľov v troch nosných príbehoch - arabského imigranta, maturantky sámskeho pôvodu a miestneho knihovníka, učiteľa a aktivistu. Kontroverzné momenty vďaka zvolenému prístupu ustúpili do úzadia v prospech riešenia otázok multi-kulti, diskriminácie pôvodnej etnickej skupiny - dnes menšiny a pokusom o intelektuálne uchopenie odsťahovania. Samozrejme nad každým z príbehov sa vznáša opar rôzne vnímanej nevyhnutnosti opustiť známe miesta, len je to všetko také čajíčkovito česko televízno proeurópsky ničotné. Dve hviezdy za skvelú úvodnú scénu nekonečného vlaku s rudou a za lokáciu. (24.04.2021)

Kiruna není pouze dokument o stejnojmenném švédském městě, jehož část postupně ustupuje těžbě železné rudy. Poukazuje totiž na něco mnohem hlubšího – táže se po tom, jakou roli hraje potřeba domova v životě člověka a jak souvisí s jeho identitou. Režisérka zdárně propojuje toto téma s migrací, které jako kdyby celý dokument završovalo – pohyb odněkud někam, překračování neviditelných hranic (států, těžby). To podtrhuje i vizuální stránka snímku v podobě repetitivních záběrů na nákladní vlaky projíždějící tamní krajinou nebo na přesuny celých domů. Dokumentaristce se daří eskalovat napětí – ať se to týká čekání na to, zda Abdalrahman získá azyl, nebo snímáním prasklin, které narušují statiku dosud obývaných budov. Jednou ze tří osob, která v dokumentu vystupuje, je mladík Abdalrahman, který uprchl do Švédska z Jemenu. Stejně jako on, brzy opustí řada obyvatel města svoje domovy. Studentka Maja se s přesunem vyrovnává tak, že nachází svou identitu u předků – Sámů a odkrývá historii jejich útlaku. Stárnoucí učitel Tim patří mezi tu část obyvatel, která s přesunem nesouhlasí, ale je mu jasné, že se bude muset smířit se smutnou realitou. I přesto, že byl přesun města odsouhlasen jeho obyvateli, může se totiž stát, že svůj názor někteří starousedlíci změní – proto je třeba vést propagandu směrem k obyvatelstvu. Z těchto záběrů dost mrazí … Hudba dodává celému dokumentu hypnotizující charakter (údajně se jedná o přenášení elektromagnetického vlnění z okolí těžebního dolu do zvukové podoby). Kiruna se víc ptá, než zodpovídá otázky, což není na škodu, ale zásadním způsobem mi v dokumentu chyběl kontext toho, za jakých okolností byl přesun obyvatel odsouhlasen. KONTEXT: Kiruna je nejsevernější švédské město s cca 20 000 obyvatel, pod kterým se nachází největší naleziště železné rudy v zemi. Těžba zde probíhá již od roku 1900. Vzhledem k postupující těžbě se dostala důlní společnost LKAB do situace, kdy by další těžbou ohrožovala obyvatele města. V roce 2004 si proto obyvatelé města odhlasovali přestěhování města o 3 km východně místo útlumu těžby (údajně kvůli hrozbě nezaměstnanosti). Cca od roku 2014 probíhá v Kiruně demolice budov a stěhování těch nejvýznamnějších staveb města (muzeum, kostel, věž s hodinami). Přesun by měl být dokončen cca v roce 2033. (18.10.2020)