Odpočívej v pokoji

Ke svému nejoblíbenějšímu seriálu můžu dodat jen to, že jeho hrdinové jsou mi bližší než většina živých lidí a jeho humor je černý jak funebrácké auto, ale přesně můj šálek černého čaje. A snad ještě to, že posledních pár minut mě zasáhlo hloub než zblízka vystřelená kulka a před sochou Alana Balla by se scénáristé měli modlit, aby je osvítil. (30.08.2007)

Po druhej sérii: Z času na čas, keď mám chuť rýpať, sa pýtam ľudí, prečo preboha sledujú slovenské kraviny typu Panelák. Najčastejšou odpoveďou býva: "Pretože je to seriál zo života." Hmm, nie, nie je. Videl som len zopár častí, ale nálepka "zo života" je posledná, akú by som Paneláku priradil. Možno sci-fi. Príbeh odohrávajúci sa v súčasnosti predsa nerobí zo seriálu "príbeh zo života". Tým ho robia uveriteľné postavy, ktoré konajú tak, ako by reálne postavy naozaj konali a príbeh sa vyvíja tak, ako by sa v tomto svete naozaj vyvíjal. Jednoducho hovorí pravdivo o tom, ako to naozaj chodí. O tom, o čom sa veľa ľudí bojí rozprávať, alebo si dokonca odmieta pripustiť (..a tak sa radšej necháva presviedčať, že veci fungujú tak, ako v Paneláku). Six Feel Under je skutočným seriálom zo života. Po prvej sérii som ho síce nedokázal ešte plne doceniť, ale niekde na začiatku druhej série sa mi dostal pod kožu. Po skončení ďalšej a ďalšej časti som mal pocit, že sa mi dostalo niečoho výnimočného. Takmer každú druhú vetu som mal chuť vytesať do kameňa. A nemal to na svedomí len geniálny scenár, ktorý musel písať minimálne Boh, ale aj výborne vymyslené (a obsadené) postavy, vďaka ktorých rôznorodosti sa v seriáli stále deje čosi z každej oblasti života. Teším sa na ďalšie série. (25.05.2011)

Odchylky od normálu v nejryzejší, a přitom nejrealističtější podobě vygradované do nadpozemských výšin. Když už si myslíte, že svět nemůže být pošahanější, Six Feet Under vás přesvědčí o opaku. Nikdo není normální, nikdo nedochází zaslouženého klidu - leda až po smrti. Jak řekl Charles Bukowski: "smetiště se plní. blázince se plní. nemocnice se plní. hřbitovy se plní. nic jiného se. nenaplní." - svět a jeho tak často skrytá tvář pod mikroskopem, od odsávání tělních tekutin přes drogy a umění, lásku a nenávist ve všech podobách až k černohumorným vtípkům a subjektivním promluvám, zážitkům a snům postav. Krutý život plný hledání sama sebe, někoho, kdo vás bude doplňovat, té správné práce, toho "něčeho", co nás bude nutit žít... všechny odstíny modřin a zranění, ať už viditelných nebo okem nepostřehnutelných, psychických, myšlenkových rozkladů a přešlapů, které nikdo nezvrátí, a zároveň to správné, co v životě je - rodina, láska, chuť žít a přežít všechno, co člověka pohřbívá šest stop pod zem. (15.01.2012)

Série a seriály z produkcie HBO boria všetky televízne tabu a púšťajú sa do tém, ktoré sú vlastné skôr divákom filmových klubov, fajnšmekrom a iným "filmovým úchylom". Razanciu námetu rovnocenne dopĺňa aj naturalistické vizuálne stvárnenie a herecké výkony z kategórie par excellence. ODPOČÍVAJ V POKOJI všetky tieto atribúty má, v konečnom dôsledku je ale jeho témou rodina a jej (často pokrivené) hodnoty. Nezáleží totiž na tom kto ste, ale kto Vás má rád a rešpektuje (resp. toleruje) Vás a Vašu výnimočnosť. (18.10.2004) (18.10.2004)

Po první sérii. Můj vztah k tomuto seriálu je letitý jako u málokterého jiného - každé úterý moje paní rezolutně jako nikdy jindy zabrala televizi pro ČT2 a já napůl pobaveně a napůl otráveně žasnul, co že ji to tak zblbnulo. Pak seriál dojel a upadl v pozapomenutí.. až do té doby, než jsem napsal nadšenou "recenzi" na The Wire a byl upozorněn, že právě Six Feet Under je něco, co byl ho mohlo trumfnout. No, po první sérii musím říci, že tomu tak sice není, na TOP1 se nedostal (monumentálnost zpracování The Wire je vyjímečná a neopakovatelná), ale do TOP desítky patří SFU určitě. Každý z třinácti dílů první série obsahuje několik velmi silných, skvěle zahraných a procítěných scén, které vás prostě musejí zasáhnout. Scénář neustále balancuje na hraně mezi komedií a tragikou, ale tahle hrana je sakra ostrá, něco zcela jiného, než laskavé přešlapování známé z řady brilantních filmových děl (Being there!), tady se občas žertuje doopravdy, občas si hraje scénář na výrobnu brilantních vtípků dohromady s divákem, ale přitom se tady hlavně stále umírá a smrt se myslí docela vážně. Už jen ten scénář by zhýčkanému jaholovi stačil na dobré hodnocení, ale za pět by to nebylo, tam vytahují tuhle pohřebnickou epopej úžasní borci, o kterých to je, mám je rád všechny (snad až na maniodepresivního bráchu), včetně Claire, která mnohým vadí, ale pro mne je (spolu s matkou) snad nejlepší postavou vůbec, připomíná mi totiž mého mladšího syna a náš velice hezky zmutovaný vzájemný vztah. Vřele doporučuji a pádím na další sérii...Po zhruba měsíci - druhá série stejně dobrá jako první, pak se to na můj vkus překlopilo do příliš depresivního ladění a malinko opakovalo, takže třetí a čtvrtá 4/5, poslední série ovšem opět výborná. A ano, posledních deset minut je (pojetím velmi originální) citový masakr. Problém je v tom, že k tomu, aby to z Vás vyrazilo duši, musíte vidět těch 64 předchozích dílů...Dodatek: Nad posledními sedmi minutami jsem neplakal, jako mnoho z Vás, ale už dva měsíce si je pouštím stále dokola, čtu si k nim na youtube nové a nové komentáře diváků omráčených silou okamžiku, a přemýšlím, v čem ta síla filmového sdělení, pro mnohé snad vůbec nejsilnějšího, jaké poznali, vlastně je. Z pohledu padesátníka jahola není co řešit, když nejsilnější vyznění získáte, pokud obrátíte celou časovou linku vzhůru nohama a podíváte se na seriál očima umírající stodvouleté Clair jako na seriál jejích vzpomínek na mládí. Takhle to, totiž, milí mladí, funguje, přesně takhle omamně, rozcapeně prožíváme mládí vstříc nekonečnému proudu nádherných okamžiků, které nás očekávají a na které se těšíme - a přesně jako auto řízené Clair život zrychluje, ubíhá, a zase zrychluje, aby ve vás z toho nekonečna očekávání zanechal jen velmi málo prchavého a začal do vás nemilosrdně bušit poznáním, jak to bylo neuvěřitelně rychlé... (05.07.2010)