Réžia:
František FilipKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jan F. FischerHrajú:
Josef Somr, Jaroslava Obermaierová, Vladimír Menšík, Jiří Adamíra, Josef Abrhám, Miloš Nedbal, Vladimír Ráž, Alena Vránová, Josef Bláha, Libuše Švormová (viac)VOD (1)
Epizódy(5)
-
Stěhovavá trafika (E01)
-
Bio Ilusion (E02)
-
Jízda do tunelu (E03)
-
Ďábelské ostrovy (E04)
-
Obvaziště Boccaccio (E05)
Obsahy(1)
Jeden z nejlepších a nejoblíbenějších českých seriálů, dnes už uznávaný jako klasika, vznikl v polovině sedmdesátých let. Znamenal novou kapitolu v historii našeho původního seriálu. Prozaik Jan Otčenášek a dramatik Oldřich Daněk, v té době oba již renomovaní tvůrci, označili své dílo termínem "televizní román". Dali tak najevo, že jím nejde o běžný, spotřební, zábavně - populární žánr, ale že míří k televiznímu dílu hlubšího záběru. Na vypjatých historických okamžicích let 1936 až 1945 sledují zvraty českého osudu i podoby českého charakteru. Ve scénáři našel zalíbení režisér, jehož jméno čteme na dlouhé řadě těch nejvýznamnějších seriálů od dob jeho počátků dodnes - František Filip. Přivedl před kameru celou plejádu hereckých mistrů všech generací: Miloše Nedbala, Karla Högera, Danu Medřickou, Janu Hlaváčovou, Vladimíra Menšíka, Jiřího Adamíru, Josefa Somra, Petra Čepka, Jiřího Hrzána, Jaromíra Hanzlíka, Slávku Budínovou a dlouhou řadu dalších.
Epizody:
1. Stěhovavá trafika
2. Bio Ilusion
3. Jízda do tunelu
4. Ďábelské ostrovy
5. Obvaziště Boccaccio
5. Barikáda ve vedlejší ulici - Přetočený poslední díl seriálu, doplněný o bojové revoluční scény (a s novými herci: Bohumil Švarc, Josef Čáp, Dana Syslová, Viktor Preiss, František Hanus, Vlastimil Hašek, Otto Lackovič a Jan Přeučil) a bez předčasně zemřelého Jana Libíčka. Po roce 1989 však tato verze odvysílána nebyla. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (182)
Seriál, který mě ale vůbec neoslovuje, který mě vůbec nebaví. Stovky postaviček lezou sem a tam, pláčou nad událostmi té doby, blábolí o národní hrdosti, aby pak na ni v r.1989 bez skrupulí zapomněli, stali se za mrzký peníz posluhovači právě těch, kteří jim kdysi tak ubližovali a začali pod vlivem jejich prolhané a fakta zkreslující propagandy nenávidět ty, kteří je toho těžkého břemene a srabu zbavili za cenu milionů svých obětovaných životů...Seriál působí příliš "vybroušeně", těžkopádně, chladně a odtažitě, vyrobený řemeslně bez větších emocí...Po lehkosti a akčnosti seriálů jako "Major Zeman" či "Žena za pultem" tady není ani vidu, ani slechu. Ale to je u režiséra Filipa celkem běžné...Jedna hvězda za skvělého Miloše Nedbala...Jak seriály miluji, tak tohle už mi nesmí na oči! ()
O tom, co by mohly vyprávět ... všechny české domy - obzvláště ty starodávné ... solidní ... pavlačové - ty, které hodně pamatují. Schází jim jen drobnost: Dar řeči. Jejich zdi jsou němými svědky našich národních dějim, tudíž měly dost času poznat skrz naskrz naši národní povahu - v originálním televizním seriálu pak měly tu čest stát se kulisami pohnuté doby, která lámala i zocelovala charaktery, když za pochodu měnila podobu světa. Umožnily tak téměř divadelní uchopení osudů obyvatel "jednoho domu", kterým své tváře (i hlasy) propůjčila VELICE silná herecká sestava. Natáčením se evidentně dobře bavila - tím pádem na mě dýchla čirá, ničím nezkalená nostalgie ... a téměř mě porazila: To bývaly časy, když NAŠI herci v ČESKÝCH televizních seriálech zcela samozřejmě HRÁLI - namísto nuceného odříkávání naučených replik. Jenomže oni také měli CO hrát, neboť každá postava měla svůj osobitý profil, kterého se její představitel mohl přidržet - a dialogy nepřipomínaly mlácení prázdné slámy. Dějová linie nese cejch doby, která ji stvořila - ale jen v míře nezbytně nutné, takže excelentní jízdu maličko kazí jen poslední, pátý díl, pojednávající o pražském povstání. Barikáda pěkně pospolu s hrstkou svých obránců - a s trochou rozpaků postává stranou hlavního proudu dějin a divák se důležité informace dozvídá prakticky jen zprostředkovaně z dobového vysílání Českého rozhlasu. Na veliké události prostě maličké jeviště Bagounovy ulice nestačí, neboť historie obyčejně kráčívá po hlavních třídách. Osvoboditele tak lze na vlastní oči vidět jen ve stylizovaných dokumentárních záběrech ... a v úplném závěru si můžete prohlédnout památník s tankem číslo 23, který ovšem na Smíchově už dávno nenajdete. Neboť přišla jiná, zbrusu nová přelomová doba, která měla potřebu šmahem bourat staré symboly jako trapné připomínky všech normalizovaných let - a tak s příkladnou horlivostí ve velkém s vaničkami vylévala i děti ... jakoby ztratila rozlišovací schopnosti - jakoby neuměla (nebo NECHTĚLA) hledat rozdíly mezi letopočty 1945 a 1968. Možná byla skálopevně přesvědčená o své pravdě - nebo se chtěla jen dostatečně zviditelnit (a v horším případně ze svého zviditelnění i profitovat), ale to už je jiná historie ... kdoví, jak dlouho nám vydrží zdánlivě nezbouratelné symboly vystavěné ve žhavé současnosti - při našich mnohdy riskantních hrátkách spojených se šířením "západních hodnot". ()
Niekto tu pekne napísal, že František Filip diriguje nádherný herecký koncert. On ho nedirigoval, on zostavil z úžasných hercov filharmóniu, rozostavil ich po najväčšom filmovom ateliéri, nechal ich hrať a dovolil im aby zo seba vydali to najlepšie a najkrajšie čo sa v ich telesných schránkach ukrýva. A v tom tkvie sila režisérskeho umenia Františka Filipa, o ktorej nás, televíznych divákov, už dlhé roky presviedča a jemne nás nabáda k tomu, aby sme nikdy nezabudli na českých umelcov a uchovali si ich navždy v našich srdciach. Tak ako aj jeho celoživotné dielo. ()
Přirozené, krásné, pravdivé a upřimné. Tak na mne působí tento seriál. V nynější době můžeme jenom závidět jak blízko k sobě lidé měli, a i když jejich osudy nebyly vždy růžové, přesto se dokázali radovat i z maličkostí. Líbilo se mě, že když šlo do tuhého, dokázali se dát dohromady a jít bojovat za svoji pravdu. V současné době si již tak jistý reakcí lidí nejsem. O hereckých výkonech je vcelku zbytečné diskutovat - perfektní. ()
Galéria (142)
Zaujímavosti (74)
- V první epizodě Stěhovavá trafika je kině Bio Ilusion promítán film Na tý louce zelený (1936). (Bart)
- Ve stejném vztahu, stejném prostředí a za stejných okolností - konec války, zjevení chotě po několika letech, kdy si žena myslí, že muž je dávno mrtev - se potkali Jana Hlaváčová a Zdeněk Řehoř v roce 1978 v bakalářské povídce na téma "Moje nejhezčí vzpomínka na květen pětačtyřicátý". (hermiona)
- Jiří Sovák (Matej) hral v rovnakej baretke, ktorú mal aj v seriáli Eliška a její rod (1966), lebo ju mal odloženú ako relikviu. (Raccoon.city)
Súvisiace novinky
Zemřel režisér František Filip
Ve věku 90 let zemřel český režisér a scenárista František Filip. Zprávu o úmrtí plodného tvůrce televizní produkce přinesla Česká televize. Absolvent pražské FAMU má k dnešnímu dni na svém kontě na… (viac)
V tomhle obyčejném pavlačovém domě se psaly dějiny českého národa. A divák byl při tom. S laskavostí sobě vlastní natočil velezkušený režisér František Filip jeden z legendárních seriálů a se stejným přístupem sepsala dvojice Daněk/Otčenášek scénář k němu. Odvíjejí se v něm osudy nájemníků jednoho pražského domu, kteří prožívají své obyčejné radosti a strasti v předválečné a posléze válečné době. Jejich nesmírné vlastenectví dokázalo bojovat proti fašistickým utlačovatelům, a ačkoliv v pěti dílech neopustíme dům a nezbavíme se úsporného divadelního pojetí, tak si troufám tvrdit, že je na co se dívat a co prožívat, sice zprostředkovaně, ovšem perfektními českými herci. Herec, který v tomhle seriálu nehrál, jako by nebyl. Sešla se tady opravdová elita českého herectví. Z těch služebně starších nesměli chybět Hlaváčová, Abrhám, Adamíra, Větrovec, Vala, Libíček, Čepek, Moučka, Menšík, Sovák, Medřická, Myslíková, Vinklář, Somr a mnozí další. Herecká omladina měla zastoupení v budoucích velkých talentech, a dejme tomu v jejich nástupcích či následovatelích, k nimž patřil především Hanzlík, Hrzán, Trejtnarová, Postránecký nebo Obermaierová. Ti všichni se sešli v Bagounově ulici pod jednou střechou, pod kterou se držela soudržnost a utvořil se silný národní duch, který proti nastupující fašistické moci vzdoroval po svém. Někdy s humorem, a někdy se slzami v očích, ale vždy to bylo to hrdé češství. Seriál staví na naprosto dokonalých a propracovaných charakterech jednotlivých postav, které jsou nad to mistrně zahrány a není zde k vidění jediný slabý herecký výkon. Za pozornost stojí skvělé vystižené doby, o které se zasadil renomovaný architekt Jan Zázvorka. Divák se sice nedostane exterierně dál, než na ulici před domem, ale je to dobře zvládnuté. Oproti tomu nelze chválit interiéry bytů jednotlivých partají, které přece jen nezakamlufují svůj studiový ráz. František Filip, který se poté stal vyhledávaným seriálovým tvůrcem pro svoji kvalitní řemeslnou režii a vynikající práci s herci, se na dlouho vzdal filmové režie, ačkoliv měl za sebou kritikou uznávanou filmovou komedii "Utrpení mladého Boháčka", a upsal se televizi. V televizní tvorbě uplatnil svůj cit pro příběhy, jimž vtiskl opravdovost a řemeslnou zručnost. Přes výborně napsaný scénář mě v něm zarazilo pár nedostatků. Např. Eva Trejtnarová hraje náctiletou naivku a byla to jedna z mála postav, která kazila dojem, zvláště když herečce v té době bylo 25 let(!) a na náctiletou opravdu nevypadala. Také jména z řecké mytologie, která pro své syny vybral nerudný pan radní Nerudný ztvárněný skvělým Milošem Nedbalem, nebyla zrovna to, co příběh potřeboval a zkrátka to nějak rušilo. Rozjezd seriálu vlažnější. V prvním díle se především řešila trafika stojící před domem, která odporovala určitým politickým názorům a stala se terčem sváru, a vedle toho se divák postupně obeznamoval s nájemníky domu a jejich rozličnými charaktery. Od dalších dílů se to rozjelo a přidalo se na dramaticky vystavěných a vyhrocených situacích, kterých nebylo zrovna málo. Kvalitně udělaný seriál, který ocení milovníci lidských příběhů podložený mimořádnými hereckými výkony elity českého herectví. A myslím, že nebude mnoho těch, kteří jej ještě neviděli a přibude mnoho těch, kteří se zase na něj rádi podívají. Mé hodnocení: 80% () (menej) (viac)