Odpočívej v pokoji

Doteďka lituju, že jsem nastoupil až na druhou sérii :( Nicméně seriál je to z řady výjimečných. Zvláště se mi líbí namíchání různých témat, které (alespoň v té době) ostatní seriály příliš neřešily. Tím seriál nabírá na skutečnosti, ne jako ty tuctové seriály telenovelovité jakosti. Co dodat, HBO prostě umí. Daleko také lépe než jejich zásoba adaptací starších historických období. Svěží vítr v záplavě dramedy seriálů, který ani po těch letech zatím nic nenahradilo. (03.06.2005)

Nebylo to špatný, ale na zadek jsem si nesedl, ani z tolik vychvalovaného konce, ten byl zajímavý, ale to je asi tak vše. Homosexuální linka mě tam vadila na tohle nemám chuť to sledovat a dělat že je to normální. Protože to normální není. Prakticky všechny postavy jsou psychicky narušený a zralý tak do Dobřan. (26.05.2023)

Po první sérii. Můj vztah k tomuto seriálu je letitý jako u málokterého jiného - každé úterý moje paní rezolutně jako nikdy jindy zabrala televizi pro ČT2 a já napůl pobaveně a napůl otráveně žasnul, co že ji to tak zblbnulo. Pak seriál dojel a upadl v pozapomenutí.. až do té doby, než jsem napsal nadšenou "recenzi" na The Wire a byl upozorněn, že právě Six Feet Under je něco, co byl ho mohlo trumfnout. No, po první sérii musím říci, že tomu tak sice není, na TOP1 se nedostal (monumentálnost zpracování The Wire je vyjímečná a neopakovatelná), ale do TOP desítky patří SFU určitě. Každý z třinácti dílů první série obsahuje několik velmi silných, skvěle zahraných a procítěných scén, které vás prostě musejí zasáhnout. Scénář neustále balancuje na hraně mezi komedií a tragikou, ale tahle hrana je sakra ostrá, něco zcela jiného, než laskavé přešlapování známé z řady brilantních filmových děl (Being there!), tady se občas žertuje doopravdy, občas si hraje scénář na výrobnu brilantních vtípků dohromady s divákem, ale přitom se tady hlavně stále umírá a smrt se myslí docela vážně. Už jen ten scénář by zhýčkanému jaholovi stačil na dobré hodnocení, ale za pět by to nebylo, tam vytahují tuhle pohřebnickou epopej úžasní borci, o kterých to je, mám je rád všechny (snad až na maniodepresivního bráchu), včetně Claire, která mnohým vadí, ale pro mne je (spolu s matkou) snad nejlepší postavou vůbec, připomíná mi totiž mého mladšího syna a náš velice hezky zmutovaný vzájemný vztah. Vřele doporučuji a pádím na další sérii...Po zhruba měsíci - druhá série stejně dobrá jako první, pak se to na můj vkus překlopilo do příliš depresivního ladění a malinko opakovalo, takže třetí a čtvrtá 4/5, poslední série ovšem opět výborná. A ano, posledních deset minut je (pojetím velmi originální) citový masakr. Problém je v tom, že k tomu, aby to z Vás vyrazilo duši, musíte vidět těch 64 předchozích dílů...Dodatek: Nad posledními sedmi minutami jsem neplakal, jako mnoho z Vás, ale už dva měsíce si je pouštím stále dokola, čtu si k nim na youtube nové a nové komentáře diváků omráčených silou okamžiku, a přemýšlím, v čem ta síla filmového sdělení, pro mnohé snad vůbec nejsilnějšího, jaké poznali, vlastně je. Z pohledu padesátníka jahola není co řešit, když nejsilnější vyznění získáte, pokud obrátíte celou časovou linku vzhůru nohama a podíváte se na seriál očima umírající stodvouleté Clair jako na seriál jejích vzpomínek na mládí. Takhle to, totiž, milí mladí, funguje, přesně takhle omamně, rozcapeně prožíváme mládí vstříc nekonečnému proudu nádherných okamžiků, které nás očekávají a na které se těšíme - a přesně jako auto řízené Clair život zrychluje, ubíhá, a zase zrychluje, aby ve vás z toho nekonečna očekávání zanechal jen velmi málo prchavého a začal do vás nemilosrdně bušit poznáním, jak to bylo neuvěřitelně rychlé... (05.07.2010)

Poctivě shlédnuto od první do poslední vteřiny. (Dík, Netflix.) Má to naprosto všechno, všechno do sebe zapadá a zapadlo. Každá scéna, každá emoce, chování a vývoj všech postav, plus trocha černého humoru a nadhledu. Před mnoha lety na mě v televizi občas nějaký díl vyskočil, už tenkrát to byl můj šálek, ale až teď to můžu konečně zhodnotit celek. Pro mě DOKONALOST. (29.12.2006)

(Viděno kompletních 5 sérií) „Jednoho dne se probudíš a tvoje dítě ukradne kus nohy! Kde jsem byla?!“ - „Prohrávala jsi 25 tisíc dolarů.“ Tak nakonec jsem vzal na milost i Ruth (i když mi jako jediná pila krev po litrech), přece jen je to rodina (ehm, opravdu jsem si zrovna přivlastnil celou „Fisherovic famílii“?!). Hned 1. díl mě obrovsky chytl (pomohly i funebrácké reklamy) a s každou další epizodou jsem byl nadšenější. Strašně mě bavilo hádat, kdo a jak v úvodu každého dílu umře (tvůrci si s divákem škodolibě hrají…jakože tu krutou zlomyslnost v 3. sérii nebylo snadné rozdýchat) a zcela zúčastněně a napjatě jsem sledoval, ba dokonce prožíval životní osudy mých stále víc oblíbenějších hrdinů. A že na něco tak chytlavého, přirozeného a černohumorného v seriálové tvorbě jen tak nenarazíte (pokud vůbec). A dojetí + pocit prázdnoty po posledním záběru? I to o něčem vypovídá. Zcela jasných 5* a přidání do mé seriálové top. „Můj manžel byl vybagrovaný z přístavu Long Beach, rozpůlený lodní vrtulí.“ - „Takže zavřenou rakev…“ (11.11.2017)