Hotel pro cizince

Hodně zvláštní film. Od začátku divák ví, jak dopadne, ale stejně tak nějak doufá, že vraha třeba odhalí, avšak tomu se Hotel pro cizince brání, stejně jako případnému pochopení ze strany obecenstva. Žánrově film představuje směsku dramatu, romantiky, absurdní komedie a částečně i detektivky. Forma snímku by nebyla zase až tak zvláštní nebýt vkládání zrychlených prvků grotesky a titulků jakožto zápisů do deníku; oba prvky jsou však rušivé a nehodí se sem. Tím na čem tento film vlastně stojí jsou ale herci a jejich postavy. To je prostě kapitola sama pro sebe, protože role Kodeta, Menzela, Hrzána, Libíčka, Somra, Jiráskové, Mkrvičky či Šmerala, to je takový menší herecký koncert (jedna postavička divnější než druhá, ale přitom každá z nich dostatečně charismatická). Do konceptu těchto střelených a zlomyslných lidí nespadá jen hlavní hrdina představovaný Petrem Čepkem, kterému všichni dělají naschvály, takže s ním divák soucítí, ale to ho docela brzo omrzí, protože i sám Petr Hudec je svým chováním (zvláště ke své láce), někdy dost, lidově řečeno, "na přesdržku". Příběh, i přestože se dá stěží pochopit, naštěstí ani moc nenudí, občas rozesměje nějakou tou absurdní scénou či hláškou, ale to, co tohle podivné dílko drží nad vodou, jsou již zmiňovaní herci a jejich postavy. Na slušný průměr to jistě stačí, ale na zdejší nadšené 4 nebo dokonce 5* ohlasy už fakt ne. "Rád bych vás vyzval na souboj pane. Ale jak vím, vyznáte se spíš v masturbaci než šermu." (15.06.2012)

Jelikož je to lidská mysl, co identifikuje postavy, probouzí příběh a rozvíjí ho v logických zvratech a uděluje i mění řád a pravidla rámce příběhu, je to také zase jen lidská mysl, co takovou tvůrčí orientovanost ve svém světě nezvládá a ztrácí se v nesmyslnosti. *** Je-li taková filmem ukazovaná postava ztracena v porozumění sobě a světu, který se kolem ní záhadně a obtížně utváří, pak sledujeme ono kafkovské mystérium jedince zmítajícího se v nepodvolující se, nenahrávající skutečnosti, bez ohledu na vlastní jednání čelícího nepřátelské cizosti, napořád vystaveného zdánlivě mystickým a tajuplným, přitom však pouze smyslem nenaplněným upřeným pohledům druhých, náhodně i adresně (jak totiž obé od sebe rozeznat) vyslechnutým průpovídkám i pozorovaným scénám... Všechno se přitom jeví jakožto osudové, klíčové, vyčerpává postavu tím, jak každé jednotlivosti musí věnovat maximální pozornost, aniž by jí některá konečně přinesla vysvětlení a úlevu. *** V takto nastaveném módu pak ovšem nezáleží na tom, jak hluboce propastných odtažitostí, jak velmi odcizených obrazů, jak naprosto nepochopitelných jevů jsme svědky, neboť nesrozumitelno se nedá prohlubovat ani stupňovat, zmatek a chaos, je-li zmatkem a chaosem, nelze zesilovat ani rozvíjet, není možné sledovat jeho vývoj a proměny, žádný logický spád děje... Není čemu rozumět. Absurdita může jen více či méně překvapovat, avšak neztotožnitelná se vtipem a bez point a závěrů se prvoplánově lacinými efekty brzy vyčerpá a začne unavovat a nudit. V oparu jedovaté manýry, na níž závisí život hlavní postavy, následuje stejně absurdní a nic neznamenající smrt, a trvá-li film dvě hodiny, končí zároveň těžkou otravou diváka. Totiž: Kafku jsme už četli a nic nového se na tomto poli, jež je nutně bez vývoje a na němž se pouze střídají nové a nové obrazy, nedá nabídnout. O to intenzivněji takové prostorné pole ovšem přitahuje a svádí tvůrce, kteří nevědí, co přesnějšího říct, protože s konkrétností si člověk může zadat a natlouct, ale generovat tajemnou nahodilost lze donekonečna a pro široké publikum bude člověk pořád vypadat jako dotýkač vyšších pravd a nepochopený filosof a umělec. *** ""Prosím vás, co je to za pořádek, spát se svou vlastní sestrou. A možná že to ani není jeho sestra!"" (25.07.2014)

Velice zvláštní osazenstvo hotelu, zde prožívá den za dnem. Jak personál, tak i hosté jsou skutečně prazvláštní. Groteskní pojetí filmu a absurdní situace, které se zde odehrávají mají v sobě jasnou nadsázku a jedinečný humor. Snaha o upřímnou lásku proti bohémskému životu. Je to experiment každým coulem, rozhodně film, pro náročnějšího diváka s nelehkými dialogy. Ovšem velká skupina kvalitních herců sledování zpestřuje. (25.09.2012)

"Nezlobte se, ale pro spásu duše neváhám použít paklíče!"                                                                                          Kouzelný absurdní humor, který si vychutnávám pokaždé, když zavítám do tohoto přepychového Světa, kde nabízí pokoj bez myší i bez hmyzu. Co figura, to skvost. Úžasná madam v ještě úžasnějším klobouku, úslužný číšník, který vám ochotně zajede pro chřest, rozpustilá Veronika, kněz, který se neváhá pro spásu duše schovat pod postel... Film, který mi přesně sedl do noty a neskutečně bavil. (04.11.2014)

Život bez lásky je jako ryba bez života...motto, které se jako červená nit vine celým filmem. Secesní prostředí, kostýmy Ester Krumbachové, hudba Svatopluka Havelky a černobílá poetická kamera Ivana Šlapety dotváří kouzelným způsobem vlastní projekt Antonína Máši. Člověk si hned vybaví perly 60.let - Případ pro začínajícího kata, Ovoce stromů rajských jíme, O slavnosti a hostech či Sedmikrásky. Zřejmě ne každý přijde na chuť této zvláštní kafkovské mozaice. Pokud se necháte vtáhnout, budete odměněni absurdními hříčkami, čarokrásnými obrazy a příběhem lásky, jež má i nemá naplnění... (30.01.2011)