Červený trpaslík

Studnice všech hlášek, paradoxů, vtipů a humoru, grimas, posměšků a absurdních scén až se za břicho popadáte. Čtyři členové ztraceni v pustém vesmíru, osídlující obludná hladová monstra, nebezpeční mimozemšťané a krvežízniví replikanti, servírující zábavu natolik skvělou, jež dosahuje až do vzdálených koutů nekonečného vesmíru. Ač jsem nepříznivec žánru sci-fi, Červený trpaslík tvoří čestnou vyjímku. Naprosto vynikající, do kolen srážející, český dubing. A Rimmer je král. (19.08.2013)

Dřív mě to bavilo, ale teď mi to příjde jako podprůměrný seriál, u kterýho se spíš nudím než abych se smál. Kam se poděl ten vtip? Možná už prostě existuje tolik lepších komedií, že se tohle ztratí. Bějvalo to za 4* teď to je za slabé 3*. (09.09.2013)

Asi nejlepší sitcom co kdy byl vytvořen. Tolik nezapomenutelných hlášek a gagů už asi nikdy nikdy jinde nenajdeme. (23.04.2003)

Tak tenhle serial je opravdu zradlo, neco tak genialne uchylneho se jen tak nevidi. (20.10.2004)

Z mého pohledu pravděpodobně nejlepší seriál všech dob! Škoda jen, že skončil u osmé série... Styl Červeného trpaslíka je mi blízký a považuju ho jednoduše za geniální! (17.10.2005)

KULT!!! (04.08.2007)

..omg.. psát komentář k trpajzlíkovi?? to je pro mě jako psát proč mi chutná kafe.. Prostě je to nutnost, třešnička na dortu, lék na depky, téma k hovoru, studnice hlášek,.. Co potřebuju? vodu, kyslík, jídlo, kafe, trpaslíka! Sáhněte mi na něj a skončíte jako Mindrák...čačača...;) (03.11.2007)

Legendární briský sitcom! Jestli je nějaký seriál skutečně kultovní, pak je to právě Červený trpaslík. U ničeho jiného nedokážu tak přesně vyjmenovat postavy a jejich povahové rysy jako u těžařské lodi Červený trpaslík. A je jedno jestli je tam zrovna líný bezstarostný Lister, narcistický Rimmer, metrosexuální Kocour, inteligentně-přihlouplý Holly (a mohu pokračovat), vždycky mě zaručeně dostanou. (16.12.2007)

Už asi nejsem schopný hodnotit tenhle seriál, protože mi běží doma takřka nonstop a mohl bych odvyprávět všech původních 52 dílů na hooodně dlouhé posezení. (17.12.2007)

Někteří lidé tento druh humoru asi nepochopí, ale mě padl přesně do noty, hlášky, obsažené v tomto seriálu... No to se prostě musí vidět. (28.09.2008)

Příznivci anglického humoru ho mají rádi, zhulení příznivci anglického humoru jej milují. (21.11.2008)

Tak excelentní sitcom, že je mi naprosto ukradený, že se odehrává ve vesmíru, navíc díky tomu, že je to všechno okolo nastíněný parodicky, možná o to líp:-) Všechny postavy jsou naprosto perfektní, hlášek je tak moc, až je člověku líto, že všechny neovládá (obzvlášť když se dostane mezi trpaslíkovský fanatiky) a humor je na takový úrovni, že se ani nemůžu smát tak dlouho, jak bych chtěla, protože bych propásla hromadu dalších vtipných průpovídek..já to prostě žeru!!:-)) (06.12.2008)

"Jak vypadááám?? Vypadáám dobře! Néé, vypadáám vííc než dobře. Vypadám nebezpečně!!" (18.01.2009)

Dlouho jsem tomuto seriálu nemohl přijít na chuť. Byl jsem blbec. (19.03.2009)

Nechápu jak se mi ten seriál mohl kdy nelíbit. Přišla jsem mu na chuť, zhltala jsem ho a pak jsem litovala, že má jen osm sérií. (05.08.2009)

Ze začátku supr, ale pak to s každym dalším dílem upadalo, až to spadlo, hlavně po odchodu Rimra, ale stejně některé díly výborné. (26.12.2009)

Původně jsem byla z Trpaslíka nadšená a dala mu 5*. To ovšem trvalo pouze do konce páté sezóny. Kdybych měla být přísná, tak už čtvrté. Ovšem i pátá byla stále na výši (a Karanténa se opravdu povedla). Jenže od chvíle, kdy hrdinové ztratili Trpaslíka a dvě série cestovali v Kosmiku, šel seriál trochu do kopru. Některé epizody se podařily na úrovni starších sezón (Rimmerosvět), ale celkově šlo o pokles (opakování vtipů, žádná inovace, většina žertů sestává z Rimmerovy špatné paměti na direktivy a Krytonova opravování Rimmera). A ve chvíli, kdy (pozor, malý spoiler!) Arnold Jidáš Rimmer nahradil Eso Rimmera a byl vystřídán Kochanskou, pro mě Červený trpaslík ztratil veškerou dřívější přitažlivost. Zpočátku jsem nesnášela Kochanskou tak jako Kryton. Pak jsem si na ni zvykla, ale Rimmer v seriálu stále chyběl... S osmou sérií přišla výrazná změna k lepšímu, především dvojdíl Pete nesmírně pobavil. Mé hodnocení na ČSFD do té doby zůstávalo stále na 5*. Co mě tedy přimělo ho změnit? Red Dwarf: Back to Earth! Nejenže jsem se ani jednou nezasmála (to platilo v podstatě i o sériích šest a sedm, částečně pětce), ale až na jeden okamžik jsem se ani neusmála! Je mi líto, ale toto svému dříve oblíbenému SF sitcomu nemohu odpustit. Odkazy na Blade Runnera se sice povedly, ale nebylo tam nic vtipného! Ani štěk! Back to Earth zanechává podivnou pachuť, pocit, že něco, co jste měli rádi, se změnilo na něco, co si nemůžete oblíbit ani při nejlepší vůli, a že k horšímu se mění téměř všechno... Námět nebyl špatný, i když se podle mého k RD nehodil, ale tvůrci z něj mohli vykřesat daleko víc. I já jsem na podobné téma napsala mnohem lepší divadelní hru (nechci se nijak chlubit, ale lepší než toto je snad všechno)! Nebylo to důstojné rozloučení. Ale když budu vzpomínat na Trpaslíka, budu vzpomínat nejvíce na první čtyři sezóny, pak i na ty čtyři následující. A když si ho budu chtít znovu pustit, můj výběr bude stejný. Naylore, trochu jsi to pos*al, ale odpouštím ti, protože Back to Earth dík absenci humoru prostě není Červený trpaslík. A tak vlastně mohu dát seriálu zpět 5* a... ne, to už by bylo moc překombinované :). (24.05.2010)

Jeden z nejkultovnějších sitcomů, ale - před pěti lety bych tohle napsat nemohla - možná až příliš nadhodnocený. První dvě série jsou tutovky, s dalšími sériemi mi ale RD přijde horší (především poslední dvě série), i když v každém díle (opravdu v každém) je minimálně jedna naprosto úžasně vtipná situace či hláška. Ale ve srovnání s jinými, většinou méně profláklými, seriály pro mě trpaslík ztratil onu genialitu, kterou si mě kdysi získal, když jsem se teprve rozkoukávala po britské sitcomové scéně. (18.06.2011)

"Ano, funguje to." Při těchto slovech jsem se zamiloval a drží mě to do dneška. Červeného trpaslíka už jsem viděl tolikrát, že ho umím citovat skoro nazpaměť. I když už neprožívám záchvaty smíchu, dostane mě pokaždé znovu a znovu a znovu a znovu a znovu. Arnold Jidáš Rimmer je bůh a Kamil Halbich jeho prorok. Jejich kombinace pro mě představuje vrchol sarkastického konverzačního humoru. (21.01.2012)

do kosmu a zpět za 25 let. Neverending story, která začíná koncem a jsem zvědav jestli taky začátkem skončí...nechme se překvapit kam nás desátá série zavede.......Pozor následující text je jen na vlastní nebezpečí. Kamarád Pavel S. má ústřední kvartet vytetován na zádech ve stylu Mount Rushmore, kamrád Lukáš P. měl doma kočku, která se jmenovala Kocour, kamarádka Lída H. chodila s klukem půl roku jenom proto, že se jmenoval David Listr, měl dredy a smrděl jak koule starého muže, kamarád Filip M. radši šprtal direktivy než na maturu a já měl pět let na krku oliheň beznaděje a říkal, že představitel Holyho je můj biologický otec.....co víc... Je kult pro moje Fellas prostě víc než Monhty pighton, či TBBT. (12.02.2013)