Jazdec prichádza

Další z řady atypických westernů, tentokrát zasazený do doby během druhé světové války. Jsou nám představeny tři hlavní postavy; zatrpklá rancherka Jane Fonda, charakterní bývalý voják James Caan a chladnokrevný majetkuchtivý rancher Jason Robards. Dobové zasazení je takový zvláštní, nemůžu říct jednoznačně "nelíbilo se mi" ani "líbilo se mi", a skutečnost, že zdravý voják byl ve válce a přesto se v roce 194? producíruje zdravej někde na západě a pokřikujou tam na něj v úvodu "tak si zabil pár nácků, no a co?", mi přišla mírně řečeno prapodivná. Ale tak dobrý, pomalu to dává s Fondou dohromady a vzniká sympatický pár a ve vedlejší lince zatím Robards pomalu likviduje svojí konkurenci, aby to celé vyeskalovalo v takový chudší velký finále. Zdrsnělá Jane Fonda byla fajn (paradoxně jí to v košili a s kloboukem slušelo víc než na to tanečním bále) a bylo tam hodně záběrů na lasování dobytka a takový ty další kovbojský frajeřiny, kterých není nikdy dost. Nejlepší postavou byl pro mě ale stejně starej rancher Dodger v podání Richarda Farnswortha - tak nějak z něj sálala pozitivní energie a lišáckost, kterou mám v tomhle typu filmů rád. Celkově film nebyl špatnej, ale mohlo to být tak o 15-20 minut kratší. (05.09.2016)

Nechybělo moc a James Caan by skončil se svym kámošem jako homosexuální kovboj ze Zkrocený hory. Ale kámoše mu zabijou a on tak nakonec skončí u Jane Fondový. Ta mi ve většině filmů lezla na nervy, ale tady je ve svý roli tentokrát docela dobrá a uvěřitelná. Co se týče zmínek o westernu, tak film se odehrává v "moderních" časech, takže tady nejsou žádný westernový klišé o šerifech a banditech s koltama proklatě nízko. Příznivci westernů asi budou z filmu zklamaný. Já naopak westerny moc nemusim. Spíš je to takový farmářský drama než western. Děj plyne možná trochu pomalu, asi by filmu prospělo tak o 20 minut zkrátit, ale nemůžu ani říct, že bych se u toho nudil. Zklamal mě konec, protože ten mi připadal poněkud naivní a odfláknutej. (31.07.2022)

Poctivý americký western z doby, kdy kovbojové vymírali a Indiáni pucovali své kroje pro festivaly. Alan J. Pakula prokázal i zde svoji režisérskou virtuozitu, nedá se u vyčíst ani jeden nevyvážený obraz. Ella Conorsová a Jacob Erwing jsou farmáři (zde už jen chovatelé krav) po celé generace. Oba řeší svůj nacházející pád jinak. Drzá Ella a distinguovaný Jacob, mezi nimi je mnohem víc (zřejmě i dávných) sporů a třenic, které vrcholí Erwingovým psychopatickým výstupem. Na Západě je možno až dosud chovat krávy, ale jen někdo. (29.07.2023)

Totálně nudný a utahaný western. Tohle že vzniklo v roce 1978? Možná v 50. letech, kdy jedna nedůležitá scéna mohla trvat deset minut. Postavy nejsou ani náležitě představeny, takže jejich osudy jsou mi zcela ukradené. Celý konflikt mi přijde takový na sílu, trošku z prstu vycucaný. Jane Fonda nevypadá nijak úchvatně, nemá šmrnc, a James Caan jako by nevěděl, co má hrát. (02.11.2016)

Western nikdy nepatřil k mým oblíbeným žánrům. Jestli si už ale mám vybrat mezi klasickými americkými westerny, natáčenými především v 50. letech, a pak těmito neskoršími snímky plus mínus ze sedmdesátek (o nichž zlí jazykové tvrdí, že s westerny mají společné jen prostředí a koně), s přehledem u mne vyhrává druhá jmenovaná skupina. Civilněji pojaté příběhy z Divokého západu, říznuté psychologickým či vztahovým dramatem, mne obvykle baví víc, než velké boje těch silně kladných, statečných hrdinů proti těm silně hnusným padouchům. Doba 2. světové války, během níž se JEZDEC odehrává, zasáhla jistým způsobem i do osudů a konání lidí žijících daleko mimo centrum ústředního dění, vlastnících či kupujících pozemky. V centru dění stojí krásná Jane Fondová, jejíž nekompromisní povaha ve vztahu ke všem mužům v okolí silně nekorenspoduje s jejím vzhledem; do jejího života vstupuje raněný a po válečných tragediích zcela opuštěný veterán (James Caan)... byť vývoj toho jejich vztahu byl od počátku poměrně předvídatelný, hezky obohatil westernový příběh o pár romantických momentek (vtipně milá je scéna s obědem a knížkama). Moje první setkání s režisérem Pakulou dopadlo pozitivně, byť se jinak kvalitně zfilmovaný dramatický příběh občas neobešel se scénami na můj vkus zbytečně natáhlými (týče se to zejména té country tancovačky). A třeba dojem ze žánrově spřízněné Nevěsty pro Zandyho (1974) od Jana Troella byl u mne určitě o něco silnější. 70% (04.08.2020)