The Twilight Zone

Viděl jsem náhodný výběr ze všech pěti sérií (ze čtvrté hodinové tedy jen jeden) a i když by průměr hodnocení jednotlivých dílů do plného nešel, obecně jsem ze seriálu, jeho záběru a atmosféry dost nadšený. Miluju černobílý formát a hodně se mi líbilo uchopení celého projektu, včetně vstupování jeho tvůrce do příběhů. Zamýšlený mix sci-fi, horroru, fantasy a mrazivého podivna se prostě povedl. A jako příjemný bonus několik známých herců v hodně mladém provedení. (28.09.2021)

(59/156) Nadčasová... magická... fascinující... plná temna, fantazie, osudovosti, někdy i poezie... nesoucí diváka na vlnách pohltivé atmosféry krátkých příběhů do jiných dimenzí existence lidského bytí a tohoto světa... dávající televizi, stejně jako hororovému a mysterióznímu žánru zcela nový rozměr... s celou studnicí jedinečných, malých velkých filmových zážitků pro diváky a rovněž studnicí velkých podnětů k inspiracím pro celé generace budoucích tvůrců. Taková je ZÓNA. *** Nikdy bych nevěřil, že se s takovým nadšením zadívám do amerického seriálu, vlastně se mi téměř příčí použít ono dnes tolik oblíbené a všude sprofanované slovo seriál, pod nímž si obvykle představím v první řadě stupidní telenovely, trapné sitcomy a nekonečné pohádky pro dospělé z produkce současných komerčních stanic. Takže napíšu, že jsem se postupně zadíval do této neobyčejné sbírky filmových žánrových povídek z přelomu 50./ 60. let, doprovázené pokaždé pěkně napsaným komentářem průvodcem a hlavním tvůrcem Zóny Rodem Serlingem, a jsem nadmíru spokojen. Také překvapen, jakými nadčasovými scenáristickými i filmařskými nápady oplývali američtí televizní tvůrci v dobách drobných černobílých přijímačů. Úroveň těchto krátkých filmů dosahuje nejednou stupeň obrovské tvůrčí geniality, a byť se v tak rozsáhlé sbírce najdou samozřejmě kousky pro mě osobně jednou lepší a jindy zas trochu slabší, ty geniální a nezapomenutelné u mě rozhodují o výjimečnosti celku, který si jiné hodnocení, než plný počet dle mého názoru nezaslouží. *** Osobní TOP 10 epizod (řazeno chronologicky): And When the Sky Was Opened (S01E11), Elegy (S01E20), A Stop at Willoughby (S01E30), A Hundred Yards Over the Rim (S02E23), The Obsolete Man (S02E29), It's a Good Life (S03E08), The Midnight Sun (S03E10), Five Characters in Search of an Exit (S03E14), Valley of the Shadow (S04E03), An Occurrence at Owl Creek Bridge (S05E22) (21.04.2021)

V některých případech zastaralé a obehrané už v době vzniku a ve své tendenci udílet moralistická kázání otravně pompézní, což by snad tolik nevadilo, kdyby ty udílené morální lekce nebyly po uplynulých desetiletích tak nějak dědoučkovsky samozřejmé a ve své překonané progresivnosti nesnesitelně samolibé. Nutno sledovat zhruba stejně naléhavě jako číst manifesty o zlu nevolnictví. Jako fajn, pokud se člověk chce chlubit, že to viděl, ale ta opravdu podnětná povídková tvorba se dneska odehrává jaxi někde jinde, žáno. (24.06.2019)

Twilight Zone nejsou jen černé historky, je to něco jako americká verze Erbenovy Kytice. Lidé jsou opakovaně nepřiměřeně trestáni za zprotivení proti osudu, za aroganci, snahu získat něco víc, odmítnout určený směr. Místo série křesťanských hodnot tu dominuje víra v americký sen a sebedefinici ve jménu jeho naplnění. Přitom ale ne ve smyslu aktivní propagandy těchto hodnot, Serling byl naopak vnímaný jako progreaivní tvůrce a opak konzervativce. Jde spíš o vžitou víru v pracovitost a přiměřenou odměnu, kterou si možná při psaní scénáře ani neuvědomoval. Nakonec, při méně politickém čtení, jde většinu zápletek vnímat jednoduše jako vrozený strach z nekontrolovaného individualuzmu - ne ve smyslu "individualizmus je zlý", ale "nebezpečný a nejistý", což je nakonec vnitřní strach mnoha lidí - možná tím spíš těch, kteří v individualizmus věří. V nějaké z epizod Twilight Zone se hrdinové dočkají trestu za přílišnou aktivitu i pasivitu, zvědavost i apatii, hlasitost i tichost, introverzi i extroverzi - prakticky za vše, čímž může být člověk definován, se v Twilight Zone dočká trestu, což by mohlo být vnímáno jako vrcholně cynické, ale právě proto volím ono připodobnění k Erbenovi, který nakonec taky končí u toho, že je člověk potrestaný prakticky za vše, čím nějak nabývá na jedinečnosti. Je taky vtipné, kolik historek je založeno na pointě, jak špatně se člověk má, když se mu splní všechna přání - v jedné je to doslova peklo, čili opak trestu je ještě větší trest. Rozhoduju se pak nečíst to jako pamflet vybízející k tomu "nečinit volby" ani potřít kritiku reálného kapitalismu (několik kusých epizod, především A Stop at Willoughby, nabízí možná nevědomky dokonce tvrdou kritiku kapitalismu), ale naopak sebereflektivní pochopení, že jakákoliv volba má své následky a měli bychom se naučit s tím počítat a přijmout to. Škoda, že se to vše manifestuje pořád v rámci amerického nukleárního systému, určitou bariéru Serling nedokázal překročit a jeho bajky vždy zůstávají uvnitř, neumí se na věc podívat opravdu zvenčí a neumí nabídnout pohled na svět, který přesahuje mantru USA. Samozřejmě je při podobných čteních taky třeba brát v potaz, že jde o víc než půlstoletí starý seriál - jsme dnes celkem jinde. Jako určitá časová kapsle je to ale fascinující. Některé epizody jsou samozřejmě trochu naivní, jiné absurdní, ale některé si v sobě zároveň zachovávají kus univerzálního tápání. Je to nepochybně fenomén a jeden z nejvlivnějších televizních produktů - určitě stojí za pozornost. Žádná další z podobných antalogií, co znám, od Věřte nevěřte po Black Mirror, každopádně nedokázala zdaleka totéž. (16.06.2020)

Úspěšný a kvalitně natočený mystery seriál s hlubokým ponorem do jiných světů, který je i pro dnešní diváky velkou výzvou a zárukou nevšedních zážitků. A právě černobílá klasika tomu dodává ten pravý punc tajemna. Příběhy jsou nápadité a rozuzlení překvapivá. "To nejlepší bývá oku skryto. Je na každém jak dobře se dívá." (12.09.2022)