Shirley Valentinová

Shirley Valentine doslova a do písmene ukazuje "povinnost," jak cítit smysl života, (za)bývat (se) sám sebou. Člověk musí být v určité životní etapě sobcem, uplatnit svou sebelásku, nechat se hýčkat tím nejlepším, aby zlomil prokletí každodennosti, "jistou" obyčejnost a stal se bytostí doslova zářící. Honosit se vítězným pocitem najití se. (06.06.2016)

Láska tak ta už obvykle v takovém manželství neexistuje, ale ten zvyk ..... ten ..... co to ještě drží při životě, tak ten existuje zatraceně !!! „Ahoj stěno“ (je důležité mít si doma s kým popovídat) „Dej si ještě víno Shirley“ (je důležité mít se doma na co těšit). Je to na víc než 5*. Je to prostě chytré, vtipné, nádherné. Mám pouze jediný problém ..... zatím jsem se sice úplně nerozhodla, ale nejspíš tenhle film nikdy nevrátím !!!! (24.04.2005)

Mluvení hlavní postavy směrem k divákovi moc nemusím; jakžtakž to zvládám u švestkohlava, ale v případě postarší paní mě to trochu přivyděsilo. I když se z mé strany nevyžadovala nějaká interakce měl jsem pocit, že mi něco vyčítá. Možná je to tím, že (mou optikou) je postava Shirley "použitelná" dvaačtyřicátnice...tzn. ještě pro mě není "neviditelná".... . Vidíte a podobně hovadský přístup nejen jejího manžela stojí za tím, že se Shirley ve svém životě, krabici s názvem manželka, matka, hospodyně, necítí dobře. Natož aby byla šťastná. Překvapilo mě, že scénář napsal muž. Polovinu filmu jsem měl pocit nepatřičnosti, že sleduju film zacílený na ženy a jejich trable...tzn. něco, čemu se většina mužů vyhýbá jako čert kříži. Málokterý chlap se chce dobrovolně vžívat do pocitů ženy...snad i ze strachu, že to naruší tu tvrďáckou fasádu, za kterou se schovává. Byl jsem proto rád, když se pomalinku stávalo zřejmým, že je tento příběh nejen o zdomestifikovaných ženách, ale o lidech obecně. Že je to vlastně existencionální šťouchaneček pro ty, kteří rezignovali na lásku k sobě a k životu. Pro ty, kteří se začali smiřovat s tím, že jim stačí občasné záblesky štěstí a spokojenosti. Hlubší emoce a niterné prožitky berou jako něco, co už si vybrali, na co už vlastně nemají nárok. Zazní věta: já nemiluji jeho, já miluju...život. Tohle probuzení odstartuje změnu, která působí zcela přirozeně, logicky...jako jediná správná věc. A přesto je zřejmé, že jde o velice výjimečný počin. Jak mě první půle moc nenadchla...tento styl humoru mě dost míjí, tak ta druhá byla prodchnuta oduševnělostí, několika moudrými větami a krásnou a optimistickou pointou. Někdy je potřeba zredukovat hodnocení na prosté líbí, nebo nelíbí. I když mám sám zlomené srdce z rozchodu se životem; s přejícím úsměvem všem Joeům, kteří měli to štěstí a našli svou Shirley, dávám 5*. (10.05.2024)

Já viděla krásnou, lascívní babu! ..Tahle baba pochopila, že fakof od přítele má v životě stejnou funkci jako povzbuzení od nepřítele - usnadňuje uvědomit si vlastní hodnotu. Shirley pochopila, vynásobila nevyčíslitelnym a zúročila. S grácií, elegancí a nesmírně vyrovnaně tam kopla vzteklou a pokud neubrala, úročí dodnes. (20.11.2008)

SPOILERY:Tak Shirley měla určitě moje stoprocentní sympatie, tím jak se rozhodla jít nebojácně vstříc novému životu i svému novému já. Člověk nemusí být zrovna rozervaným rockerem či prokletým básníkem, aby bořil hranice zavedených konvencí, někdy stačí jen odhodlání překopat svůj maličký a jediný životek, jak Shirly správně podotkla. Moc mi imponovalo, že na to šla zdravým selským rozumem a pochopila, že ačkoliv je láska úžasná věc, stejně důležité je začít mít ráda sama sebe a je jedno, jestli se to stane v nádherném, prosluněném Řecku, nebo kdekoliv jinde. Bavilo mě, jak tou nově nabytou vnitřní svobodou vyváděla z míry všechny ty lidi se zatuchlými názory a nakonec to snad trklo i jejího manžela, jak skvělou má doma ženskou. A že to byl jinak pořádný zabedněnec. (30.12.2014)