Réžia:
Kaige ChenKamera:
Changwei GuHudba:
Jiping ZhaoHrajú:
Leslie Cheung, Fengyi Zhang, Li Gong, You Ge, Qing Xu, Wenli Jiang, David Wu, Dan Li, Pu ZhouObsahy(1)
Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, vyprávějí tvůrci příběh o přátelství mezi představitelem ženských rolí v Pekingské opeře Čchengem Tie-i a jeho hereckým partnerem Tuanem Siao-lou. Pevný vztah mezi muži naruší až dívka, která se stane ženou jednoho z nich. (Literární noviny)
Videá (1)
Recenzie (49)
Dalo by se sofistikovaně promlouvat o bohaté interní symbolice, o tom, kterak se ve filmu vrství, rozvádějí a opakují variace na základní motiv z titulní opery v několika rovinách a v různých kontextech, jen aby se to všechno v závěru s brutální efektivitou střetlo v jediném bodě - ale v mém případě onen jediný bod reprezentoval bezchybný 'zásah na komoru', pročež mi tváří v tvář Konkubíně tak nějak docházejí slova. Tenhle film mě asi před rokem obrátil naruby a rozebral na součástky takovým způsobem, že jsem doteď neposbírala všechny šroubky a kolečka. Jeden až tři framy z Farewell My Concubine bohatě stačí k tomu, aby se mi všechny ty dojmy a emoce, co se mnou mávaly po jeho zhlédnutí, znova a s plnou parádou nahrnuly do hlavy. Patřím sice k lidem, co se nechají rádi a snadno dojmout, ale čím víc o tom přemýšlím, tím jsem si jistější, že *tohle* se mnou v posledních x letech žádný jiný film neudělal. Farewell My Concubine je neuvěřitelně intenzivní divácký prožitek - a poměrně vzácná připomínka toho, co film - tu a tam - doopravdy dovede. ()
Zvláštní film z velmi specifického prostředí čínské opery na jejíž velmi exotický ráz jsem si musel zvykat skoro celou stopáž. Naštěstí je s psychologií a vývojem postav svázána natolik, že postupně připravuje bolestný a působivý závěr, v němž vychází najevo metaforický význam tradičních masek a líčidel, zakrývajících lidskou tvář i celkovou identitu. Z tohoto hlediska jde o inteligentní a esteticky vytříbené dílo, které stěží najde podobné zpracování tématu. To, co však narušuje dojem soudržnosti i intimity je zvolený žánr historické fresky, jež bohužel tlačí drásavé události k povrchnosti a občas i nepřehlednosti. Samozřejmě jde o velmi nekonvenční a vizionářský obraz nedávného vývoje Číny, ale vadilo mi jak se tu byla naprostá originalita a tradiční čínské postupy s hollywoodskou snahou o efektnost, rozmáchlost a zkratkovitost, která začíná převládat v druhé polovině, která naštěstí vrcholí v nezapomenutelném závěru. ()
Z meho pohledu jednoznacne zklamani, mozna za to muze zdejsi totalne premrstene hodnoceni, diky kteremu clovek ocekava buhvijaky masterpiece a dostane se mu neceho viditelne pod urovni filmu reziserova kolegy Yimou Zhanga. Kaige Chen tak temer 3 hodiny vyplytval na analyze dvojice tezce nesympatickych hercu cinske opery. Nazorny priklad toho, ze jakmile jde o divadelni sferu, je temer zaruceno, ze ti lide jsou mentalne labilni extravagantni pritepleni klauni. Nejsympatictejsi postavou snimku tak zustava zdejsi stetka Gong Li, ale i ta jede pod hranici sveho standardu. Narozdil od jejich trademark filmu se Zhangem, ktery si ji hyckal, zde neni stred deni ve kterem muze zarit, ale je k ni pristupovano jako k bezne herecce, jedne z mnoha. Snaha o vytvoreni neceho epickeho ala "To Live" od Yimou Zhanga zorbazujici situaci v Cine afektovane zmenami rezimu je ocividna, zustava ale jen u te snahy. Prestoze to ma sve momenty, je to spise prumerny kus. 5/10 ()
Život – masky – divadlo. Vztah herců k čínské opeře a čínské opery ke zbytku společnosti během pěti dekád čínské historie. Barevností a kompozicí záběrů úchvatný počin, jehož délka vůbec není na škodu. Naopak, teprve po hodině jsem uvyknul odlišnému kulturnímu prostředí a začal pronikat do příběhu. Historická fakta nechybí, ale jsou méně důležitá než atmosféra té které éry a význam opery v ní. Pro úvodní trénink budoucích umělců a závěrečné brutální potlačení jednoho divadla jiným (komunistickým) nezůstává obrazově poetický film nic dlužen ani pověsti Číny coby drsné krajiny. 80% Zajímavé komentáře: Bluntman, Renesco, Aleister ()
Jsem si jistej, že kdyby Pekingská opera nezněla jako házení hrnců po mrouskajících kočkách, užil bych si tenhle film o dost víc. Bohužel, ať jsem se snažil sebevíc, Pekingská opera mým uším jako házení hrnců po mrouskajících kočkách zní, a říct, že jsem si ji tak nedovedl plně vychutnat, by byl eufemismus. A protože hudební složka je v Konkubíně stěžejní i pro vyprávění, nedovedl jsem se přes ni dost dobře prokousat k příběhu a postavám. Tu epickou queer ságu o neopětované lásce, zradě a turbulentní moderní historii Číny jsem tak sice zaznamenal, ale neprožil. Kdybych měl znovu sáhnout po nějaké sáze z Číny 20. století, mrknu znovu na Huo zhe. ()
Galéria (18)
Fotka ©
Zaujímavosti (3)
- Úplně první čínský film, který získal Zlatou Palmu v na Filmovém Festivalu v Cannes. (Kulmon)
- Jackie Chan dostal nabídku hrát hlavní roli kvůli jeho vlastnímu dětskému zážitku z pekingské opery. Chan to ale odmítl v obavě, že se ve filmu objevuje homosexuální tematika, která by poškodila jeho reputaci. (Kulmon)
Reklama