Umučenie Krista

Tak tenhle film se mi válel doma hodně dlouho, vůbec se mi do něj nechtělo a potom jsem se nadechla a statečně (vážně nevím, proč mám pořád pocit, že bych mohla prošvihnout něco úžasného) zhlédla, i když mnohdy se značným přemáháním. Nejsem žádný náboženský blouznivec, bibli jsem sice přečetla (hlavně ze zvědavosti a tak nějak jsem si myslela, že to patří k všeobecnému vzdělání). Ale tenhle morbidní film v podstatě není ničím jiným než nekonečnou ukázkou sadistického mučení se všemi detaily. (22.07.2005)

neznat Umučení Krista, byl by pro mě pojem "náboženský gore film" nepředstavitelný. pro poučeného diváka, který chápe, že "pašije" jsou specifickým dramatickým žánrem, jaký vyžaduje znalost určitých kulturních a historických souvislostí, může Umučení nabývat až ikonického statusu. na ostatní diváky musí film působit zřejmě jako neproniknutelný, surreálný horor. avšak ani v tom nejsadističtějším "torture filmu" neprojde protagonista tak tuhou zkouškou těla. důvod není těžké domyslet. nikdo jiný než polobůh by taková muka nepřežil. zvěsti o realismu a přepečlivé snaze dojít co nejvěrnějšího obrazu jsou právě a jen zvěstmi. ale to není nutně na škodu, jelikož mimo jiné i proto mohlo být Gibsonovo ztvárnění o tolik více naturalistické a sugestivní, než na co si troufli tvůrci jiných evangelijních adaptací. v souladu s titulem, v hutné bouři emocí dobývají všechen prostor nejrůznější děsy a hrůzy na úkor konejšivých pocitů, které by měly přicházet s vědomím, co všechna ta agónie vykupuje. souhlasím s docentem Suchánkem, že film se (navíc bez opravdové snahy o realismus) koncentruje na tělesnou bolest, zatímco daleko významnější duševní soužení (Getsemany) odsouvá na úplný okraj zájmu, a právě proto bych se zdráhal hovořit o "duchovním filmu". (27.11.2012)

Možná to není úplně pět hvězdiček, ale i tak si to zaslouží za nejkrvavější, nejbrutálnější a také především nejoriginálněji pojaté ztvárnění Kristova utrpení. Co my víme, třeba to tak skutečně bylo. Na tomto veledíle je především důležité emocionální zapůsobení. Mělo by fungovat u všech ať už jde o ateistu, bezvěrce nebo věřícího, zpomalené záběry k tomu patří, vyčítávání nevykreslených postav je zcestné, jelikož to si tento film za úkol nebral. Kdo nezná základní reálie a postavy Nového zákona, tak ať jde do prdele, to je základní znalost a vyčítat to tomuhle filmu je naprosto absurdní. Úkolem snímku bylo "jen" zobrazit bezesporu nejdůležitější smrt v dějinách lidstva, a to tak věrohodně, že z toho mrazí. A tak jediné, co mě skutečně mrzelo bylo zabodávání železných kolíků do dlaně místo do zápěstí. (20.06.2005)

UMUČENÍ KRISTA je bohužel další povrchní ilustrací (konce) života J.K. Ovšem s tím rozdílem, že to Mel Gibson hodně přehnal s červenou a z jinak inspirativní figury udělal rudého bubáka (který oproti očekáváním na kříži ani nezazpívá!). Zatímco televizně pietní adaptace látky si vystačily s doslovným přepisem textu, Gibson „vynalezl“ druhou vrstvu doslovnosti, doslovný popis umučení. Tím Gibson předvádí, že je konzistentní tvůrce, protože celý film působí jako natažený závěr STATEČNÉHO SRDCE. Uplatňuje akční, obrazově-zkratkovitou estetiku hollywoodských vyprávěnek na něco, co mělo být – ne doslova chápaným – podobenstvím, mýtem, a co především vůbec není vyprávěním. Gibsona totiž nezajímá příběh jako takový, ale jeho konec, katarze (a kratičkými flashbacky toho moc nedožene). Proto většina postav působí buď ploše (padouši) a nebo nijace (dobráci, vč. J.K.); fungují jenom postavy kompletní v rámci Gibsonova výseku (Pilát, plus ten chlápek, co pomohl s křížem). Zároveň nechápu, proč Gibson příběh, který má končit nadějí a smírem, na konci zatemňuje a naznačuje vendetu hříšníkům (havran, zemětřesení, rázné vykročení zmrtvýchvstalého J.K.). Čili jak by řekl Bůh, moje oblíbená fiktivní postava: Vůbec nic jsi, Mele, nepochopil, ale dívalo se na to pěkně. (24.01.2005)

Na tenhle film už sem slyšela moc názorů - jedni ho zatracují, druzí vynášejí do nebes. Je těžké být pod takovým tlakem objektivní. Já osobně jsem ateistka, ale co se Umučení Krista týče, velmi se mi líbil. Dá se těžko srovnávat (přece jenom zfilmovaných pašijových her neni zrovna jako hub po dešti), ale je to jeden z těch lepších filmů o Ježíšovi. Nezatěžuje životopisem Krista, ostatně ten většina lidí na zemi zná celkem dobře, ale soustředí se na posledních 12 hodin jeho života (o tom nakonec pašijové hry víceméně jsou). Asi nejlépe zahraní a vykreslení tu jsou Pilát Pontský a Satan (ten byl podle mě opravdu zdařilý). Mnoho by se jistě dalo filmu vytknout, ale na druhou stranu mnoho lze také pochválit (např. latina a tuším hebrejština dodávají na atmosféře) a naturalismus scén bičování mi nepřijde tak děsivý, jak někteří proklamovali (myslím, že jsou k vidění i horší věci a nejen ve splater films). Takže celkem čisté 4*. (07.05.2004)