Il Boemo

Přepálená stopáž neskutečně nudného filmu v titulní roli s mdlým Vojtěchem Dykem. Podotýkám, že mám velmi rád operu, operetu, divadlo, vážnou hudbu, ale tenhle film mě iritoval naprostou absencí jakéhokoli tempa. Nakonec mi nezbývá než ironicky konstatovat, že nejlepší výkon podal Karel Roden a Petr Václav by se měl raději přece jen věnovat námětům ze sociálně vyloučených lokalit, ty mu jdou mnohem lépe než životopisné snímky. Doufám, že dnes večer zvítězí Arvéd. (04.03.2023)

Takhle, pojďme si říct, že druhý Amadeus se nekoná. Ale nebylo to špatné. Jen mám z toho dost rozporuplné emoce. Protože samotná vlastní Myslivečkova tvorba tam vlastně nehraje zásadní roli - moc z ní tam ani není. Lidé mu říkají “mistře”, ale mám z toho pocit, že zase takový mistr to nebyl, že bez not nebyl schopný zahrát svoji vlastní tvorbu a že se k úspěchu spíš prošukal, což ho vlastně stálo půlku obličeje. Nicméně hlavní hrdina sympaťák, kostýmy perfektní, prostředí skvělé, stejně tak to samotné zpracování. Těšil jsem se na italštinu, která měla být něco jako bonbónek, ale ve většině pasážích to bylo dost nepřehledné, takže jsem přepínal do českého dabingu. Tam jsem měl zase pocit, že Vojtu namluvil někdo úplně jiný, což působilo hrozně rušivě. Takže jsem vlastně byl pořád někde jakoby na půl cesty. A takový mám celkový dojem z filmu. Tak prostě nějak na půl. (06.03.2023)

Česko-italský film o českém skladateli Josefu Myslivečkovi. Zaprvé mě překvapila česko-italská spolupráce, tím je film světovější. Zadruhé se přiznám, že o Myslivečkovi jsem v životě neslyšel, a tak jsem rád, že jsem se dozvěděl, že jsme měli dalšího známého skladatele. Vojta Dyk se do role perfektně hodil a výprava a kostýmy jsou na výborné úrovni. Se scénářem je to horší, základ je dobrý, ale je tam spousta zbytečných scén, kvůli kterým je natažena stopáž a divák se místy nudí. Zaujalo mě, že v té době každý spal s každým, což ke konci vidíme, k čemu to vedlo... to hned něco chytíte. (14.01.2024)

Při rozsáhlé stopáži 140 minut se nelze divit, že bych určitě našla nějaké mouchy, přesto je nehledám a skláním se před všemi, kdo se podíleli na tomto filmu, který bez jakýchkoli příkras přibližuje život a tvorbu mnohdy neprávem opomíjeného českého skladatele Josefa Myslivečka. Po výpravné a režijní stránce jde o řemeslně velmi dobře odvedenou práci. Vojtěch Dyk svým umírněným, leč výstižným projevem v titulní roli konečně prokazuje, že patří nejen k talentovaným zpěvákům, ale i hercům. Na své si tady přijdou zejména milovníci vážné hudby, ti ostatní se asi budou trochu nudit. Každopádně já jsem si to celkem užila. (75%) (04.05.2024)

Za mě nakonec docela příjemné překvapení (ač jsem s projekcí dlouho váhal), pohupující se nenuceně a s rozmyslem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Narodil se jako jednovaječné dvojče, vysokou školu nedokončil, vyučil se mlynářskému řemeslu, nakonec ale zvítězila hudba. Josefa Myslivečka sledujeme při jeho hudebním tažení napříč Itálií, kde stále silněji nakukoval do světa přepychu, kde složil několik oper, oratorií a symfonií, a kde jeho práci obdivoval i samotný Mozart. Právě třeba scény s malým Wolfgangem si budu z vydřeného kousku Petra Václava pamatovat asi nejsilněji. Ambiciózní látka o skladateli známějším v zahraničí, než u nás možná místy zbytečně vynechává „důležité“ souvislosti, chybí jí ucelenost motivů. Mysliveček si nakládal, byl k sobě kritický, snažil se zorientovat ve spletité vztahové síti italských domýšlivců, ale lehce chybí ústřední téma. Chtělo to víc emocí, nějaké to rozuzlení, chtělo to pohlídat si tempo. Jinak skvělé masky, kostýmy, scénografie, „hezky“ nesmělý Vojtěch Dyk, k tomu přetvářka italské smetánky a odhalené hrudníky. PS: Dlouhé operní sekvence mi nevadily. (23.02.2024)