Sex v meste

Seriál o bohatých starých dievkách z New Yorku, ktoré sa správajú ako homosexuáli. Feministická blbosť. Carrie, Samantha, Miranda a Charlotte, jedna nesympatickejšia ako druhá. Najradšej by som ich všetky poriadne prefackal. "Sex v meste" je filmársky dobre odvedená práca, ale tá téma a zameranie ma vždy rozčulovali. ** (14.03.2008)

Vynikající seriál, který (ano, cituji tak trochu záměrně Vesničku mou střediskovou) nastavuje zrcadlo nechápajícímu, omezenému českému samci, zblbnutému obavami, že ta emancipace už nám mlátí dole na vrata. Ne, což i při tom, jak moc nesnáším feminismus a jak moc si myslím, že muži a ženy jsou zásadně odlišné bytosti, nemohu nevidět, že tenhle seriál tuhle čtyřku třicátnic a jejich životní styl NIJAK neglorifikuje, ale spíše pobaveně, s odstupem a pochopením přibližuje, komentuje a hladí?? Zkrátka další ze seriálů americké (konkrétně vynikající HBO) dílny, který se nehodí do krámu vykladačům zlatých (ve skutečnosti Rodinnými pouty a podobnými lejny zasmraděných) českých ručiček. Jedna (ale ne úplně celá) hvězdička dolů za přece jenom jistou zdrátu tempa v sériích 4-6. (17.08.2007)

Jedna baba je nymfomanka, která až zestárne, nikdo jí nebude chtít, druhá je upjatá rozvedená panička, třetí neschopná obětovat trochu svobody, když má s někým žít. A Carrie? Vykládá teorii sexu a hledá toho pravého, ale sama si to vždycky zkazí tím, že si není jistá. Tři ze čtyř hlavních hrdinek svůj nový objev podezřele často zavrhnou při první mírné kolizi a nejspíš se snaží divačkám vnuknout představu, že je možné prosouložit se k dokonalému vztahu. Žádná z nich nemá budoucnost, ale jsou v tom celkem zábavné. Zvlášť Samanta (paradoxně ta nejsnesitelnější z nich), tu neukazujte dětem. (03.02.2004)

To jsem takhle jednou - psal se 18. prosinec 2012 - přepínal v noci kanály na televizi, jak je mým oblíbeným zvykem, když jsem na Prima Love náhodou narazil na 20. epizodu 6. série Sexu ve městě, neboli na závěrečný díl celého seriálu, kterým se uzavírá předchozí vývoj osudů všech seriálových postav a v němž dojde naplnění ono shakespearovské "konec dobrý, všechno dobré". A tehdy mi to došlo - vědomí, že tohle je přece už strašně dlouho můj oblíbený seriál, který mám rád a na který koukám už tolik let, až se tomu nechce věřit. Konkrétně to bude něco kolem 11-12 roků, ale to je vedlejší - tenhle seriál se mým životem táhne už tak dlouho, a sledoval jsem ho s tolika lidmi na tolika místech, až se stal zcela nedílnou součástí určité etapy mého života, a nyní bych opravdu rád napsal, že ho vážně chovám v oblibě, a kdykoli na něj v telce narazím, tak jako třeba dnes, rád zhlédnu libovolnou epizodu - přičemž ta závěrečná je opravdu skvostná a nezastírám, že jsem byl při ní naměkko, ačkoli jsem ji už viděl v minulosti, a dost možná i opakovaně. Ostatně celou řadu epizod - díky jejich neustálému reprízování v televizi - znám už skoro nazpaměť, ale to v mým očích pouze posiluje až familiérní vztah, který jsem si k tomuto seriálu vypěstoval. A ačkoli jsem se při jeho sledování mnohokrát neubránil pocitům trapnosti, jako celek ho velkoryse vnímám jako odzbrojující a nesmírně zábavnou podívanou, která mě dost možná naučila milovat New York. Mimochodem, nejradši mám stejně Charlottu. (18.12.2012)

Těžko přetěžko hodnotit, neboť seriál je proměnlivý tak jako život, jako jeho tvůrci a jak jde čas... Ale čtyři hvězdy už jen za tu pointu myslím mohou býti spravedlivé... :-) . . . Neboť ty čůzy, ty postmoderní velkoměšťačky nelze než si (za)milovat. A zároveň dík tomu taky vědět: Pozor pánové! Je lepší ženy milovat, než se s nimi trápit... ;-) . . . Takového zkrátka do života raděj nikdy NIC! I když možná žít v NYC...(?)... ;o))) - - - P.S. A kdo by si snad myslel, že podobného fenoménu dohledáte jen někde v hlubinách Nového Yorku, věřte nevěřte - leč igi B. fakt v dobách lehce dávno minulých >něco takového< vskutku osobně(!) znal. Bez následků... ;o) (09.10.2005)