Komisárka

Ak by dokázala Komisárka o niečo viac vtiahnuť diváka do deja, nemal by som jej čo vyčítať. Jeden z najzaujímavejších a najoriginálnejších pôrodov vo filme, kde sledujeme spomienky/možno sčasti halucinácie hlavnej hrdinky. Pri pôrode tak žena, ktorá dáva život, spomína na smrť. Je to ten typ antivojnového filmu, ktorý ma presvedčuje o názore, že žiadna vojna nie je ospravedlniteľná a to tu nemusíme ani vidieť explicitné násilie, Askoldov si vystačí s pár zábermi ženy, kojacej svoje dieťa v dome a počúvať pritom okolité bombardovanie. (17.07.2015)

Komisařka je větší tvrďák než Arnold a Sly dohromady a fakt mě bavil ten její terminátorskej obličej bez známky emocí na začátku filmu. (Žid Jefim Magazinnikov je pak jako mladý John Connor z T2, takový vtipálek, a jeho žena je taková Sarah Connor, věcná a rozumná. Konec srandy) Příběh je bezesporu dobrý, i historické umístění je zajímavé a dobře zvolené, různé drobnosti jsou zvládnuté, celkově velmi podařený film, který mě ale nakonec bohužel vyloženě nenadchnul a podruhé se na to asi hned tak nepodívám. Celkově je to hoodně netypický film, to jsem fakt nečekal, především množství metafor a alegorických scén. Příjemné překvapení. Když je žena těhotná a pak má dítě, tak pro ní velení armádě už holt není priorita:D PS: Konec jsem moc nepochopil, posledních cca 5 minut..nevím nevím.. (28.05.2008)

„Když lidem seberete báchorky, jak jim pak řeknete, pro co se má žít?“ - „Lidé báchorky nepotřebují. Lidé potřebují pravdu, za kterou nebudou váhat umřít!“ - „Umřít? A kdy budou žít?“ Aneb je těžší tlačit dítě při porodu či zapadlé dělo z písku? Komisařka, přesvědčená komunistka, nekompromisní, nepostradatelná žena je „v tom“ a ani trochu nemá radost. Nepomáhá ani fakt, že chudá židovská rodina, které je nařízeno, aby ji u sebe nechala, se k ní zprvu nechová zrovna nejvřeleji. Může se ale vše změnit k lepšímu? Není se moc čemu divit, že tenhle sovětský film skončil v trezoru. Ačkoliv být v kůži cenzorů, víc než líčení Židů, by mi asi vadilo „nepříliš“ hrdinské zobrazování revoluce a vůbec soudruhů/rudoarmějců. Tak či onak jde o dost depresivní (zejména taková vize budoucnosti Židů), nepříjemný a místy opravdu působivý film (mě osobně nejvíc mrazilo při dětských „hrách“). Napomáhá tomu i výborná práce se zvukem a střihem. A přesto se tu najde i trocha lidskosti a naděje. Jenže revoluce zuří dál a žádá si oběti…za mě solidní 4*. (10.05.2020)

Sám neviem, čo som čakal. Každopádne pohľad na vojnu z iného pohľadu. Tak trochu som ho dostal, ale čakal som silnejší zážitok. Presvedčená komunistka a komisárka prišla do iného stavu a fronta i vojaci musia ísť bokom. Hostiteľ a živiteľ rodiny, ktorý komisárku prichýli (nie dobrovoľne!) je spočiatku mrzutý, nadáva v jednom kuse, ale postupne zmäkne. On je postavou, ktorá drží film pohromade a to je pri názve Komisárka trochu chyba, nemyslíte? 60%. (12.09.2015)

Film sovětského režiséra Alexandra Askoldova, který byl promítán až o dvacet jedna let později, je ukázkou změny postoje a charakteru v souvislosti s aktivní zkušeností s jiným pojetím života. Komisařka Rudé armády, Klavdia Vavilová, se kvůli nenadálé situaci, v tomto případě kvůli neočekávanému těhotenství, ocitá po nějakou dobu u početné židovské rodiny, jejichž hodnotám začne pomalu přivykat. Toto střetnutí je z obou stran bráno negativně a dochází k sociálnímu napětí, které místo očekávaného vyvrcholení končí naopak porozuměním mezi oběma stranami.   Civilní život a starost o děti a běžné záležitosti rodiny komisařce dlouhá léta navyklé na službu ve vojenském prostředí mění životní hodnoty a ve vztahu k okolí (kontrast mezi záběry na život lidí ve městě a vzpomínky na bojové aktivity ve jménu revoluce) začíná měnit své priority. Zlomovým bodem této adaptace je porod a s ním spojený nový impulz a taktéž nový smysl života. Tato situace nemá ale dlouhého trvání, jelikož komisařka Klavdia Vavilová je vystavena ze strany svých spolubojovníků z armády informaci, že na město se blíží opoziční armáda občanské války, tedy bělogvardějci. Nastává tak niterní rozhodování vzniklé situace a zvážení svého nadcházejícího jednání. Po příchodu bílé armády je ale jasné, že dítě si Klavdia nebude moci nechat, a při svém stále převládajícím přesvědčení se rozhodne bojovat a zůstat u Rudé armády.    Mateřská láska spojená s péčí o své vlastní dítě je zastíněna smyslem pro předcházející návyk a hodnotově racionální jednání s vidinou vyšších cílů, které občanská válka pro komisařku představuje. Motivace Klavdie Vavilové tak směřuje k její tradiční roli spojené s Rudou armádou a vidinou lepšího společenského uspořádání, jehož bude součástí. (24.10.2022)