Diablovo oko

Pohádkový příběh od Bergmana...ano, pohádka a komédia, ale od Bergmana, takže lze očekávat přesně to, co lze očekávat. Film o tělesné a duševní nevinnosti ženy. Může být na světě něco křehčího a nestálejšího? To už věděl mistr Drda, když nám nabídl své Hrátky s čertem. Bergman také nabízí svou představu pekla, čerty a jejich pomocníky, aby na scestí a na pokraj zoufalosti dohnali rozjařené dívčí mládí. Film o tom, jak svésti ženu zadanou. Krásnými řečičkami, ale řečičkami od Bergmana. Takže opět neskutečné dialogy a zde navíc někteří naprosto neznámí herci, které nelze vidět nikde jinde. Zase mě dostal...byl to skutečně filmový génius... (18.06.2022)

„Co by bylo peklo bez manželství!“ To, že mě dokáže i pobavit, mi už Bergman předvedl v jiných filmech. Tady ovšem humorné situace či hlášky nepadaly tolik na úrodnou půdu (jak bych si sám přál a na začátku představený žánr požadoval). Pobavilo mě svádění obou žen, také postava dohlížejícího zrozence pekel, ale jinak jsem se spíš jen tak usmíval. A třeba taková charakteristika severské ženy zřejmě řekne více pouze tamnímu publiku (nicméně nevinnou dívku si představuju trochu jinak, rozhodně ne jako někoho, kdo se líbá s cizím chlapem na potkání). Zajímavý je pak film ještě svým průvodcem, který k nám před a po každém z dějství promlouvá (znovu mě však tento způsob komunikace míjel, u Bergmana si na to asi nikdy nezvyknu), a trochou toho vztahového a náboženského filosofování. Přesto, čekal jsem víc, celkově hodnotím pouze lepší průměrem. „Pro toho, kdo miluje, není žádný trest dost tvrdý.“ (14.05.2014)

Bergman a komedie? Ale ano, proč ne. Ono to totiž, překvapivě, celkem funguje. Rozhodně ale nečekejte normální komedii, je to celkem ujeté a občas mě to i docela pobavilo, párkrát i nahlas, i když to spíš bylo na takové pousmívání, ale jo, bylo to dobrý. Některé scénky jsou občas takové divné, ale většina jde. Vrcholem je uvěznění démona ve skříni, to mě fakt pobavilo. Taky mě překvapilo dělení filmů do tří dějství a pauz v ději. Ono to celkově je dost zajímavé, i když místy je to takové táhlé. 4* (20.01.2019)

Bergman mohl jako zavedený režisér po x-té inscenovat Molierova Dona Juana či dvě Beaumarchaisovy komedie (Lazebník sevillský a Figarova svatba), které jsou na repertoáru každého zavedeného divadla pro dobře vychované buržoazní rodiny, a které jsou dnes hrány s explicitními vizuálními narážky na sex, hlavně ten bizardní (ať si manažeři po práci vychutnájí kousek toho umění). Místo toho si ale napsal vlastní verzi a myslím si, že svou přesností a vtipností hravě zvítězil nad nudností (alespoň pro dnešního diváka) krotkých milostných eskapád jistého Figara a hrdě se vyrovnal s Molierovým géniem. Skvěle jsem se bavil od první minuty až do konce, poznával v postavách sebe a mé blízké a obdivoval jsem Bergmanovy dialogy, které se krásně nesly v duchu té komedie jménem pozemský svět. Díky mistře. (11.05.2009)

Určitú naivitu príbehu vyvažuje, respektíve ospravedlňuje nadprirodzená štylizácia. Pekelníci nie sú ako od Barkera, ale iba bytosti s ľudskou tvárou, ktorí radšej neotvárajú okná, pretože vonku sú len plamene. Nebo bohužiaľ neuvidíme, ale asi by tu pôsobilo nadbytočne. Od Diabla a jeho Don Juana si radšej rady na získavanie (severských) ženských sŕdc a tiel neberte, zariaďte sa podľa seba, inak sa pekelne popálite. Komédiou by som toto divadelne ladené dielko nenazýval, skôr fraškou s množstvom trefných filozofických poznámok. Tie sú dostatočne zaujímavé na to, aby sme museli čakať na komediálne fóriky, ktoré aj tak neprídu. (24.03.2024)