Sex v meste

Sex ve městě je úžasný seriálový klenot skrytý za značkovými šaty a nemožně drahými Manolkami... Proto do něj většinou proniknou jen ženy. A to je velká škoda. Chlapi by se z tohohle seriálu totiž mohli hodně učit. Kupříkladu já se naučil moc. A o čem? Přece o vztazích, protože o nich to je. A co mě naučil? Že jsou ty, které vás otevřou něčemu novému a exotickému, ty, které jsou staré a známé, ty, které vyvolávají spoustu otázek, ty, které vás přenesou do nečekaných míst, ty, co vás dostanou daleko od místa, kde jste začali, a ty, co vás přinesou zpět. Ale že ten nejvzrušivější, nejnáročnější, nejvýznamnější vztah je ten, co máte se sebou samým. A pokud najdete někoho, kdo miluje to já, které milujete, tak to je potom opravdu báječný... Ústřední čtveřice dam je úžasná, každá z nich je výjimečná, tak odlišná od těch dalších, a přece všechny (ač některé si to nepřipouštějí) hledají totéž. Lásku. Směšnou, náročnou, stravující, lásku, kdy jeden bez druhého nemůže být. A hledají ji tak poutavě, vtipně, romanticky i kýčovitě, že jakmile tomu přijdete na chuť, není cesty zpět. (13.05.2007)

Pro mě je to totiž jako fantazy. Věřím, že takhle by si nějaká žena mohla žít někde v jiný galaxii, stejně tak jako věřím, že v jiný galaxii může být Thor. Jsou to čtyři ženy, každá jiná, který si žijou krásnej život a jejich problémy sou většinou dost povrchní a právě proto se na to ráda dívám. Reality mám dost a dost ve svém vlastním životě. (21.03.2014)

na mě je tady příliš feminismu. až opravdu hodně (a v těch chlapskejch humornejch seriálech je na mě zase příliš maskulinismu, asi jsem hermafroditista). a ani představitelky hlavních rolí se mi nijak zvlášť nelíbily. prostě jen obyčejný hollywoodský vychrtliny s hladovým vlčím výrazem ve tváři. a humor sice občas dobrej, ale až příliš často až neuvěřitelně strojenej a křečovitej. Navíc, vulgarismy nemusím ani ve vlastním životě, natož v televizi od žen, který by mělyx aspoň nějakou tu úroveň přeci jen snad mít. (13.12.2005)

To jsem takhle jednou - psal se 18. prosinec 2012 - přepínal v noci kanály na televizi, jak je mým oblíbeným zvykem, když jsem na Prima Love náhodou narazil na 20. epizodu 6. série Sexu ve městě, neboli na závěrečný díl celého seriálu, kterým se uzavírá předchozí vývoj osudů všech seriálových postav a v němž dojde naplnění ono shakespearovské "konec dobrý, všechno dobré". A tehdy mi to došlo - vědomí, že tohle je přece už strašně dlouho můj oblíbený seriál, který mám rád a na který koukám už tolik let, až se tomu nechce věřit. Konkrétně to bude něco kolem 11-12 roků, ale to je vedlejší - tenhle seriál se mým životem táhne už tak dlouho, a sledoval jsem ho s tolika lidmi na tolika místech, až se stal zcela nedílnou součástí určité etapy mého života, a nyní bych opravdu rád napsal, že ho vážně chovám v oblibě, a kdykoli na něj v telce narazím, tak jako třeba dnes, rád zhlédnu libovolnou epizodu - přičemž ta závěrečná je opravdu skvostná a nezastírám, že jsem byl při ní naměkko, ačkoli jsem ji už viděl v minulosti, a dost možná i opakovaně. Ostatně celou řadu epizod - díky jejich neustálému reprízování v televizi - znám už skoro nazpaměť, ale to v mým očích pouze posiluje až familiérní vztah, který jsem si k tomuto seriálu vypěstoval. A ačkoli jsem se při jeho sledování mnohokrát neubránil pocitům trapnosti, jako celek ho velkoryse vnímám jako odzbrojující a nesmírně zábavnou podívanou, která mě dost možná naučila milovat New York. Mimochodem, nejradši mám stejně Charlottu. (18.12.2012)

Tuhle zrůdnost se mi podařilo z paměti celkem zdárně vytěsnit, avšak osud je mrzká děvka a nedávno mi do zrakového ústrojí narazila jakási oslavná óda na toto nesvěží dílo, kde se převážně operovalo pojmy jako „boření stereotypů“, „emancipace“, „láska“, „humor“ etc. (a nebylo to poprvé, co jsem něco takového zahlédla, výše zmiňovanými pojmy milci Sexu ve městě operují rádi a často). Vzpomínky se vyvalily jak Kraken z hlubin a mně začalo cukat levé oko. Budiž komentář. Doznávám, že seriál jsem neviděla celý (a ani to nemám v úmyslu) a znám z něj de facto pouze zlomky, zahlédnuté při dávném přepínání z Velké noční hudby na jiné programy – pravda, občas byly ony zlomky tak mocně WTF, že jsem vydržela nevěřícně zírat až do konce. Boření stereotypů? Celkem by mne zajímalo, jak by to měl Sex ve městě dělat, neb jestli např. stereotyp „ženský jsou krávy, řešící věčně věků akorát chlapy, hadry a boty“ vyvrácí tím, že přesně takové krávy ukazuje, je to buď meta-meta humor, který jsem nepochopila, nebo prostá pitomost (přikláním se k druhé variantě). Emancipace? Co ty čtyři příšerné stvůry dělají emancipovaného? Pouze žvaní (o oblečení, obuvi, sexu a divných mužích), nakupují, občas jdou na party, sem tam se s někým vyspí…to je opravdu emancipace jako blázen, všechna čest, sufražetky by blahem omdlévaly. Mimochodem, sice mají všechny zaměstnání, avšak pracovat jsem je neviděla. Vrcholem je novinářka, které nájem luxusního apartmánu na Manhattanu (nebo kde) platí JEDEN sloupek týdně. Scénáristům zjevně unikl důležitý fakt, že práce polidštila opici. Třeba by to se zdejšími čúzami taky vyšlo. Láska? Pchá! Ve světě Sexu ve městě nic takového neexistuje. Pouze chtíč bez vášně a touha vlastnit z rozmaru. Humor nedetekován. Trapnost ano, takřka neustále. Zdejší adorace bezbřehého konsumerismu mne sice nevytáčí doběla – dobrá, mít prostředky jako hrdinky seriálu, tak nakupuji také, sice spíše otroky a obohacený uran než osmapadesáté škorně s podpatkem, leč každému, co jeho jest – ovšem ani mne neustálé opájení se shromažďováním nikterak neoslovuje, ba mě dost otravuje. Když to shrnu, je pro mne Sex ve městě pohled do prostředí, které se mi hnusí takřka v každém aspektu a zdatně mi připomíná strašidelné momenty, kdy jsem jako docela malé Sadako občas nakouklo do kuních magacínů typu Kozopolitan a pak se v duchu upřímně modlilo, ať osoby z lesklých stránek prochapadlo nikdy nepotkám. (21.08.2012)