Žiara

Stephenu Kingovi se nelíbila Kubrickova verze a to že Jack Nicholson nešílel postupně ale vypadal jako blázen už na začátku 🤣 za to ale nemohl ten hotel. Napsal si teda scénář věrnější své předloze a dohlédl na natočení. Některé věci sice vypadají lacině a něco by se klidně mohli vynechat. Ale jinak je to rozhodně zajímavá verze. Já nijak nejsem fanda hororů, ale Osvícení jsem bral jako povinnost filmového fanouška a po pár měsících jsem zkusil i tuhle verzi. I přes to jak je to dlouhé tak to drželo mou pozornost. (03.01.2023)

Nechápu, proč bych nemohl srovnávat. Problém remaků je, že "nevstoupíš do téže řeky" je tvrzení, na kterém není co diskutovat. Když je v prvním kole nastavena laťka vysoko, nechápu, proč se vždycky najde někdo, kdo si myslí, že ji přečůrá a pro jistotu svůj záměr posílí ansámblem herců druhého sledu, zjevně nižších finančních požadavků, ale i kvalit. Produkt je zaměřen jednoznačně pro nenáročné publikum, není co řešit. (10.05.2009)

Já si prostě nemůžu pomoci, ale ani druhé zpracování Kingovy knihy mě nedokázalo okouzlit natolik, abych si tento příběh zamiloval. Dokonce si myslím, že je úplně na stejné úrovni jako všemi vychvalovaný Kubrickův film z roku 1980. Knižní předlohu jsem nikdy v životě nečetl, ale ve skutečnosti se ani moc nedivím, že sám King nebyl s prvním filmem moc spokojený a proto se po delší odmlce rozhodl s pomocí Garrise natočit vlastní. Kubrick se totiž (co jsem se dozvěděl) předlohy zrovna moc nedržel a i já měl pocit, že Nicholsonova proměna z hodného otce na šílence rozhodně neproběhla nikterak postupně, jak správně měla. Což však neznamená, že by byl jeho herecký výkon špatný, to v žádném případě. Zde se vše rozjíždí pěkně pozvolna, jenže až moc. Byl jsem rád, že se tvůrci více věnovali samotné historii pochmurného hotelu i samotným trampotám Jacka a jeho rodiny, ale v některých momentech to bylo až moc nezáživné a zdlouhavé. Což taky nebylo zrovna dobré. Nicméně jsem se dokázal do děje více zakousnout, než tomu bylo u Kubricka. Možná i proto, že zde nebyl rušivý element v podobě Shelley Duvall – Rebecca De Mornay byla mnohem lepší volbou a to jak po stránce vzhledu, tak i hereckého výkonu. Oproti tomu i zde jsem narazil na malého fakana, který mi po většinu filmu pil neskutečně krev. To Steven Weber nebyl vůbec špatný – byl prostě jiný než Jack Nicholson, ale svou kvalitu rozhodně měl. Na televizní film to nebylo špatné, přesto i zde jsem narazil na spoustu věcí, jenž bych klidně vynechal, nebo alespoň výrazně zkrátil. Dokážu se vžít do pocitů čtenáře, který nechává pracovat svou představivost a King vždy uměl překvapit skvělým a poutavým příběhem, ale když potom sleduju některé scény a jejich nedokonalost (mnohdy až ohyzdnost), tak bych se bez nich raději obešel. Takže pokud tedy přejdu k finálnímu hodnocení, tak Kubrickovu filmu jsem dal 60-65% a tady to bude úplně na chlup stejné. (21.01.2018)

Jak zde již spousta uživatelů psala, nemá smysl srovnávat tuto televizní minisérii s jedinečným Kubrickovým uměleckým dílem. Každý film je na úplně jiné úrovni. Převážnou část děje této filmové adaptace jsem zhlédla na Universal Channelu, doba vysílání byla určena mezi devátou večerní a třetí ranní. Sledovala jsem do jedné hodiny, neboť bych zřejmě další den nebyla schopna fungovat, pokud bych zůstala až do konce. Velmi velká škoda, protože právě v té chvíli mi připadalo, že se začala odehrávat nejlepší část příběhu. I přes svou délku jsem v něm nenašla příliš mnoho nudných pasáží, pár bych jich sice zkrátila, jinak mi však stopáž nijak nevadila. Osvícení se docela přesně drží Kingovy předlohy, místy však možná až trochu i křečovitě. Chyběla mi však nějaká atmosféra a napětí. Vše se, i přes spoustu dobrých míst, drží ve stojatých, průměrných vodách. Co se týče i scénáře a dialogů. Z obsazení jasně vyniká Steven Weber a Courtland Mead (ten kluk má ale ksichtík:). Rebecca De Mornay je možná hezká žena, ale pro mě charakterově i herecky naprosto nevýrazná. Velmi jsem byla potěšena podmanivou hudební stránkou a líbivou melodií In The Mood od Glenna Millera, která také zazněla v jiné minisérii podle Kinga, Dům v růžích. Zde jsem ji slyšela prvně a strašně se mi zalíbila. (07.10.2010)

Nejvíc mě na tomto zpracování Shining zaujal Jack Torrance, který je jiný než v Kubrickovské verzi, což bylo hlavním důvodem sporu mezi Kubrickem a Kingem. Stephenovi se právě nelíbil skvělý Jack Nicholson, a to z jediného důvodu, protože už od začátku měl jakoby na čele napsané "pozor, bude ze mě šílený, vraždící maniak!!!" Srovnávat tyhle dvě verze opravdu mnohých věcech nejde. Garrisův Shining je taky dobrý a jako seriál si drží slušnou úrověň a ke konci graduje zhoustlou atmosférou (i když mohla být ještě určitě o něco hustší). Tím, že tohle Osvícení zůstává věrné své předloze (určitě potěší nejednoho čtenáře pana Kinga) je asi největší plus tohoto seriálu. (21.02.2007)