Xena

Kde Herkules měl ještě jakž takž základy v historické rovině (myšleno hodně s nadsázkou), tam Xena překročila úplně všechno a to bylo ono!!! Uhrančivá Lucy Lawless a její parťačka Reneé O'Connor (všichni jsme čekali, kdy se políbí a já ten díl samozřejmě propásl) v nádherně fantaskním prznění řecko-římsko-skandinávsko-indicko-čínsko-japonské a kdovíjaké další mytologie. Do toho hrstka dementů v čele s Joxerem Velikým, sem tam nějaká ta amazonka a samozřejmě Kevin Sorbo, který se tam občas mihne jako Herkules. Pokud se oprostíte od jakýchkoliv předsudků, vypnete mozek a přistoupíte na hru, budete se královsky bavit. Pro mě je to slabůstka s jednou z nejlepší seriálových znělek všech dob. Nejnářezovější byl ovšem díl, kde Xenu s Gábi ukřižovali Římané, a do toho jely prostřihy Cesarova ubodání v Senátu (kterého mimochodem hrál Karl Urban) a obě holky se najednou probudily v nebi, kde se mlátil archanděl Gabriel s démony. Touhle dobou seriál dávno překonal hranici WTF a pokud se dobře pamatuju, jednou tam byl dokonce díl, kde se snažili zabránit Caligulovi zabít Afroditu, protože jinak by se dostal mezi anděly a nahradil by křesťanského boha. Nebo tak něco. Prostě FUCK YOU Evropo, tohle je XENA!!! PS: Ares byl démonicky boží. Ty jeho vousy jsem chtěl mít, už když jsem byl malej! (26.01.2018)

Když se na to kouknete s nadhledem, tak je z toho docela zábavný seriál, kde lidi skáčou 5m do výšky a 20m do dálky ;), kde hlavní hrdinky použávají resurrection a Xena jakožto obyčejný člověk se v síle i bojovém umění vyrovná bohům.3* za to, že se od začátku do konce můžete smát a krásně si u toho oddychnout od všelijakých stresů běžného života. Ti co chtějí historické podklady tak ať se kouknout na nějaký dokument ;) (20.02.2010)

Toto je typ seriálu, ktorý treba vidieť v správnom veku a naviac treba mať ešte aj správne pohlavie a orientáciu. Aj keď je to fantasy, ktoré normálne nemusím, tak v puberte som to hltal naplno práve vďaka total hot ústrednej dvojici neskutočných krások. A aj keď som bežne skôr na brunetky, tak v tomto seriáli ma úplne uchvátila svetlovlasá a ukecaná Gabriella. Na ňu som sa mohol pozerať donekonečna. Zaujímavé je, že zo seriálu Herkules som nedopozeral ani jednu epizódu, keďže ma dobrodružstvá nejakých dvoch chlapov nezaujímali. No a samotné zápletky pekne vtipne variovali staré mytologické povesti. Akčných scén tu bolo dostatok a na úrovni ktorá ma bavila. Rovnako aj výprava bola na TV pomery solídna. Z vedľajších postáv ma bavil magor Joxer a elegán Autolycus v podaní legendárneho Bruce Campbella. Prvé štyri série ma bavili naplno. Piata už bola taká divná a šiestu som už vynechal. Neviem či sa zhoršila kvalita, alebo som už dospel natoľko, že ma to prestalo baviť, ale to je jedno. Dnes už radšej nechcem riskovať, že by som si zničil krásne spomienky reprízou nejakej epizódy. Ale v správnom veku to u mňa rozhodne bolo za silné 4*. (13.06.2019)

Pro mě je Xena ještě větší klasika než Sorbův Herkules. Vzpomínám si, jak jsem utíkal ze školy domů, zapínal Novu a sledoval její dobrodružství ve starověkém světě. Vzpomínám i na lesbické scény, které jsem si s postupem svého věku čím dál tím víc užíval. Vzpomínám na vynikajícího Área v podání bohužel zesnulého Kevina Smithe. Vzpomínám na crossovery s Herkulem. A v neposlední řadě s láskou vzpomínám na Joxera, největšího borce celého seriálu. A velmi nerad vzpomínám na jeho smrt, tu jsem tenkrát oplakal. Z nostalgie nemohu bouchnout nic jiného než 4*, protože 5 by asi bylo už moc. (28.04.2011)

Navzdory oprávněným výtkám, že se tvůrci v posledních dvou sériích trochu vyčerpali (pár epizod se dá vskutku označit za dementní), i těm neoprávněným, že jde jenom o bezduché rvačky a předvádění půvabů hlavních představitelek na pozadí prznění starořecké mytologie (kterou stejně většina zná jen z převyprávění E.Petišky), vytahuju plné hodnocení. Podle Karla Theina (Rychlost a slzy) je seriál „uceleným výkladem světa… Xena přináší svobodu ve smyslu osvícenské emancipace, jejíž naprostá otevřenost a láska k pohybu se nevylučují se zároveň křesťanským i feministickým výkladem řeckých mýtů“. Podle mě jde navíc o zásadní otázku, zda lze minulost nechat za sebou a zda je možné vykoupení prostřednictvím konání dobrých skutků, a co se týká náboženské a mytologické různorodosti, je mi pořád milejší, když se zjevné nesmysly s převtělováním a minulými (či budoucími) životy prezentují takto otevřeně než za pomoci více či méně skrytých narážek ve filmech, kde by je člověk opravdu nečekal. (26.02.2007)