Richard III.

Nemám nic proti Laurenci Olivierovi, nemám nic proti filmům staršího data a dokonce musím přiznat, že Shakespeara miluju. Tak proč mě tahle verze i přes řadu kladných hodnocení nijak zvlášť neoslovila? Asi proto, že jsem možná až přehnaně posedlá vizualitou a tou přece jen tenhle film moc neoplývá. Možná proto, že jsem řadu částí této hry viděla už v jiných zpracováních předtím a když si srovnám Al Pacina a Laurence vedle sebe... Vyjde mi z toho Pacino vždy jako ten démoničtější a zajímavější. A to i přesto, že narozdíl od Olivierova Richarda III. byl Pacinův kousek Looking for Richard (není zajímavé, že oba představitelé hlavní role svůj film i režírovali?) více dokumentem než filmem. Asi mě komunita CSFD umlátí, ale při srovnání dobývání Lady Anne, u mě Pacino zasadil Olivierovi hned v prvním kole silný knockout. (29.03.2008)

Monumentální zpracování slavného dramatu Shakespeara v podání charizmatického a úchvatného Laurence Oliviera. Richardovi vojenské dovednosti pomáhají staršímu bratrovi Eduardovi v cestě na anglický trůn. Ovšem zášť a žárlivost způsobí, že se o anglický trůn začne ucházet sám. Naplánuje si krvavou, dlouhou , ale pečlivě promyšlenou cestu podvodů, manipulací a vražd, které ho postupně dovádějí k vytouženému cíli. Jeho intriky brzy přinášejí problémy nejen jemu samotnému, ale i celé Anglii. Něco mezi čtyřmi a pěti hvězdami. (21.03.2008)

Upraveno v květnu 2021. Richard III. se pod přičinlivým dohledem Laurence Oliviera stal démonicky cynickým zvukem Shakespeara. Prostor se cudně zbavil zbytečností, kamenoví gotiky podpírá rozměry a intenzitu, jsou tu kostýmy, nové tvary proporcí, touha po moci je prvotním impulsem, pohybem a dominantním pocitem vnitřního světa. Tudorovská propaganda rozdala karty do Shakespearova díla, film z ní dělá přednost a vychutnává si jízlivé poznámky a sarkastické podpatky. Richard III., to je doba mondénního nošení korun, na důkaz šlechtické výlučnosti a jejího dědičného práva. Ústředním bodem filmu je Richard III. (vynikající Laurence Olivier), původně vévoda z Gloucesteru, ale zrnka osudu koketně svádí nakažlivou touhou po moci. A přec si svou volbu vlastní seberealizace hrdě nese až do úplného konce. Výraznou postavou filmu jest vévoda z Buckinghamu (zajímavý Ralph Richardson), Richardův bratranec a opora vladařovy moci. Ale vše má svoje meze, i zářná loajalita, zájmy a aktivity. Hlavní ženskou postavou je lady Anne (velmi zajímavá Claire Bloom), žena milující, podléhající, vyděšená a polapená. Mezi výraznější postavy filmu patří také ctižádostivý Henry, hrabě z Richmondu a zakladatel dynastického rodu Tudorovců (příjemný Stanley Baker), dále Richardův vězněný bratr a vévoda z Clarence George (John Gielgud), a sám anglický král a Richardův bratr u konce s dechem Edward IV. (zajímavý Cedric Hardwicke). Z dalších rolí: Richardem haněna Edwardova ženuška, královna anglická Elizabeth - Alžběta (Mary Kerridge), nedospělý dědic anglického královského trůnu Edward (Paul Huson), Edwardův mladší bratřík a vévoda z Yorku (Andy Shine), matka bratrů - králů a vévodkyně z Yorku (Helen Haye), milenka krále Edwarda Jane Shore (Pamela Brown), neprozřetelně důsledný Richardův stoupenec Lord Hastings (Alec Clunes), prohnaný Richardův pomocníček Sir William Catesby (Norman Wooland), váhavý a snad vypočítavý Lord Stanley (Laurence Naismith), či bratr královny Alžběty Lord Rivers (Clive Morton). Film Richard III. dle představ a v provedení Laurence Oliviera je skvostným převodem anglického fenoménu a jejich přispění světu - Shakespeara na filmové plátno. Laurence si vychutnal svou úlohu se vším všudy! (30.12.2011)

Je fascinující sledovat Oliviera, jak divákovi s neskrývanou radostí odkrývá v monolozích záměry a výsledky svých intrik a lží, jak se hadím hlasem vemlouvá do přízně žen, dětí, bratrů, aby pak jako král sedící na trůnu uprostřed sálu pokračoval šeptem a ve skrytu v intrikách na místě, kde předchozí králové hrdě a silným hlasem pronášeli svá rozhodnutí. Ovšem ač je Richard hlavní postava, je tu velký prostor i pro ty ostatní, takže divák díky Olivierově režii přesně v každém okamžiku ví, kdo je s kým a proti komu, kdo je čí bratr, kdo patří ke královně... Snad je Olivier producent nedokázal sehnat více komparsu pro závěrečnou bitvu a herecky ho proškolit, takže těch pár postávajících statistů vypadá nedomrle, ale to je jen smítko na jinak skvělé filmové adaptaci. Zatímco v Romeovi a Julii stmelila dva rody tragická láska, Yorky a Lancastery musela spojit nenávist ke krvavému tyranovi. (02.11.2009)

„Koně! Dám království za koně!“ Obdivuji promyšlenou práci s kamerou, která činí každý dialog mimořádně „akčním“. Obdivuji velkorysost výpravy, nejznatelnější během závěrečného střetu (k němž fakticky vzato nakonec nedojde). Obdivuji i po letech strhující převedení Shakespearovy hry, jež zůstává Shakespearovi ve většině ohledu věrné. Ale ze všeho nejvíc obdivuji herecký výkon Laurence Oliviera. Ten sám sebe obsadil do role pazgřivého skřeta, jehož lži mají mimořádně obratné nohy, a jakkoli velká byla má nenávist vůči podlé Richardově osobě, kdykoliv promluvil (natožpak, promluvil-li přímo do kamery), visel jsem mu na rtech. S takovým charismatem by si jeden mohl podmanit svět. 80% Zajímavé komentáře: mortak, Andronikos (28.02.2011)