Panoptikum Města pražského

Schopnost pokračovat i po smrti pana Marvana se jistě cení. Přišla s ní však fádnost, kterou odpustit nelze. Vše začíná pohřbem policejního rady Vacátka. Do toho přijíždí na služebnu nový policejní rada Korejs s "masarykovskou" vizáží i intelektem. Jiří Adamíra velmi dobrý, ale Marvan to není. Obklopen starými známými tvářemi se pouští do nových případů. Považte, hřešilo se i na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. K tomu, aby se hřešilo v přesvědčivých kulisách posloužila celkem odpovídající výprava, která poměrně zdatně navodila dobovou atmosféru a diváka spolehlivě přenesla do toho společensky "hříšného" období. Není problém během chvilky splynout s "mord" partou, ačkoliv rozjezd seriálu není zrovna raketový. Dokonce se objevuje místy drobná, ne však přehlédnutelná tvůrčí křeč, jak v nastaveném pokračování neztratit řemeslnou kvalitu a scénáři vdechnout život, aby výsledek patřičně bavil. Pověstní pánové Brůše, Bouše a penzionovaný Mrázek (ne ten z ústředny) mají zhruba stejný zvuk jako v hokeji kdysi sehraná pětka respektive trojka: Makarov, Krutov, Kasatonov. Hokejistů bylo pět a vyšetřovatelů je taky pět. Mladý policejní koncipient Souček to by mohl být Larionov a charismatický Adamíra to je Fetisov. Legendární hokejovou pětku máme kompletní a hlavně policejní tým je pohromadě. Zkušený Antonín Moskalyk coby zručný trenér-režisér mění nenápadně taktiku a přechází na barevný formát s modernějšími prvky herního, respektive seriálového pojetí. Příběhy obsahují nejrůznější kličky, jsou "zašmodrchané", a i přes novodobější pojetí, je znát drobný pokles formy, kdy se schopnému hereckému týmu mohly přivát do cesty ještě lepší policejní případy. Ne vždy byly tak úplně nápadité, anebo stoprocentně zapamatovatelné. Po skvělém Jaroslavu Marvanovi nebylo jistě snadné převzít jeho trůn. Tvůrci desetidílného seriálu s novou úvodní melodií prokázali snahu vyždímat z policejních zápisníků krapet zajímavé případy, které rozhodně neoslní svými zápletkami, avšak setkání s osvědčenou partou chytrých vyšetřovatelů to bylo více než milé. Škoda jen té průměrnější režie a vizuálně málo zajímavé kamery, která by větší čest dělala ve štábu televizního zpravodajství. Mé hodnocení: 60% (03.11.2014)

Tenhle seriál se mě líbí víc než první z něhož to vychází. Radu nahradil J. Adamíra a starého Mrázka zase Souček (O.Havelka). Už to má místy nádech okupační éry viz díl ,kdy jede Bouše na dovolenou do pohraničí a běhá tam okolo nich Hitlerjugen. Ona barevnost to mnohem zpřehlednila a dala tomu lepší nádech. (31.10.2007)

Pokračování mé oblíbené série dopadlo v rámci možností dobře i když mnohé si umím představit lépe. Zápletky jsou občas zajímavější, promyšlenější a zločiny se skutečně vyšetřují, což znamená, že už nestačí aby si Bouše po letmém pohledu na vyloupenou „káču“ prostě skočil do Jedové chýše pro Pepíka. Po slabém nástupu (Funus), tak přišlo několik velmi vydařených epizod, jako třeba Letní přeháňka, Laková krabička na čaj nebo Potkat anděla (možná nejlepší díl série). Na druhou stranu Bouše a Brůžek dostali výrazně méně prostoru a navíc se z nich stali místy poněkud nepříjemní protivové, a na Jiřího Adamíru, ač patří k mým poměrně oblíbeným hercům, jsem si jako na Marvanova nástupce musel chvíli zvykat a ne ve všech dílem mi sedl. Naproti tomu potěšil Filipovského Mrázek, který po zásluze dostal více prostoru. Celkem vzato série i po letech potěšila a potvrdila pocit, že české detektivní seriály jsou až na výjimky velmi zdařilými. (10.01.2012)

Adamíra a Havelka v seriálu představují nádhernou ilustraci starého filozofického principu "Jednoty v rozmanitosti". Jejich herecké výkony totiž dosahují naprosto stejné kvalitativní výše, tj. nádherné prkennosti (=jednota), zatímco hlasovým projevem se od sebe liší jak komár a jaguár (=rozmanitost). Adamíra by si mohl z fleku střihnout vedlejšák v krematoriu, zatímco Havelka by byl tvrdou konkurencí Lábusovi při dabování Márž v obzvláště vypjatých hysterických záchvatech. (10.02.2013)

Více než důstojné pokračování seriálu Panoptikum města pražského. A opět jsme u pánů na „čtyřce“ v Bartolomějské. Inspéktóři Bouše a Brůžek (Vinklář a Bláha) a samozřejmě policejní rady Korejs (Adamíra), který velmi dobře nahradil původního radu Vacátka. A opět s humorem a lidskou shovívavostí řeší kriminální příběhy hříšných lidí hlavního města v třicátých letech minulého století. K jejich metodám patří kromě dokonalé znalosti prostředí a místních delikventů také smysl pro humor. …„Policie občas něco ví, i když ne vždy to, co by chtěla vědět…“ nádherná myšlenka. V příběhu Hokynářská balada, si divák přijde na své. Svůj geniální herecký koncert zde dokonale předvádí Jan Přeučil (realitní agent Tauf) a Miroslav Moravec (obchodní příručí Poupě), je mu snad hrají i všechny konečky prstů:-)) (28.02.2013)