Samotári

Možná je moje štěstí v tom, že jsem Samotáře viděl až v době, kdy to všeobecný nadšení z Macháčkovejch hlášek trochu vyšumělo. Vzpomínám si, jak v době, kdy byl tenhle film IN, do mě pořád někdo hustil hlášky ze Samotářů, což mi celej film zprotivilo a to jsem ho ještě ani neviděl. Po pár letech jsem se odhodlal Samotáře zkouknout a ono to překvapivě bylo docela vtipný. Od Ondříčka se mi líbilo i Šeptej a Samotáři byli minimálně stejně dobrý, takže pro mě je to jeden z mála českejch režisérů, kterej mě nezklamal. Skoro se až bojim podívat se na jeho další filmy, abych nepřišel o iluze... Jinak, abych tady zareagoval na komentář jednoho z mých oblíbených uživatelů, tak ve chvíli, kdy Křen rozmlátí čelní sklo u Megana a pak najednou jede s pečlivě vyříznutym sklem, z toho nejde mráz po zádech, ale spíš je to k smíchu. Výměna čelních skel je pro mě denní chleba, takže vim, jakou to dá práci takový vlepený čelní sklo z auta vypreparovat. A bejzbolka je ten nejhorší možnej nástroj :-) (26.09.2009)

Nová projekce po letech mi ukázala Samotáře trochu v novém světle. Nejvíce si na tomto filmu cením jeho formální invence (úvodní titulky, skvělá kamera) a hudebního doprovodu - Muchowův soundtrack jsem naposlouchal za ta léta nepočítaně. Současně jsem reflektoval, že to ale rozhodně není film, kterému bych dnes mohl s klidným svědomím dát plné hodnocení - na to jsem se při sledování až příliš často ošíval trapností nad humorem některých scén nebo některých hereckých výkonů. A vadilo mi i to, že Samotáři moc nevypráví nějaký silný příběh, ale tříští se v sled více či méně vtipných epizod. Navíc si myslím, že se Samotářům nikdy nezdařilo fungovat jako generační zpověď (pokud o to vůbec stáli), protože celý děj působí dost nepravděpodobně. A především všechno a všechny naprosto nekompromisně válcuje postava věčně zhuleného Jakuba v podání Macháčka, jehož zásluhou se ze Samotářů dávno stala oblíbená komedie, před jejímž sledováním se stalo oblíbenou kratochvílí "smotnout brčko". Přijde mi to téměř jako úsměvný paradox, protože postava Jakuba je ve skutečnosti smutná - jeho poškozená paměť a věčná nepřítomnost duchem vlastně moc k smíchu není, protože Jakub je politováníhodná postava se zpackaným životem, která nemá daleko k outsiderům z Kaurismäkiho filmografie. V tomto ohledu Samotáři "doplatili" na podobný úděl, jemuž čelí porevoluční satira Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág, v níž na sebe Polívka svým živelným herectvím (podobně jako Macháček) strhl veškerou pozornost, a otupil tak satirický tón snímku, který měl ambice kritizovat buranské manýry tehdejších restituentů. A tak se ze Samotářů stal film, na nějž lidé koukají kvůli Macháčkovým zhuleným hláškám, podobně jako si u Kurvahošigutntág oblibují pro změnu hlášky Polívky, která dávno zlidověly. UPDATE 5.1.2019 - Nové zhlédnutí Samotářů v telce jsem si hodně užil, ten film je strašně vtipný, hraje k tomu dokonalý soundtrack, a herci jsou perfektní. A přijde mi skoro neuvěřitelné, že je ten film už starý skoro 20 let - to je hrozné, jak ten čas letí, a na tom filmu je to hodně znát - dnes už působí jako takové (vlastně ještě devadesátkové) milé retro. (23.02.2013)

Co se mi vybaví, když si s odstupem času na Samotáře vzpomenu? Především asi zhulený Macháček, který hraje svou nevěrohodnou roli naprosto věrohodně a přirozeně, rozcuchaný Trojan sápající se po bejvalce Jitce Schneiderové, Němec s Maciuchovou při večeři uprostřed japonských turistů, Rašilov s Mitevskou čekající na přílet UFO...... A to všechno navíc v tak zábavném a neotřelém balení a podpořené bezchybně vybranou muzikou, že v hitparádě českých porevolučních filmů si řekl David Ondříček tímto dílem o hodně vysokou pozici. A na druhé shlédnutí to může být ještě mnohem lepší :-) 4 a 1/2* (15.07.2013)

Samotářům nelze upřít, že ve své době přinesli do malého českého filmového rybníka něco nového a vcelku originálního. S odstupem času už ale film nemá svoje kouzlo, které kdysi udeřilo jako blesk z čistého nebe. Snímek se stal kultovním díky několika vtipným hláškám a postavě Jiřího Macháčka a částečně i Ivana Trojana. To je ale ve výsledku vše, co dělá film zajímavým. Za největší problém považuji, že film v podstatě nemá děj. Plácá se to od ničeho k ničemu a je to dost fádně zakončený. Chybí gradace a dramatičnost v pozadí událostí. Jednotlivé příběhy, které spolu nesouvisí, jsou poněkud nevěrohodně pospojovány známostmi jednotlivých postav. Ti dobří herci mají málo prostoru. Z herců, kteří dostali prostoru víc, září jen Trojan. Jako bonus lze brát pár pražských interiérů a exteriérů. Dle mého názoru trochu přeceňovaný film, i když neříkám špatný. 62% (27.01.2011)

Sklamaný vývojom Ondříčkovej kariéry posledných rokov, ktorá prešla od úprimných generačných výpovedí, k neúprimnému zacieleniu na Českého leva, som si s odstupom snaď dekády pustil jeden z najdôležitejších filmov mojho dospievania. A mám to asi ešte radšej, aj so všetkými chybami. Aj s papierovými dialógmi (hlavne v úvode), aj s kreténom Mikim Křenom, aj s neukončeným príbehom Vesny, aj so zbytočnou vedlajšou líniou s kúzelníkom, aj s trapne ukončeným príbehom Ondřeja a Lenky. Pretože Petr Zelenka, pretože Jan P. Muchow, pretože Jitka a Labina, pretože lidi tady málo hulej. Niektoré tie postavy a hlášky, spolu s celou tou dokonalou atmosférou konca (resp. začiatku) milénia, robia zo Samotárov rovnako dôležitý relikt doby, ako inde Chasimg Amy, alebo Fucking Amal. Zaslúžený kult o modernej ČR, z ktorého by si všetky tie súčasné chcípácke dedinské veselohry o zemanovských ľuďoch, mali brať príklad. (04.04.2019)