Východ slnka

(1001) Takže už v roce 1927 se musely dělat titulky, protože americké publikum by nepochopilo obraz samotný. Zajímalo by mě, jestli tenhle impuls vycházel vážně od diváků, nebo ho vytvořili sami producenti v preventivní obavě o svoje výdělky. Protože to rozhodně pokazilo kinematografii na všechny roky dodnes i na ty, co teprve přijdou. A teď k filmu. Nejvíc se mi líbilo, jakým způsobem kamera putuje spolu s postavami, zejména tedy na začátku filmu a mimo "město" - tam mi přišly postavy poněkud utopené v mohutnosti těch kulis - ale procházky po polích a lukách v mlze, lodička uprostřed širé vody nebo lucerny ve tmě pobíhajících vesničanů jsou čirá krása. Dějová linka je odzbrojující, až by jeden brečel. Je na ní myslím poznat románová struktura, kterou se často adaptacím nepodaří zakamuflovat/pozměnit, ale tady to hraje harmonicky se stylem vyprávění a nejenže to tedy není na výtku, ale je to na pochválení. Dál se mi líbí, jak se herečky v němých filmech často chovají jako vyplašená zviřátka, Janet Gaynor tady dostala prostor předvést to v celé širé nádheře. Rozkošný byl rozdíl mezi její utrápenou polohou a úsměvem, který se jí postupně dostal na tvář. Hodně se mi taky líbilo sledovat rytmus jejího dechu. Ve zvukovém filmu takovéhle aspekty člověk vnímá spíš sluchem, nicméně tady lze díky pohybu jejího těla získat zcela jiný pocit fyzické existence oné postavy. Na představiteli muže Georgi O'Brienovi se mi zase líbila konfrontace zažité stereotypní představy herce z 20. let (salonní štramák s holou tvářičkou a ulízaným účesem) s jeho reálným vzhledem ve filmu. Taky působil jako zvíře, ale jinak než ženuška. Dohromady tvořili dokonalý pár, kterému ani moje mírně feministické já nemá problém říkat prostě Muž a Žena. -"Ochraňuj svou ženu před zlem!" ♥ (07.07.2015)

Konvenční drama, ale vtipné, napínavé a dramatické. Nejúžasnější je pro mě prostřední část, kdy rozhádaní manželé přijedou do města a postupně se usmiřují, dokud svým polibkem nezastaví dopravu. Vynikající práci odvedli herci: Janet Gaynorová a George O'Brien, a především režisér F.W.Murnau, který si mě podmanil úchvatnými obrazy a prací se světlem. Ne nadarmo se film jmenuje Sunrise. (02.01.2010)

Čím kdo zachází, tím taky schází. Občas musí člověk projít peklem, aby dosáhl nebes. A občas musí sahat na nebesa, aby mohl padnout do pekel. Vliv expresionismu je na filmu pořád cítit, stejně tak (prakticky opačný) vliv Hollywoodu. Nádherné využití hudby, práce s emocemi, nápaditost (ožralé prase!). Východ slunce se sice nezařadí mezi moje nejoblíbenější němé filmy, ale slušné hodnocení si rozhodně zaslouží. Ke zhlédnutí: http://www.youtube.com/watch?v=GnLVMREVA6M (06.11.2013)

„Východ slnka: Pieseň dvoch ľudí” , t. j. Muža a Ženy (manželského páru), ale sprvoti to na žiadny "song" , ktorý by som si mohol pospevovať, absolútne nevyzerá, lebo sa nedá už akosi čestne prehlásiť, že by medzi nimi dvomi ešte panovala akási láskyplná iskra harmonického vzťahu, na akú boli možno skôr zvyknutí, skrátka, vzájomná náklonnosť už asi načisto vyprchala ? Inak by sa zrejme ani neodvážil pomýšľať na takýto ohavný čin, nepodvádzať ženu, a extra naviac - kuť zlomyseľné plány ! _ Istého, neskorého večera zaregistruje vidiecky, farmársky muž v okne, ako v čiernom outfite odetá žena z mesta, ktorá prišla do vidieckej obce na dovolenku, najprv naň lišiacky zahvízda, i do tmavej noci ho následne vyláka, neslušný návrh mu ponúkne, aby do večného zatratenia navždy vošiel, kde by ho už svedomie večne bičovalo ! Hovorí mu: „Farmu predaj, ženy sa zbav, aby to vypadalo, ako nešťastná náhoda, ty by si sa ale zároveň »orobincom« zachránil, a potom už iba so mnou do mesta šiel, (v duchu si určite myslí, aj prachy stopro pomíňame !)” ! "Deň D" je tu, že je hádam ešte nervóznejší, ako ich nemecký ovčiak, ktorý sa i z reťaze odtrhol, len aby k žene pribehol, do vody aj odhodlane skočil, a k člnu (do)plával, čo muža totálne ohromí, a tak sa so psom k búde znovu vracia ! Na druhý pokus by to malo snáď už konečne vyjsť ? Počas plavby, sa ako taká mátoha chová, kedy žena zvláštne tušenie máva, a v tom sa k nej pomaličky vyrúti, až si doslova do jazyka zahryzne, že asi vlastné konanie ho pohrýzlo, a žena v tom duchaprítomne z člna na breh vyskočí, lesom uteká, na vlak naskočí, do mesta prichádza, no, muž je jej stále v pätách, nešťastný z toho, čo vykonať chcel. Dokáže mu odpustiť ? Ak áno, tak zažijú úžasné mestské chvíle, ale ak náhodou nie, tak samá temnota ho rozožerie, ako rakovina ! Pozor, nebezpečenstvo ešte stále nie je zažehnané ! _ Vyznie to možno trošku divne, ale "STRED" filmu v meste mi príde, ako najmenej zaujímavý zo všetkých sekvencií, pretože ma vôbec nezaujímalo - opité prasiatko, kiks u fotografa, či návšteva holičstva atď, ale i napriek tomu je toto «ťažisko» extrémne podstatné, vďaka čomu sa v podstate vrátili opäť do normálu, kedy sa už tradične hovorieva: „Niečo zlé, je na niečo dobré” . / Sunrise vnímam, ako jednak miľník a klenot svetovej kinematografie, strhujúcu romancu ešte pred klasikami typov Stalo sa jednej noci, Odviate vetrom, či aj Casablancy i ďalšími, čiže je totálnym priekopníkom svojho žánru, alebo taktiež aj základnou učebnicou cinefilov, ktorá výnimočne dopĺňa filmové vzdelanie !!! To musí vidieť každý. Ďalej, oscarové triumfy, a toho je ešte strašne veľa, čo by sa dalo spomenúť. Brilantná, romantická dráma, ktorá sa už síce vôbec nezmestí do TOP 10. najlepších filmov, ale nič mi nebráni, aby som si ju umiestnil hneď, trebárs, kdesi za desiatym miestom ! (26.04.2020)

Jó to ještě bejvávaly ty doby, kdy chlápek přišel dom pozdě k ránu z dostaveníčka s cizí cuchtou, k tomu se vypleskl se zasviněnejma botama na postel, a jeho ženuška ho za to milovaně až zbožně pozorovala, starostlivě přikryla dekou a nechala dál chrnět…takhle nějak jízlivě jsem o filmu zpočátku uvažoval, protože mi začátek příliš nesednul a rušily mě detaily typu pohled ženy do kamery či v 1 záběru otevřená, v druhém už zavřená vrátka. Ovšem od pozvání na projížďku loďkou jsem přece jenom s nadějí zbystřil a opravdu to přišlo! Od té chvíle si mě film každou svou další minutou čím dál víc získával. A to ať už kvůli opravdu poutavému příběhu, vcelku propracované psychologii postav a ostatně i vztahu ústředního páru, nenásilným přechodům mezi žánry (střídání romantiky vážné a komediální, přičemž druhá převažovala), zábavnými pasážemi (od té v holičství jich následovalo hned několik), krom začátku a konce pohodovou a příjemnou atmosférou, scénami, které měly vzhledem k ději překvapivě velkorysý prostor, avšak vůbec nebyly přetažené a přitom rozesmály („čuník“ či „ramínka šatů“). Samostatně musím vyzdvihnout hlavní hereckou dvojici, oba mě svými výrazy dost bavily (zvláště Janet Gaynor mi svým laskavým a zároveň laškovným pohledem přišla odzbrojující a jakože němé filmy „dobrovolně“ nevyhledávám, kvůli ní bych snad i udělal nějakou tu výjimku). A co se týče technické stránky, přišla mi také dobře zvládnutá (i ty zadní projekce, na které jsem tak háklivý, mě tady nebyly do očí), rozpočet se na ní také viditelně projevil, ovšem ze všeho vybočuje pasáž s bouřkou, protože ta byla udělaná naprosto parádně. Za slabší bych označil už mnou zmíněný začátek a pak 1 trend; pokud se v dnešních filmech mluví o tom, že v nich bylo třeba „přefiltrováno“ či „přezpomalováno“, zde je zas až trochu „přeprolínačkováno“ (ale ne že by mě to nějak rušilo, spíš mi to přišlo trošku úsměvné). Východ slunce je pro mě snad první němý film, kde mi ani na moment nechyběla hudba a přitom jsem cítil takřka plnohodnotný zážitek, proto dávám slabších, ale 5*. (01.06.2015)