Večný svit nepoškvrnenej mysle

Nespočetněkrát by mě lákalo služeb společnosti Lacuna Inc.využít a s pomocí jejich plně vyškoleného personálu (snad tam Kirsten Dunst ještě pracuje) si nechat bezbolestně odstranit z hlavy všechny ty smutné vzpomínky, jenže pak bych se stejně jako Joel všemožně jejich vymazání bránil a ukrýval se, jen ať mi zůstanou napořád. Jsem totiž jako puzzle .. jeden dílek mi vezmete a nikdy už nebudu sám sebou .. (08.09.2014)

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)

Chtě nechtě musím rýpat, vrtat, kritizovat. Formální stránka filmu zastiňuje určitou banalitu a nedokonalost obsahu... Pod slupkou dokonalé vizuality (střih i kamera na výbornou!) a vypravěčského kouzlení se krčí ničím výjimečný a psychologicky pouze letmo načrtnutý milostný příběh, kterému k hvězdným výšinám schází právě hloubka a ta těžko pojmenovatelná magie, která "udělala" Coppolové klenot Ztraceno v překladu. Carrey exceluje a s naprostou suverenitou propojuje civilně niterné i exhibicionistické manýry svého herectví, Winslet je do excentrické Clementine taktéž zanořena až po konečky vlasů, ale plochost charakterů a jejich značnou proklamativnost a dvojrozměrnost zakrýt nedokáží. Věčnému svitu tak jeho exkluzivitu dodává trochu prvoplánová zápletka s vymazáváním vzpomínek, která Gondrymu umožnila rozehrát audiovizuálně strhující drama útěku před nevyhnutelným zapomněním, který se takřka celý koná v hlavě hlavní postavy. Drama konce vztahu dvou lidí, bolestné deziluze a nenávratného návratu na počátek, který zastíní vše zlé, co se odehrálo po něm. Nenudí to, zahřeje to na duši, ale po skončení filmu mi nezbylo nic víc nežli hrstka pozitivních impresí a na kostru všednosti ohlodaný milostný příběh v exkluzivním balení. Přesto mi není než pochválit lehkost s jakou Gondry a spol. pracují s emotivními odstíny... I tak ale – čekal jsem víc. (20.08.2004)

10 / 10 Prvé zhliadnutie tohoto filmu ma zanechalo v miernych rozpakoch. Bol som uchvátený jeho vizuálnou stránkou a hereckými výkonmi, no dej sa mi zdal až príliš komplikovaný, chaotický a poprekrúcaný na to, aby niekoho skutočne chytil za srdce. Nedalo mi to a vybavený predchádzajúcou skúsenosťou som navštívil kino ešte raz. Pane bože!!! Všetko zrazu do seba krásne zapadalo, na povrch začali prenikať dovtedy nepovšimnuté detaily a vlna emóciami nabitých scén, prvý krát utlmená všeobecným zmätkom vládnucim na plátne, ma doslova a do písmena prišpendlila k sedadlu. Snáď v žiadnom inom filme sa scenár a réžia tak dokonale nedopĺňajú ako v tomto majstrovskom diele. Charlie Kaufman a Michel Gondry nás sprevádzajú dejom s neochvejnou istotou a priam detskou hravosťou, vybrnkávajúc nám na nervy svoju veselo-smutnú melódiu. Tým sa dostávame k ďalšej dôležitej časti skladačky, ku zvukovému sprievodu Jona Briona, ktorý svojimi úspornými a jednoduchými melódiami perfektne vykresľuje pocity a myšlienky hlavných hrdinov, pričom sa (úspešne) snaží na seba pútať čo najmenej pozornosti. Jednoducho povedané, Večný svit nepoškvrnenej mysle je film, ktorý treba vidieť minimálne dvakrát. Berúc do úvahy jeho nesporné kvality, nemal by to byť problém. (29.12.2004)

Skvělá absurdní fikce na téma Lásky a vůbec těch věcí lidských... Díky vypointovanému kongeniálnímu scénáři Charlieho Kaufmana (na němž se podílel i sám režisér) a klipovitému střihu s vizionářsky promyšlenou režií vznikla tahle lahůdka pro fajnšmekry a milovníky originálních forem moderního filmového umění (bez emocí dá se říci umění s velkým U!). Nemá smysl se zde na příliš malém prostoru pouštět do nějakých povrchních rozborů a pitvat tohle formálně vytříbené nekonvenční dílko. Pět hvězdiček s hvězdičkou a bez zráty paměti... ;-) - - - P.S. Je fakt, že stvoření, jako je tahle sladká Clementine ve fantastickém podání K.W. nelze nemilovat. Řekl bych, že je to asi hereččina nejlepší role v její dosavadní kariéře... (06.05.2006)