Profesionáli

Mám radši Dempseyho a Makepeacovou, tahle parta vyznává jiný styl práce, ačkoli charakterově by si mohli tykat. Vybourání klišé nastává s příchodem těžce charismatických hlavních hrdinů a jejich ještě více nabušenho šéfa. U zápletek je řešení logiky a pravděpodobnosti velkou chybou, což nevadí v konkurenci se současnou vyšetřovací bandou, tihle klasici by je mohli školit. (13.12.2005)

Jejich jména zná snad každý, titulní skladba je dnes už klasická a Ford Capri je nádhernou zhmotnělou vzpomínkou na dobu, kdy ještě amíci dělali alespoň hezká auta - přesně v duchu seriálu - ve své době špička a dnes zlatá klasika. A narozdíl od jiných mě Profesionálové neomrzí ani při desáté repríze, spíš bych řekl že čím jsem starší, tím je mám raději. 90% (08.04.2003)

Jedna ze starých seriálových klasik. Ústřední duo z nadhledem a pohotovostí za dohledu charizmatického šéfa úspěšně likviduje nejednu zločineckou nebo teroristickou organizaci Je pravda, že zápletky se dost opakují, ale 57 dílů je tak akorát, aby to nezačalo nudit. Samozřejmě, že všechny nejsou úplně bombastický, ale svou konstantně kvalitní úroveň si to drží od prvního až do posledního. Tohle je oldschol záležitost na jakou už dneska nenarazíte, ale já všechny tyhle starý seriály upřímně miloval a vždycky se těšil na další díl.75% (26.02.2015)

Jasná seriálová klsika,která skvěle zobrazuje 70-80 léta minulého století a vše,co k nim patří.Sympatická a vtipná ústřední dvojice,charizmatický šéf a perfektně napsané kriminální příběhy dělají z tohohle seriálu jeden z nejlepších v žánru,na který se můžeme dívat pořád a stále a nikdy nás neomrzí.Těch pár epizod,které k nám dorazily za komunistů jsem hltal,jako snad každý a i dnes,po letech se na tento seriál moc rád podívám a poté si opět řeknu"pořád dobré".U mě jasých a nezapomenutelných 100%.P.S.Který kluk nebyl někdy Boddie nebo Doyle?A nepískal si při tom legendární hudební motiv? (09.07.2011)

„Zostaneš na večeru? Dúfam, že nie.“ 57 totálne nakladačkových dielov postriekaných testosterónom, ktoré ďalej nepokračovali nie preto, že by upadala kvalita (skôr naopak), ale proste preto, že to ústrednú dvojku nebavilo a tak nepodpísala zmluvy na ďalšie sezóny. Esencia tvrdých chlapských špionážnych kriminálok, ktorá je natoľko dokonalá, že sa dodnes nedočkala JEDINÉHO celovečerného filmového spracovania (na rozdiel od Mission: Impossible), iba „novej“ seriálovej verzie z r. 1998 (ktorá mňa osobne urazila). Cholerický, ultra prísny Cowley vedie svoj len dvojčlenný, ale o to akčnejší a chladnokrvnejší tím do smrtonosnej akcie. Naprieč únosmi, vydieraním, špionážnymi vražednými samovražednými akciami a ochranou Veľkej Británie pred „zlom zvonku“. Profesionálov som si zamiloval už ako chlapec (čomu sa mi dnes nechce veriť, pretože scenáre sú i na dnešnú dobu inteligentné a akčné scény, hoci každá epizóda pôsobí strhujúco, trvajú max. tri minúty) a keby mi vtedy niekto povedal, že sa raz budem prechádzať anglickými ulicami, mal by som ho za blázna. Práve krásna pochmúrna atmosféra je ďalším výrazným plusom tohto skvelého projektu. A ďalším je minimalisticky podaná, no paradoxne o to pôsobivejšia akcia: v jednej časti štyria kriminálnici držia v dome rukojemníka. Dnu vtrhnú Body a Doyle. Preč je päť sekúnd. Prvý únosca dostane dávku zo samopalu do brucha. Sedem sekúnd. Druhý do hlavy. Osem sekúnd. Tretí do chrbta. Desať sekúnd. Štvrtý je zatknutý. Ani nie 15 sekúnd totálne nemilosrdnej, ale o to realistickejšej akcie. Nuž a ďalším plusom (ak nerátame totálne bombovú úvodnú zvučku) sú výkony Lewisa Collinsa a Martina Shawa; buddy chémia, plná podpichovania, je dodnes geniálna. Dlho sa hovorilo, že to bolo dané paradoxne tým, že sa herci neznášali. Pravda je ale trochu iná. Bodieho prvé dni natáčania hral iný herec, Shawov dobrý kamarát. Producentovi sa ale práve kamarátska atmosféra nepáčila. nechcel mať akčnú komédiu, ale drsné špionážne krimi. A to docielil tak, že Shawovho kamoša vyrazil a najal Collinsa. To Shawa spočiatku mierne urážalo a znepokojovalo, keďže v tom čase bol už zavedeným (okrem iného divadelným) hercom, kým Collins bol len začínajúci fešák. Nakoniec si ale perfektne padli do noty a napriek tomu, čo sa o ich vzťahu popísalo neskôr, práveže medzi sebou mali nie že korektné, ale vyložene kamarátske vzťahy a ako som písal na začiatku, napokon neskončili preto, že by sa tak nenávideli, ale proste boli znechutení z toho, akú popularitu im seriál poskytol, že im znemožnil (?) hrať psychologicky náročnejšie kreácie a že sa stali obeťou svojich fanúšikov, ktorí v nich nevideli hercov, ani Collinsa so Shawom, ale Bodieho s Doyleom. (22.12.2004)