Richard III.

I tato adaptace víc než důstojně zapadá do řady olivierovskýchv filmových ztvárnění nejslavnějšího dramatika alžbětinského renesančního období. V konstrukci dramatu je cítit jistá křeč, daná autorovou snahou o maximální ztvárnění tudorovské dobové oficiální verze o závěru tragických válek dvou růží. Skutečný historický Richard III. (1452-1485) byl opakem jeho shakespearovského ztvárnění. Na velikosti a klasickém rozměru tohoto filmu to ovšem nemůže nic změnit. Povšimněme si ještě jedné okolnosti. Roku ztvárnění. RICHARD III. vznikl ve stejné době jako Vávrova husitská trilogie JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM. Oproti Olivierovi byl Vávra navíc znevýhodněn střety s cenzory typu Zdeňka Nejedlého a Václava Kopeckého. Přesto - soudím - , že dosažený výsledek je srovnatelný. Jak pojetím a snahou po postižení doby a její autenticity, tak patosem a vznosnými závěry. Srovnatelné velkofilmy nebyly od té doby v naší kinematografii natočeny. Na obdivu k velkému Angličanovi není co měnit; pochopíme však snáze alespoň na pozadí právě uvedeného srovnání velikost a osobnostní formát jeho českého dobového vzdáleně profesního současníka? (31.03.2012)

Je fascinující sledovat Oliviera, jak divákovi s neskrývanou radostí odkrývá v monolozích záměry a výsledky svých intrik a lží, jak se hadím hlasem vemlouvá do přízně žen, dětí, bratrů, aby pak jako král sedící na trůnu uprostřed sálu pokračoval šeptem a ve skrytu v intrikách na místě, kde předchozí králové hrdě a silným hlasem pronášeli svá rozhodnutí. Ovšem ač je Richard hlavní postava, je tu velký prostor i pro ty ostatní, takže divák díky Olivierově režii přesně v každém okamžiku ví, kdo je s kým a proti komu, kdo je čí bratr, kdo patří ke královně... Snad je Olivier producent nedokázal sehnat více komparsu pro závěrečnou bitvu a herecky ho proškolit, takže těch pár postávajících statistů vypadá nedomrle, ale to je jen smítko na jinak skvělé filmové adaptaci. Zatímco v Romeovi a Julii stmelila dva rody tragická láska, Yorky a Lancastery musela spojit nenávist ke krvavému tyranovi. (02.11.2009)

„Koně! Dám království za koně!“ Obdivuji promyšlenou práci s kamerou, která činí každý dialog mimořádně „akčním“. Obdivuji velkorysost výpravy, nejznatelnější během závěrečného střetu (k němž fakticky vzato nakonec nedojde). Obdivuji i po letech strhující převedení Shakespearovy hry, jež zůstává Shakespearovi ve většině ohledu věrné. Ale ze všeho nejvíc obdivuji herecký výkon Laurence Oliviera. Ten sám sebe obsadil do role pazgřivého skřeta, jehož lži mají mimořádně obratné nohy, a jakkoli velká byla má nenávist vůči podlé Richardově osobě, kdykoliv promluvil (natožpak, promluvil-li přímo do kamery), visel jsem mu na rtech. S takovým charismatem by si jeden mohl podmanit svět. 80% Zajímavé komentáře: mortak, Andronikos (28.02.2011)

Kto má rád divadlo, teatrálne výkony, mdlé interiérové kulisy a kvanta slov, nielen s inými, ale aj sám so sebou, a to aj do kamery, tomu sa tá divadelná hra bude asi páčiť. Pre mňa ale toto nie je film, ale divadlo na filmovom plátne. Záverečné scény v exteriéri nemôžu zachrániť celý film, ktorý je veľmi uťahaný, nesúrodý. Musím však priznať, že som sa tiež strácal v tých menách, tituloch, príbuzných a pod. Možno viac znalý histórie...ale nie, to spracovanie išlo mimo mňa. Hodnotenie: 40% (07.04.2014)

Uvedomujem si, že pri sledovaní tohto filmu vidím rýdzu klasiku, ako v predlohe, tak aj v jej ponímaní režisérom a stvárnení hercom. Mám k nej niekoľko výhrad a chvíľami som uvažoval aj o tom, či to nie je na tri hviezdičky. Nakoniec však zvíťazil obdiv k neskutočnému výkonu Laurenca Oliviera, ktorý hral, ako keby sa pre túto úlohu narodil a popri jeho výkone mi nedostatky pripadali malicherné a nedôležité. Ale o deň neskôr som sa k trom hviezdičkám predsa len vrátil, aj keď s nimi zostávam dosť osamotený. (23.06.2010)