Panoptikum Města pražského

Panoptikum je nádhernym důkazem, že předloha neni všechno a že když dva dělají totéž (nebo alepsoň něco hodně podobnýho), neni to totéž - všechno se totiž dá udělat lip i hůř, vyjímečně a osobitě, ale i blbě. Přestože Panoptikum je od jinýho režiséra, natočený v jiný době, s jinejma hercema, s jinym policejnim radou atd. atd., tak stejně na Hříšný lidi nějak navazovat mělo. Možná trochu jinym způsobem, ale mělo pokračovat v tom, co Sequens začal - už jen tim, že taky vychází z těch Markových povídek. Můžu kdovíjak dlouho hloubat nad tim, čim přesně to asi může bejt, ale můj nejsilnější dojem z Panoptika je ve výsledku ten, že mě to čistě a jednoduše prostě nebavilo. Až na výjimky, samozřejmě - opravdu dobrý díly jsou např. hned ten první, když rada přijíždí do Prahy, pak třeba Hokynářská balada a předevšim (skvělej díl s výrazně dobrou i hudbou) Pan rada v Paříži. Herci jsou skvělí a vystřídá se jich za celej seriál spousta, tam se nedá nic moc vytýkat, ale neuvěřitelnym způsobem to sráží blbej a špatně napsanej scénář - je tam strašně moc hluchejch míst, spousta nezáživnejch a hlavně dlouhejch, dlouhejch, zbytečně dlouhejch scén. Pak totiž třeba i tý slušný Stašový a Bartošky začne bejt prostě moc (jeden příklad za všechny). Ten seriál nemá žádný koule, žádnou atmosféru - nic, co by člověka zaujalo, vtáhlo do děje, na Panoptiku prostě neni nic jedinečnýho. Bohužel, Kurz neni Liška (ten rozdíl i po hudební stránce je vysloveně propastnej), Moskalyk neni Sequens. Bouše a Brůžek (Bláha + Vinklář) už jenom tak přicmrndávaj, někdy se v dílu neobjevěj vůbec, jindy jen na pár vteřin nebo minut... a Havelku mám moc rád, ale tady prostě přehrává. Osudy těch filmovejch rolí mi byly vlastně až na světlý výjimky úplně jedno - tim, že to ještě ke všemu neni ani nijak zajímavě natočený, tak jsem se často musel přemlouvat, abych vůbec ten díl nebo seriál dokoukal. Chybí tady takovej ten důraz na ten lidskej rozměr (ať už v mordpartě jako takový, u pana rady nebo u obyčejnejch lapků, zlodějů, ale i u jejich motivů), to, co bylo na Hříšnejch lidejch tak zajímavý, charakteristický a vlastně krásný, totiž že to celý bylo prostě jenom o LIDECH, to tady vůbec neni. I ten Adamíra je sice noblesní, ale trochu suchej a nudnej pán, a vlastně proč ne, ta jeho postava ale nepřináší nic moc novýho. Vadit by tohle všechno nemuselo, je to pokračování s jinym režisérem, jinou vizí apod. a nikdo přece nečeká, že to bude Hříšný lidi sprostě kopírovat, ale ono to jednoduše místo toho nic srovnatelně zajímavýho nepřináší. Panoptikum neni žádnej průser, jen je to obyčejně prachsprostá a v zásadě ničim zajímavá detektivka s nulovou přidanou hodnotou. Česká kinematografie ani kriminální žánr by rozhodně nijak neutrpěly, kdyby se Panoptikum prostě nikdy nestalo. WTF moments: Panoptikum disponuje mimářádně až obdivuhodně špatnou a iritující znělkou, na kterou jsem si nezvyk ani za těch 10 dilů (což se mi mimochodem stalo asi poprvý - většinou si člověk po pár dílech zvykne na cokoli, pokud si to teda už rovnou neobíibí). Z dalších WTF momentů bych (kromě těch všech dlouhejch, rozvleklejch a nezáživnejch scén) zmínil poslední díl - Laková čaire: všichni policajti a vyšetřovatelé včetně kriminálky při vyšetřování vloupačky do muzea celou dobu tvrděj, jak je divný, že nic nezmizelo - a až po dlouhý době si náhodou všimnou hrozně "nenápadnýho" kolečka v prachu po nějaký zmizelý věci - na poličce ve vitrýně, přímo ve vejčce očí na přednim místě? To moc věrohodný neni. (03.12.2015) (menej) (viac)