Kto sa bojí Virginie Woolfovej?

"Now, I think we've been having a real good evening, all things considered. We sat around, we've got to know each other, and we've had fun and games." Vynikající drama M. Nicholse v němž není místo pro pokerové hráče, poněvadž se zde hraje zásadně jen s odkrytými kartami. Na taktiku či strategii není čas, jelikož při slovních "hrátkách" mezi manželskou dvojicí (Taylor, Burton) je na programu spíše tvrdost, švih a přesně mířené slovní údery. Nenávidí a urážejí se tolik let, že už si paradoxně život jeden bez druhého ani neumějí představit. Od mladého manželského páru, jenž k nim přišel na návštěvu, bylo velmi bláhové myslet si, že se do sítí, jež po sobě jejich hostitelé vrhají, také časem nechytí :-) Nebudu zastírat, že jsem od filmu očekával hodně... takhle vysoko jsem ale nemířil. Snímek se rozjíždí pomaleji, a i když mu nechybí jízlivý humor, na síle nabývá hlavně až s nastupujícími a stále razantnějšími vzájemnými výpady mezi ústřední dvojicí, při nichž se upřímnosti rozhodně meze nekladou. Bravo všem, kteří se na broušení tohohle klenotu podíleli! (03.01.2005)

Satira na manželstvo? Ostrosť charakterov schopných zabodnúť do najhlbšieho vnútra? Neľútostná sonda do spustošeného partnerského života? Toto dielo sa nedá nazvať ináč než unikátnou a zároveň bolestivou jazdou po zákutiach ľudskej psychiky sprevádzanou mučivými výčitkami, bezohľadnosťou či samotou. Elizabeth Taylor zožala slávu svojou samoľúbou Kleopatrou, ale postava vnútorne roztrieštenej Marthy ju v mojich očiach vyzdvihla na piedestál absolútnej hereckej dokonalosti. Kde inde by sa mohla táto šialená hra "kto komu viac ublíži" odohrávať, ak nie v jednom rodinnom dome, ktorý sa stáva akýmsi medzníkom pri nazeraní do zatrpknutých pováh a vnáša do ich pochmúrneho života nenávisť? Ani jedna z postáv mi po strhnutí jej rúcha nedovolila vydýchnuť a až sa mi nechcelo veriť, akou rôznorodosťou povahových segmentov oplývame pri neočakávanom predostrení našej duše. Silný filmový zážitok, ktorý sa do mňa zaryl na veľmi, veľmi dlhý čas. (24.04.2011)

Je to šialené, neurotické, znervózňujúce... ale fantasticky zahraté. A aj keď to vyzerá, že jediné hviezdy budú Burton a Taylorová, veľmi ma svojím výkonom prekvapila "žaba" Sandy Dennis, na ktorú som spočiatku pozerala ako na jej postavu - hlúpučkú naivku - ale toho Oskara za vedľajšiu úlohu si plne zaslúžila. (21.06.2007)

Těm, kteří hlásali, že Elizabeth neumí hrát a je sotva něco víc než našlechtěná loutka, uštědřila Liz slušný kopanec. Richard Burton jí v tom pomáhá více než zdatně a člověka z toho všeho tísní ještě víc pomyšlení, kolik do svých rolí tihle dva dali ze svého reálného života. Segall a Dennisová jsou více než dobří, ale nemůžou nic dělat se skutečností, že tohle je srdcervoucí a duširvoucí koncert dua Taylorová-Burton. Šokující? Absurdní? Pokud je šokující a absurdní životní realita, tak nesporně. (24.07.2007)

„Dostáváš ze mě to nejlepší, lásko“. Přes pár „zcela nevinných společensko-konverzačních her na rozehřátí“ v podobě „vojeď hostitelku, pokoř hostitele, nachytej (své) hosty...“ se nakonec dostáváme k té nejdůležitější, (která se ostatně po celou dobu vznáší ve vzduchu) a to sice „(náš) život (existence) resp. soužití“. I přes nespornou (do očí bijící) kvalitu, kdy i „slepý“ musí chtě nechtě zaznamenat fakt, že ústřední duo E. Taylor-R. Burton hraje jako o život (kdy se navíc člověk neubrání myšlenkám, kolik si toho „vypůjčili“ ze soukromého života) a bezbřehou nápaditost hraničící (téměř) s genialitou (prosím nebrat jako lacinou frázi) kameramana H. Wexlera, nedokážu zcela vypudit myšlenku resp. holý fakt, že tomuhle by mnohem více slušela divadelní prkna. Přičemž, že bych si to (rád) (do)přál se stejnou úsřední sestavou (čtyřlístkem), je snad zbytečné dodávat. p.s. byť toto téma bylo bezesporu nejvíce aktuální v době svého vzniku (kdy muselo nutně (v řadách američanů) působit jako rozbuška, neboť se jedná o „rozcupování jejich snu v přímém přenosu“), o nadčasovosti a stálé aktualitě daného tématu netřeba pochybovat, neboť přesah v podobě existenciálního rozměru mezilidských vztahů je stále aktuální. Nebo vy nemáte ten pocit? 80% (27.09.2012)