Hovor s ňou

Další skvělá studie lidského chování v neobvyklé, ale i přesto docela realistické situaci. Navíc je film skvělé zahraný, dialogy mají vysokou úroveň a líbí se mi jak Almódovar umí být i v tak vážném filmu vtipný, ale přesto ve filmu je humoru tak akorát a nenarušuje dramatickou a vážnou stránku příběhů. To je velké umění. Navíc jako malý bonus dostanete docela nechutný, ale zajímavý retro kraťas. (31.12.2011)

Naprosto bravúrny film, a to najmä svojim ponúkaným scenárom, ktorý je veľmi zaujímavý, a preto je maximálne i nepredvídateľný, a tak „kvarteto” postáv má väčšinou samé prekvapenia, čím nás (divákov) stále zamestnávať („ohúriť”), a to sa im inak darí znamenite. Almodóvar napísal pôvodné scenário, ktoré musí byť jednoducho písané priamo zo života, lebo to extrémne cítiť, až ku mne, sediaceho na pohovke, ako s nemým (a na Nemý film vo filme, tak na ten nikdy nezabudnem) úžasom vstrebávam políčko po políčku filmového pásu, popretkávaného účinnými dialógmi, aké som už dlho nemal možnosť počuť na vlastné uši, a pritom - Hovor s ňou na to ani zo začiatku vôbec nevyzerá, čo sa z nej nakoniec vykľuje, v dobrom slova zmysle. Centrom celého diania je Argentínčan Marco Zuluaga a Španiel Benigno Martín, apropo, spočiatku sedia vedľa seba počas divadeľného predstavenia, kedy podľa prvých dojmov nemajú absolútne nič spoločné, čiže nepoznajú sa, a to je aj vôbec úvodná sekvencia tohto kinematografického, špecifického, filmového diela, ktoré mi strašne predlho unikalo. Ženy, atraktívne, tu taktiež máme, ale sú v nehybnej polohe, takpovediac v KÓME, a tak Alicia i Lydia González majú predsa niečo, čo ich spája, aj keď si to neuvedomujú. Snímok skáče v čase, dopredu i dozadu, ale i napriek tomu je veľmi prehľadný, t.j. vo flashbackoch sa dozvedám prospešné poznatky o Alicii... _ Geraldine Chaplin disponovala minimálnym hereckým priestorom, ale nebolo to zbytočné, akoby sa cez ňu zvláštnym spôsobom spájali naše postavy. Jeden z najsilnejších filmov za rok 2002 ! (20.09.2019)

Kdo by si pomyslel, že je možné na tématu "ženy v kómatu" vystavět tak barevný a vrstevnatý příběh (toto jsem si pomyslel dřív, než jsem zjistil, že film dostal Oscara za scénář). Smutný film (ale obsahující naději na život). Podmanivá hudba. Krásné obrazy. Precizně udělané. ■ Po dalším vidění s manželkou zajímavá diskuse na téma: "Vina, trest a pochopení." Nemáme úplně identický názor. (03.07.2011)

(1001) Takové absurdium natočené kompletně vážně. Takže se mi ve výsledku nechtělo ani smát, ani plakat. Jestli je to dobře, nevím. Každopádně se mi hodně líbilo pár jednotlivých scén a záběrů, takže závěrem asi můžu říct, že jsem si to sledování užila. A jo, když se tak zkoumám povzdálí, tak to ve mně vzbudilo citovou odezvu. (16.12.2009)

Zpočátku vypadalo mé první setkání s Almodóvarem hodně špatně a já skrz tu uspávací poetiku a psychologii odhadoval, jestli bude režisér ždímat emoce tím či oním směrem a jestli zvolí nějaký obligátní konec "a" či "b". Naštěstí jsem se mýlil a závěr filmu zcela obrátil i jeho účinek. Nadsázka mi k režisérovi sedne mnohem víc. (08.09.2005)