Memento

Jak jsem čekal. Konec tomu sice dává punc geniality, ale musel jsem se dost nutit, abych to dokoukal do konce. Nejspíš je to tím, že mi byl hlavní hrdina celou dobu dost ukradenej a backward styl se mi brzo okoukal, protože jinak mi to (samozřejmě až na promakanost scénáře) nepřišlo nikterak zajímavý. (13.08.2008)

Nejlepsi film Christophera Nolana, ktery je vyborne promysleny a skvele zahrany. Film vas donuti vsechno pozorne sledovat, protoze jakmile vam utece nejaka malickost, tak je mozny, ze se ve filmu ztratite. Guy Pearce, popsanej po celym tele a se ztratou kratkodobe pameti to zahral hodne dobre a hlavne hodne presvedcive. Jen by me zajimalo, jesli by film byl tak poutavej i kdyby se neodehraval pozpatku, protoze pak si myslim, ze by to byl jen prumer. Ale to je co kdyby, takze takle to je proste jeden z nejoriginalnejsich thrilleru a mistrovske dilo. (07.05.2005)

Ten nejšílenější a nejdivnější thrilller v nejlepším smyslu slova. Úžasný klaustrofobicko-paranoidní zážitek. Christopher Nolan už ve svém prvním velkém filmu ukázal světu dřímající genialitu ve svém nitru a představuje mistrně naaranžované a šokující představení, které nemá v žánru thriller obdoby. Guy Pearce si konečně našel tu "svou" roli (kterou později našel znovu v Proposition) avšak i přesto jej dokázal zastínit někdo jiný - Joe Pantoliano. Ten podává již poněkolikáté svůj životní výkon a když se objeví na obrazovce, strhává na sebe veškerou pozornost. Scénář je velice umně napsán a dokáže stupňovat napětí a děj v přesně opačném pořadí, než u veškeré konkurence. Divák prožívá vlastně něco podobného, jako hlavní hrdina. Pomalu aby si začal psát poznámky co už se vlastně stalo, i když se to prakticky ještě nestalo. Mistrovské dílo. (06.05.2008)

Když se váš život stane point-and-click adventurou a vy se zas a znovu ocitáte na neznámých místech, kde se s pomocí předmětů, které máte u sebe a okolo sebe snažíte zjistit, co dělat… Jediným „úložištěm dat“ je pro Leonarda jeho vlastní tělo (nikoliv mysl), na které si nechává tetovat důležité informace (extenzí jeho těla pak představuje polaroid, kterým si fotí osoby vstupující do jeho života a který tudíž nahrazuje jeho vizuální paměť). Jeho identita se zakládá pouze na tom, co si zapsal a co může být interpretováno v rozporu s původním významem, což je dnes, v době, kdy své životy necháváme řídit chytrými telefony, možná ještě relevantnější téma než na přelomu tisíciletí. Vyjádření nejistoty ve vztahu „self“ k sobě samému i k vnějšímu světu tvoří pouze jednu z inspirativních rovin Nolanovy ambiciózní aktualizace noirových konvencí pro (post)moderní éru (dobře mu k tomu posloužily formálně neotřelé snímky evropské modernistické kinematografie). Cílem režiséra bylo dostat nás do pozice člověka bez krátkodobé paměti. Vyprávěcí hledisko je po celý film fixováno na Leonarda. Vidíme a slyšíme pouze to, co vidí a slyší on. Hrdina si nepamatuje, co se stalo před pár minutami a kvůli nechronologickému vyprávění to nevíme ani my. Celkový obrázek si ovšem můžeme složit snáz než Leonard, neboť známe budoucnost. K následkům událostí postupně přiřazujeme jejich příčiny a dění si v hlavě snažíme uspořádat v chronologickém pořádku, což je o něco náročnější myšlenkový proces, vyžadující uplatnění odlišného schématu než v případě vyprávění běžícího klasicky z bodu A do bodu B. Práci nám na druhou stranu usnadňuje linearita filmu (čímž se Memento liší od Sledování se scénami v přeházeném pořadí). Jednotlivé scény v barevné i černobílé příběhové linii na sebe navazují. První akorát běží pozpátku a druhá klasicky (a třebaže se tváří jako objektivnější záznam reality, obsahuje ne tak docela spolehlivé flashbacky), takže se ve finále, nápadně připomínajícím začátek a upozorňujícím tím na bezvýchodnou zacyklenost Leonardovy situace, protnout. Obě linie se zároveň v mnohém doplňují a pomáhají nám poměrně brzy pochopit protagonistovu situaci i jeho cíl. Kdyby Memento běželo chronologicky, přijde o podstatnou část svého tajemství, rozplétání záhady bude mnohem menší výzvou a témata vzpomínání, zapomínání a plynutí času nebudou „vtělená“ přímo do struktury filmu. Složitost vyprávění jinými slovy není samoúčelná, nýbrž směrodatná. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Martinius, Hannah1971, Maghasius (26.07.2017)

Takže kde jsem to byl? A, teda, u málokterého filmu je divák nucen tak moc dávat pozor na souvislosti jednotlivých scén, jako v Mementu, filmu, který dává slovu retrospektiva zcela nový význam. Přitom nejde o nějakou intošskou pózu typu Lynch, ale vše má svůj jasný poznatelný význam. Já jsem díky své neskonalé inteligenci film pochopil napoprvé, což filmu trochu ubírá pro další sledování, proto "jen " 4*. Ale jsem rád, že nikoli samoúčelná originalita ještě nezemřela. (02.03.2007)