Umučenie Krista

To okolo tohto bol taký boom? Áno, ozaj husté dielko a Gibson týmto možno príde aj o veľa priaznivcov alebo možno hlavne nadobudne odporcov, no mňa to až tak nenadchlo. Ak to bol reálne vykreslený život Krista, tak mal ozaj krutý život ako to poznáme, len nie je vždy si to pripúšťame. Navyše umocnený smrťou, ktorá tu bola ozaj brutálne zobrazená a pre slabšie žalúdky film rozhodne nie je, ale čo majú ľudia proti? Keby to bolo o niekom inom, tak ľudia ani neceknú. 65%. (30.03.2006)

neznat Umučení Krista, byl by pro mě pojem "náboženský gore film" nepředstavitelný. pro poučeného diváka, který chápe, že "pašije" jsou specifickým dramatickým žánrem, jaký vyžaduje znalost určitých kulturních a historických souvislostí, může Umučení nabývat až ikonického statusu. na ostatní diváky musí film působit zřejmě jako neproniknutelný, surreálný horor. avšak ani v tom nejsadističtějším "torture filmu" neprojde protagonista tak tuhou zkouškou těla. důvod není těžké domyslet. nikdo jiný než polobůh by taková muka nepřežil. zvěsti o realismu a přepečlivé snaze dojít co nejvěrnějšího obrazu jsou právě a jen zvěstmi. ale to není nutně na škodu, jelikož mimo jiné i proto mohlo být Gibsonovo ztvárnění o tolik více naturalistické a sugestivní, než na co si troufli tvůrci jiných evangelijních adaptací. v souladu s titulem, v hutné bouři emocí dobývají všechen prostor nejrůznější děsy a hrůzy na úkor konejšivých pocitů, které by měly přicházet s vědomím, co všechna ta agónie vykupuje. souhlasím s docentem Suchánkem, že film se (navíc bez opravdové snahy o realismus) koncentruje na tělesnou bolest, zatímco daleko významnější duševní soužení (Getsemany) odsouvá na úplný okraj zájmu, a právě proto bych se zdráhal hovořit o "duchovním filmu". (27.11.2012)

(1001) Dlouho, dlouho jsem přemýšlela, co k Umučení napsat, protože mě napadaly jenom samé negativní a agresivní řeči a pro jednou mi přišlo zbytečné věnovat energii takovým myšlenkám. V takové chvíli ráda filmy srovnávám s jinými tvůrci, kteří usilují o podobné cíle a dělají to lépe. Ultimátním filmem o údělu Ježíše Krista pro moderní publikum (když z očividných důvodů pominu Život Briana a Jesus Christ Superstar) v mých očích zůstává Ježíš z Montrealu: Blázen/vyděděnec se uprostřed vyprázdněné marnosti pokouší vytvořit něco opravdového, s obsahem, a zároveň bojuje s pocitem, že je sám stejně jenom nástroj, jenom nádoba. Je to duchovní film o víře a inspiraci. Na takové abstraktní pojmy nebo nedejbože myšlenkové procesy v Umučení vůbec nedojde. Mel Gibson o filmu řekl: "This is a movie about love, hope, faith and forgiveness. He [Jesus] died for all mankind, suffered for all of us. It's time to get back to that basic message. The world has gone nuts. We could all use a little more love, faith, hope and forgiveness." Nechápu, proč se potom soustředí víc na zobrazení zla, než na inspiraci dobra. Je doslovný a přízemní a uchyluje se k myšlenkovému, obrazovému a hudebnímu kýči. Jakkoliv mi Rosalinda Celentano přijde uhrančivá, tak pro mě je jedním z největších problémů filmu rozhodnutí ke vší zobrazené lidské špatnosti ještě personifikovat zlo/pokušení do figury Satana, který se pohybuje po Zemi a de facto tak zbavuje hříšníky odpovědnosti za jejich činy, protože je sám absolutním zdrojem všeho zla. Gibson prostě nechápe šedou barvu a nechce nechat nic na samostatném posouzení jedince. Umučení Krista není výtvor duchovně probuzeného člověka, nýbrž dogmatického fanatika. Soustředí se na všechny ty nesprávné a nepodstatné detaily a neuvědomuje si, že tím nenávratně znetvořuje myšlenku, kterou se možná na začátku nechal inspirovat. (25.03.2008)

''Fraška, nic jiného než fraška...'' zaznělo v filmu z úst jednoho muže a přesně tato věta se hodí i na snímek samotný. Gibsonova podivná intenpretace biblického příběhu o ukřižování Ježíše Krista je zbytečným filmem, který sám sebe podráží snad všude kde jen to jde. Režisér vsází na podivné spomalené záběry, které mají umocnit drsné scény nebo alespoň atmosféru míst, kde se konají, několikrát sice fungují, ale uznejme že jejich neustálé opakování je stejně zoufalé jako Bollův oblíbený bullet time. Stejně tak jsou na tom flashbacky, jejichž jediným účelem je vytvořit pomocí jistých vzpomínek pouto mezi hlavní postavou a divákem, jenže to se nemůže povést. Ježíš působí spíše odpudivě a nesympaticky než abych jej litoval. Nezajímavé jsou taktéž herecké výkony. Tvůrci vsadili na neznámé tváře, ale s tím také přišel problém neschopnosti hrát... Umučení Krista je prostě otrava v pěkném kabátku. (20.10.2005)

Přemýšlím, jestli mám tomuhle dát hvězdičky tak trochu proti zdejšímu proudu nebo jestli nechám film neohodnocený... Tolik protichůdných pocitů už jsem hodně dlouho z nějakého filmu neměla. Asi začnu vypisovat klady - tenhle film jsou vizuální a zvukové orgie - počáteční záběry ze zahrady Getsemanské v modrém oparu mě dostaly, vůbec celá práce kameramana stojí za pozornost. Druhým kladem je stylizace postav - naprosto úžasně démonický satan, skvěle volení představitelé ostatních rolí a famózní práce maskérů... A do třetice zvuková a hudební stránka filmu - John Debney odvedl skvělou práci (i když při samostatném poslechu mě hudba zaujala mnohem víc než ve filmu a místy jsem měla nutkání začít si zpívat kousky z Jesus Christ Superstar :-)), zvukaři jakbysmet. Tím jsem vyřídila technickou stránku filmu a přicházejí problémy... Myslím si, že vydržím hodně, i tohle jsem vydržela, ale tolik znechucená jsem při sledování filmu ještě nebyla. Vím že to byl úmysl, možná dostal Mel dotace na kečup, ale já si v přílišné brutálnosti nelibuji a v tomhle případě nevidím v jejím použití jiný smysl než cíleně šokovat, nic víc než čistě komerční tah. A dalším problémem je příběh - upřímně, nemám k tomuhle tématu žádný zvláštní vztah. Ale viděla jsem už asi 3 různé filmy o Ježíši Nazaretském a každý mě něčím ve svém příběhu zaujal. Umučení Krista bohužel ne. Vybraná část příběhu podle mě zase směřuje k možnosti ukázat co nejvíc krve a masa, ale není to o ničem, v podstatě se celou dobu nic neděje, Marie a Máří jsou jenom figurky, ne plnohodnotné postavy (za které považuji ve filmu právě 3 osoby - Ježíše, Piláta a Satana). A poslední problém, na který si teď vzpomínám je stopáž - ke konci (resp. cca od druhé poloviny filmu) jsem jenom netečně seděla, bylo mi blbý to stopnout, hrozně jsem se nudila a přála si, aby už chlapec umřel, vstal z mrtvých a byl konec. Po dlouhatánském čekání jsem se dočkala, byla ráda že moje (i Ježíšovo) utrpení skončilo a říkám "Nevermore".Ten film se mi fakt nelíbil, hodnotím 2* za technickou stránku a mizím odsud, nebo ty hvězdy ještě uberu. (08.08.2006)